Dominik Feri. Dvacetiletý teplický radní a student práv s ikonickým afroúčesem a s potřebou kecat na Facebooku o všem, co se zrovna děje. Jak vidí polarizaci Prahy a venkova? Proč má ve své knize Ovčáčka? A co udělá, když mu někdo řekne, že je p*čus? O tom všem a ještě víc se rozmluvil pro první tištěné vydání CZECHMAGU, které vyšlo před pár týdny, a tak vám nyní můžeme přinést článek i skrze web.

Jedním slovem, kdo je vlastně Dominik Feri?

Uuuf. Mám se takhle uchopit jo? To přesně nesnáším. Já jsem hlavně v zásadě hrozně společenský člověk, normální teenager, kterýho baví naslouchat. Politici jsou v podstatě odstřižení od reality, tím, že nechodí třeba s kámošema na pivo a věnují se jen tý politice. Já tohle nechci. Žiji jako normální člověk. Jsem schopný dávat rozhovory, věnovat se politice, debatovat, ale pak se i normálně ožrat s kámošema. Ožereme se a pak jsme nakalený v KFC.

To jsi vlastně i psal na Facebooku, že jsi na nějakou debatu šel ještě s kocovinou.

(smích) Já tam šel v úplných hovnech. A to právě těm lidem přijde hrozně sympatický. V úvodu řeknu: “Jsem vykalený, vy určitě taky, já mám kocovinu jako debil.” Oni se zasmějou, uvolní se atmosféra a bereme se, jako že jsme na stejný lodi. Je samozřejmě otázkou, jestli zvládnu i do budoucna být takhle autentický. Ale myslím, že právě tím kontaktem s lidma si to dokážu udržet.

Problém je, že já si nejsem jistý, jestli si tu svoji fanbase dokážu udržet i do budoucna. Jestli se neodcizím těm mladým lidem. Už teď mám velký problém odpozorovat, co jsou vlastně problémy těch dnešních patnáctiletých lidí. Bude to ale ještě citelnější, protože třeba za pět let, kdy mi bude dvacet pět, tak lidem, který sledujou youtubery, bude osmnáct a budou prvovoliči. Sakra, co je ti youtubeři naučili, aby dělali!

Teď vlastně při amerických volbách probíhala debata o tom, jak se k volbám mají youtubeři stavět, jestli říct svůj názor…

Je to svým způsobem vlastně nějaká forma umění, forma vnitřního vyjádření a angažovanost by měla být v pohodě. Co bych ale ocenil u youtuberů, tak si být vědomí tý zodpovědnosti a společenského vlivu. Opravdu ponouknout mladý lidi, ať jdou volit. Ať tomu věnují aspoň krátký čas. Dát jim do komentu pod videem volební programy stran, který si můžou projít, podívat se, kdo kandiduje, rozhodnout se a jít k volbám. Kdo mě teď potěšil, je slovenský youtuber Gogo, který natočil se slovenským prezidentem Andrejem Kiskou rozhovor a ukázal ho právě jako normálního člověka.

Využil jsi někdy svoji tvář k tomu, abys něco získal nebo se dostal z krizové situace?

Já jsem v tomhletom velmi pokorný. Nejdu a neříkám: “Hele, já jsem Feri,” ale naopak toho nevyužívám víc než je potřeba. Prostě úplně banálně. Když jsi v tom baru a přijde za tebou někdo, nějaký člověk, a řekne, že si považuje toho, co dělám, a dá mi panáka jégra, tak to je to nejmenší.

Co nenávistný komentáře? Dostáváš nějaký?

24/7, ty vole. Telefonáty, všechno. Třeba jednou za měsíc za mnou někdo na ulici přijde a řekne: “Pane, vy jste hroznej debil a píčus,” tak do toho vlítnu a řeknu: “A teď máte ideální příležitost mi říct proč.” A to je něco, co jsme už zapomněli. Lidský, osobní kontakt. Hovor, který má úplně jiný rozměr, než psaní komentářů na Facebooku.

Jak na tom teď TOP09 je? Přece jen třeba v posledních průzkumech bilancuje na hraně 5 %, což je hranice pro zvolení do parlamentu.

Strategie TOP09: buď úspěch, anebo odchod. Odchod snad důstojný. Jestli se strana do sněmovny dostane a udělá nějaký dobrý procenta, tak to bude hlavně díky Praze, která bude muset ty výsledky opravdu hnát, protože v jiných krajích budeme mít třeba jen tři nebo čtyři procenta.

