O Szigetu už bylo napsáno hodně. Velký mezinárodní festival na ostrově uprostřed Budapešti s nejnabitějším line-upem v Evropě, který trvá celý týden. Na Szigetu sice vystupují ta největší jména jako Kendrick Lamar, Lana Del Rey nebo Arctic Monkeys. Jenže tady nejde o chození na koncerty, jak je tomu třeba na Colours, ale o atmosféru, kterou vytváří mix lidí z více jak sto zemí světa.

Zkus zavřít desítky tisíc mladých lidí na týden na ostrov. Ostrov, kde z každé možné strany hraje hudba, spousta lidí chodí v roztodivných kostýmech, nebo někteří naopak jen s minimem oblečení, alkohol teče proudem a nikdy netušíš, na co narazíš za dalším rohem.

Na týden se z prázdného ostrova stane město samo pro sebe. Divadla, cirkus, umělecké workshopy, bungee jumping, karaoke, sportovní hřiště a hlavně velká pláž, kde můžeš ráno zajít na jógu, přes den se opalovat nebo hrát karty s kámošema a večer se podívat na ohnivé představení. Všechno lemované disko koulemi a lampióny visícími na stromech.

Co ale na tom je tak vyjimečné, je stanování, kdy si můžeš dát stan kamkoliv na ostrově. Já ho mám klasicky hned pod stromy naproti hlavní stage. Kam se ale hrabu se svým 2x3m noclehem. Zkušenější Szigeťané si rovnou staví celý obýváky s židlemi, stoly, houpacími sítěmi nebo bazénky (ani nechci vědět, kolik lidí se jim do nich během toho týdne vychčije).

Díky tomu ale život na festivalu plyne vlastním životem a každý si odnáší jedinečný zážitek. Ten týden lidi mění k mnohem otevřenějším a společenštějším, a tak na co by sis jinde netroufl, tak tady se procházíš jen v trenkách mezi stany, zatímco se jen tak z ničeho nic začneš bavit třeba s partou z Irska, se kterou hned vymýšlíš nové taneční kreace.

Až se tě ale po festivalu budou kámoši ptát, jaký to bylo, tak jim nebudeš schopen odpovědět. Několik hodin denně protančíš a prozpíváš na oblíbených interpretech. Z každé strany se na tebe valí propašovaný flašky chlastu. Za deště si spolu s ostatními sundáváš tričko pod pódiem. Když se jdeš vychcat, tak v Toi Toice narazíš na tunel, vedoucí na secret párty. O půlnoci tě překvapí tajný set ZHU. Celou noc strávíš v techno aréně nebo v jednom z více jak deseti klubů. Ráno na pláži tancuješ na rave párty. Se všema pak vzýváš vycházející Slunce a s pár dalšíma magorama se koupeš v Dunaji.

A když se konečně aspoň na tři, čtyři hodiny vyspíš, tak se ti hned za stanem prochází rapper Desiigner a při čištění zubů už tancuješ společně s dalšími třiceti šťastlivci na zvukovce Gorillaz.

Zkus si takový den vynásobit sedmi. A prostě nebudeš schopný vydolovat ani jeden pořádný moment. Celý týden je tak intenzivním zážitkem, že si budeš jen pamatovat, jak skvělé to bylo.

Abych ale jen nechválil, tak největším mínusem je všudypřítomný prach, který dokáže být pořádně nepříjemný. Zvlášť když ho poslední dny neustále vykašláváš. Dalším mínusem je taky zvýšení cen za jídlo a pití, které se podobá spíše západním festivalům, a samotní Maďaři už tak letos ani nepředstavovali největší skupinu návštěvníků. A pro některé může být nepříjemné i množství lidí na festivalu. Denně jich je totiž v průměru okolo devadesáti tisíc. A za celý týden se jich letos prostřídalo víc jak půl miliónu.

I tak ale Sziget stojí za vidění. Jen nesmí být brán jako koncert, ale jako dovolená. Jen s mnohem lepší hudbou a s programem Love Revolution, který bojuje proti homofobii, xenofobii a nesnášenlivosti a zároveň učí lásce k druhým a otevřenosti. Řekneš si, že jde zas o nějaký bláznivý hippie výmysl. Ale ono to opravdu funguje. A tak ani Britové, kterých je na Szigetu 20 %, žádné rvačky nevyvolávají. A ty se můžeš chovat a být oblečen, jak chceš. Třeba jako jednorožec s nápisem ”hug me” kolem krku.