Loňský rok snad více než který jiný poukázal na důležitost festivalů a festivalové dramaturgie, mnoho snímků, jež rezonovaly ve světe, se u nás objevovaly poměrně sporadicky a zaznamenali jsme i silný nástup VOD platforem. Jaké byly tedy ty nejlepší kousky za minulý rok?
Genesis
Kanadský snímek režiséra Phillipa Lesage bohužel prošel kiny téměř bez povšimnutí. Citlivý portrét první lásky a zklamaní přináší extrémně intimní zážitek, film, který vás rozloží na kousky, aby vás ke konci zas v slzách poskládal dohromady.
Ema
Provokativní chilský experiment ukazující generaci mileniálů jako zvrácené egoisty s pochybnou morálkou. Film jako ústřední tanec – reggaeton, na první pohled hrozně zdající se naprosto povrchní, v něčem ale nám nejvíce přirozený a osvobozující.
Parazit
Korejský multižánrový mix, artový crowdpleaser, přináší vysoce funkční směsici žánrového thrilleru, komedie a sociálního dramatu. Bong Joon-ho se po slabších titulech jako Snowpiercer či Okja vrátil v plné síle. Scénu s povodněmi pak ocení každý, kdo je ve stresu.
Antologie města duchů
Příspěvek kanadského enfant terrible do žánru hororu, nabízí nevšední, divácky vlastně velmi nevstřícný zážitek. Když však půjdete snímku naproti, nabídne vám melancholicky mrazivou sondu do xenofobie v každém z nás.
La Llorona
Neobvyklý pohled na guatemalskou genocidu zahalený do žánrového hávu. Snímek s jednou z nejsilnějších a nejtajemnějších ženských postav minulého roku vám bude strašit hlavě ještě pořádně dlouho, stejně jako duch v názvu filmu.
Portrét dívky v plamenech
Silná ženská výpověď o pomíjivosti času a o naší přirozenosti. Dojemná subtilní romance z odlehlého ostrova na pobřeží Bretaně přináší výjimečný pohled na osud a povinnost a nenechá žádné oko suché.
Manželská historie
Vyvážený protiklad oproti snímku Genesis, Manželská historie začíná tam, kde většina příběhů spíše končí. Inteligentní a obyčejná (v nejlepším slova smyslu) studie rozpadu jednoho vztahu, ukazuje Adama Drivera a Scarlet Johannson v životních rolích.
Monos
Překvapivý festivalový hit z kolumbijské pouště maluje až přenádhernými obrazy drsnou absurditu místních rozvrácených poměrů očima dětské paramilitární skupiny, a přináší tak výjimečně nepříjemný, až fyzicky očišťující zážitek.
Dálava
Nejlepší český snímek loňského roku. Výjimečně vtipná road movie o cestě otce a syna za hledáním svých kořenů nejenže výstižně komentuje vrtochy puberty, ale především citlivě glosuje vzdálenost mezi lidmi, jež nemusí být vždy přímo měřitelná v kilometrech.
Favoritka
Přestože se pravděpodobně jedná o Lanthimosův nejslabší film v kariéře, nabízí satirický portrét zákulisních bojů na královském dvoře přeci jen divnost a výjimečnou podmanivost předchozích snímků řeckého tvůrce a navíc hravě balancuje na hraně mainstreamu a nekoukatelného bizáru.
Devadesátky
Nejvíce feel good movie uplynulého roku, klukovsky hravá vzpomínka na dětství zbavená nánosu nostalgické patiny. Být cool jakoby dostalo po zhlédnutí tohoto snímku úplně jiný rozměr.
Odložený případ Hammarskjöld
Podvratně vtipná a místy i velice překvapivá úvaha nad dominancí bílého muže a limity investigativní dokumentaristiky, film s nejlepším plot twistem a nejegoističtějším režisérem loňského roku.
Dále stojí za zmínku chytrá teenage komedie Šprtky to chtěj taky, německý doják Narušitel systému, nový Dolanův snímek Matthias a Maxime, citlivá sci-fi Ad Astra, největší šílenost roku a nejsofistikovanější trolling The Lighthouse, živelná gruzínská love story Dokud se tančí, meditativní a nejartovější loňský film Až přijde oheň a arabský feministický real life horor Papicha.
Jsme zvědaví, co přinese rok 2020…
