To, že se svět pohostinství řítí do záhuby, vstoupilo ve všeobecnou známost na počátku tohoto roku. Tzv. daňový freestyle pro pivo, jak by se tato akce dala nazvat, zamotal hlavu nejen provozovatelům stravovacích zařízení ale i samotným konzumentům. Zdálo se tak, že po 1. květnu 2020 si k objednanému zlatavému moku vysloužíme ještě kolo štěstí, kde si vytočíme výši DPH.
Teď už ale nejde jen o pivo. Od poloviny března, kdy zažívá pohostinství klinickou smrt, pomineme-li okénkový prodej, se najednou na světlo světa vynořily další katastrofy. U kolika žen bylo odhaleno, že neumí vařit? Kolik mužů doma vlastně jenom překáží?
Ale buďme alespoň na chvilku vážně vážní. Problémy, které tato situace s sebou ponese, budou obrovské. Majitelé počítají ztráty a zvažují, zda budou moct pokračovat ve své činnosti, až dostanou svolení, návštěvníci a hosté se strachují, zda jejich oblíbený podnik skoční či nikoliv. A rázem je nám úplně jedno, jaké bude DPH na pivo.
Vše zlé však musí jednou skončit. Po dvou měsících dlouhého kómatu přišlo probuzení. Pondělí 11. května bylo dnem, kdy dostaly zelenou alespoň zahrádky restaurací a kaváren. Ale jen co majitelé toho dne vykoukli z okna, všem vyvstala na paměti legendární věta dědy Komárka z filmu Na samotě u lesa:
“Chčije a chčije.”
A tam, kde nepršelo, byla alespoň zima jak prase a foukal vítr a bylo zataženo. Zkrátka bylo hnusně.
Ale společně to zvládneme! Lide český, když už nosíš ty náhubky, tak jistě zvládneš i kulicha a teplou bundu a půjdeš si dát na tu zahrádku alespoň kávu s dortíkem! Protože řekněme si to na rovinu, doma na to nemáš ani suroviny, ani přístroje a už vůbec ne klid.
Ale jak v poslední době slýcháme snad odevšud: “Spolu to zvládneme!”
Nebuďte lhostejní! Každý si teď sáhněte do svědomí a přiznejte si, kolik peněz byste za uplynulé dva měsíce nechali v kavárnách, restauracích, a barech. Odečtěte částku za antidepresiva, která jste začali mlsat kvůli domácí výuce svých dětí (kdo nemá děti, nemá co odečítat) a výslednou sumou pomozte nastartovat pohostinství zpět k jeho běžnému životu.
foto: Matěj Racek