Takže teď má TOPka vlastně poslední šanci na úspěch.

Přesně tak. Potřebuje ale hlavně i získat nový členy. A to přesně zdůrazňuji na každý besedě. Pojďte do TOPky, a to z prostýho důvodu. Protože dostat dobrý místo na kandidátce a dostat zájem a vnitrostranickou průpravu je teď nejjednoduší ever.

Vlastně zrovna ty jsi měl nejvíc preferečních hlasů v posledních regionálních volbách.

Přesně. Což mě i zaskočilo, protože jsem to nečekal. A bude to právě i díky tomu, že mě znají, ví, že to je támhleten Feri, je mladej, je aktivní, angažovanej, informuje nás na sociálních sítích. Ale ta šance se teď v politice prosadit je obří a je na to ideální čas. Komunální volby, které budou za necelý dva roky jsou v podstatě takovým vstupem do politiky. A právě není problém být na kandidátce TOP09 třeba třetí, jako jsem byl já v roce 2014.

Co ty a komunální volby? Plánuješ kandidovat?

Kandidátky do sněmovny se budou teprve sestavovat, ale rád bych kandidoval v Praze. Co se komunálu týče, tak asi ne. Mimochodem, tak jsem se bavil s klukama z pražské TOPky, konkrétně ze Žižkova, kde bydlí sedmdesát tisíc lidí, volit jich může 53 tisíc. No a teď rychlý počty. Volební účast je 35 % a když ještě půjdeme dál, tak na jedno procento v komunálních volbách je potřeba 179 hlasů. Zkurvených 179 hlasů. Pět procent, aby ses dostal do zastupitelstva. To znamená, že stačí být jen trochu víc aktivní. Tím, že lidi nechodí moc volit, tak to není vůbec nic těžkého. Úplně to boří klišé, že jeden hlas nic nezmůže, ale kurva jo, zmůže. A to hodně.

“Část umělecké a politické scény vůbec netuší, jak to v těch regionech chodí.”

My už vlastně slyšíme i teď, že když umělci a “elity” vystoupili proti směřování země na východ a proti Miloši Zemanovi, tak je především lidi z venkova začali osočovat, proč to vůbec řeší.

Část umělecké a politické scény vůbec netuší, jak to v těch regionech chodí. Občas ani ti samotní politici zvolení ve svým regionu to neví. Ten poslanecký život je tak vzdálený, že tam to odcizení se realitě přichází velmi rychle. Na druhou stranu neříkám, že ty lidi v regionech jsou bez viny, například když řeknou: “Fuj ty jsi Pražák, s tebou se bavit nebudu.” Včera jsem se třeba díval na seriál Semestr na Streamu a tam ta protagonistka řekla: “Nepřijde ti, že žijeme v sociální bublině, že to, co řešíme my, je pro hodně lidí hovadina, ale pro nás je to zcela zásadní.” No jasně, že jo!

Venkov teď vlastně očekává, že se to centrum probudí, začne mu naslouchat a ten, kdo to udělá, tomu ten venkov ten hlas hodí. Téma dalších volebních období bude téma regionů. Pražský život, pražská zlatá klícka versus život, já nevím, třeba v Jindřichově Hradci. Vždycky to přibližuji na příkladu amerických voleb, kdy to byla opravdu kritika státních center a toho federálního Washinghtonu, kde sídlí bankéři a lobbisti. A to stejné se může stát i u nás, pokud tu bude partaj, která ovládne hlasy venkova.

Ta společnost je teď vlastně dost polarizovaná…

Přesně tak. Nikdy to ale nebylo jiný. Vždy tady byly strany, které rozlišovaly mezi městským a venkovským způsobem života. Některé partaje to samozřejmě vyvažovaly. Myslím si, že lidi z venkova to vyslyší. Třeba EET. Na venkově je jen pár míst na scházení. Kostel, škola, hospoda… Do kostela se už moc nechodí, do školy chodí jen pár lidí, pošta se přesunula do většího města a zůstala jen ta hospoda. A ta hospoda teď může taky skončit kvůli EET. Není to jen finanční škoda. Ale pro mnoho lidí je to i akt státního dirigismu a byrokracie, že si řeknou, co já bych se tady sral a vydělal třeba patnáct tisíc měsíčně. To radši půjdu do nějaký fabriky vyrábět kabely a budu chodit normálně z práce, než abych se teď učil pracovat s EET. A upřímně, ta občanská základní sešlost je podmínkou pro rozumný život na vesnici. A liduprázdný venkov? To já opravdu nechci.

A další aspekt EET je udávání.

Každý zákon potřebuje kontrolu, ale tady to je bonzování. Bude tu fungovat nějaká msta. A bude to opravdu na straně těch nejhorších lidských pudů a vlastností. Jen za první víkend už bylo sto třicet nahlášených. Je to ale vlastně frontální likvidace venkova. Likvidace života na venkově. Lidi se tam potkají, klidně si i rozbijou držku, ale udržují tam ten sociální kontakt.

Já se teď ale přesunu úplně ještě k něčemu jinému, a tím je tvoje kniha. Co tě vedlo k jejímu napsání?

Surová nostalgie. Chtěl jsem zaznamenat dobu, ve který jsem vyrůstal, protože je mi opravdu jasný, že žijeme teď v nejlepší době. Jestli nastane nějaký válečný konflikt, tak si budem říkat, že třeba od roku 2010 do roku 2017 to bylo super. Pili jsme, poslouchali Rihannu, měli iPhony atd. Ono to sice zní jako klišé, ale je to pravda. Žijeme opravdu v blahobytu. Vůbec se nám nedaří zle. A proto jsem napsal tu knížku, protože jsem tu dobu chtěl zachytit z osobního pohledu zdejších protagonostů naší sociální skupiny. To znamená, že jsem oslovil čtyřicet jedna z nich. Udělal s nima rozhovory. Zároveň to doplnil pěti sty svými glosami, které se týkají právě období našeho života, takový klasický témata, a je to všechno blogovou formou, že to jsou vlastně statusy, a je to za účelem uchovat tuhle dobu. Udělat si radost a za dvacet let si pobrečet.

“Horáček může být prezidentem, Škromach může být prezidentem…”

Upřímně jsem se opravdu nasmál, když jsem viděl prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka pózovat s tvojí knihou. Proč zrovna on?

Já s ním mám zajímavý vztah, takže jsem mu psal, jestli by se s tím nechtěl vyfotit a on, že rád. Já to nedělal tak, že budu mít v knize jen ty, s jejichž názorama souhlasím. Stejně jako je různorodá společnost, tak chci takovou i svoji knihu. Aby to bylo nějakým svým způsobem plošnější. Taky bude zajímavý sledovat, co z těch lidí bude. Horáček může být prezidentem, Škromach může být prezidentem…

Ta doba je nesmírně dynamická. Kauza, která byla před týdnem, se zdá, jako by byla před rokem. Příkladem budiž právě Jiří Brady, Dalajláma. Kdo si vzpomene na vleklou kauzu Čapí hnízdo? Nebo i hádku třeba Taberiho a Kobzy? Nikdo. Vůbec nikdo. Opravdu se to rychle mění a bylo zajímavé to zachytit. Před rokem jsem řešil, co budeme řešit, až přejde uprchlická krize. A to bylo v době, kdy to bylo ještě tématem. A za rok? Konvička není senátor, protiuprchlické subjekty neuspěly v tom rozsahu, ve kterém čekaly, téma to není tak zásadní jako dřív, a to vše jen za pouhý rok.

Sněmovní volby jsou za víc jak půl roku a já nevím, co bude tématem a co bude ty volby vyhrávat. Jestli to bude boj s korupcí, uprchlíci, národní hodnoty, boj proti elitám nebo právě ten střet regiony versus Praha. A to budou právě ti lidi, kteří ztratili zaměstnání, nějaké ideje, iluze a teď nevědí, co se životem. Nemůžou si dovolit poslat svý dítě na školu v přírodě. Nemůžou si dovolit opravit pračku, dát si každý týden maso atd. To, že se na regiony kašle z Prahy, je velký problém. Ta tráva tam tím pádem roste a pak přijede Zeman nebo třeba Babiš, srpem to pokosí a je to jejich. Proto taky jezdím do těch regionů já, abych si tím srpíčkem aspoň něco pro ty liberální hodnoty utržil.

foto:
Robin Skotnicki

Podpořte nás!

CZECHMAG funguje již od roku 2014 jako nezávislý a neziskový projekt několika tvůrců, kteří produkcí vlastního obsahu informují o zajímavých jménech, projektech, akcích a veškerém dění (nejen) na české undergroundové a alternativní kulturní scéně. Přispěním i nepatrné částky nám vyjádříte podporu, která nás motivuje do další tvorby. Každé takové podpory si nesmírně vážíme a předem z celého srdce děkujeme!

Nejčerstvější novinky do e-mailu?

CZECHMAG STORE