Drogy jsou velice obsáhlé téma samo o sobě. Jeden je nesnáší, druhý zbožňuje. Důvodů, proč brát a nebrat drogy, je asi stejně jako lidí ve frontě na Pandoru, ale ve finále je na každém z nás, zda si zvolí to či ono (třikrát hurá svobodný vůli).

Zdá se mi, že dnešní společnost je mnohem více otevřená k diskuzi o drogách, než tomu bylo dříve. Drogy se braly, berou a patrně brát budou, ale v mladistvých letech našich rodičů a prarodičů bychom se na toto téma rozhodně nebavili tak upřímně a bez obalu, jako je tomu dnes. O drogách jsem toho přečetla už poměrně hodně, ale dnes ráno jsem narazila na zajímavý pojem – Microdosing. Jinými slovy mikrodávkování halucinogenních látek byl pro mě doteď zcela neznámý pojem, avšak po přečtení pár článků se stal zajímavých námětem k zamyšlení (a napsání tohoto článku).

Když se řekne slovo trip, pravděpodobně si hodně z nás představí LSD výlet do barvama zalitýho pokroucenýho světa, kde se prsty mění na párky v rohlíku, zdi se na vás šklebí a vy jste nejspíš tak moc, že jste si ani nevšimli, že se neválíte v trávě na louce, ale na ulici plný lidí. To jsou samozřejmě situace, kdy to s halucinogenním papírkem přeženete. O tom právě mikrodávkování není. Je to vlastně úplný opak. Běžná dávka k vyvolání halucinací se pohybuje okolo 100-200 mikrogramů, u microdosingu je to pouze desetina, tedy 10-20 mikrogramů a při takovémto zanedbatelném množství se žádné z obvyklých účinků nedostaví.

Zdá se vám divné, proč by někdo bral drogy a přitom neočekával žádný znatelný zážitek? Ne tak úplně. James Fadiman, psycholog známý svým důkladným výzkumem psychedelik, v šedesátých letech prováděl pokusy s LSD, které však americké federální úřady v roce 1967 zakázaly. Od té doby se stáhl do ústraní, ale zájem o psychedelické látky mu zůstal a začal se kromě jiného zajímat i o mikrodávkování. Tato metoda je oblíbená lidmi různých profesí, ať už extrémními sportovci či podnikateli v důchodu.

Hlavním důvodem k užívání psychedelik touto cestou je jejich velký užitek v každodenním životě, jak popisují tací, kteří tento „microtrip“ zkusili. Fadiman uvedl, že studuje mikrodávkování od roku 2010. Jelikož byly výzkumy s použitím LSD stále zakázány, situaci vyřešil pomocí sítě dobrovolníků, kteří užívali vlastní dávky LSD a Fadimanovi zásílali záznamy denních dávek a toho, co ten den dělali. Zúčastnění popisovali pozitivní účinky ve formě zlepšené tvořivosti, lepšího soustředění, rychlejších reakcí a větší výkonnosti. V podstatě vás tento způsob užívání má dostat do takového rozpoložení, kdy můžete usínat s pocitem, že jste zažili opravdu dobrý den.

Za mě osobně je to další zajímavý pohled na experimentování s lidskou myslí a jistý přínos tomu upřít nemohu. Postupně jsem ovšem dospěla k názoru, že tyto experimenty jsou přínosné (pokud jsou) pouze v krátkodobém časovém úseku a dlouhodobé užívání látek, které ovlivňují naše vědomí, není zdravý způsob, jakým bychom měli vést náš život. Drogy mohou být sranda, jsou to emoce, je to rozšíření obzorů, jsou pomocníkem v pochopení sama sebe. Je však nezbytné jednat s nimi s respektem a rozumem.

zdroj: magazin-legalizace.cz

Podpoříte nás?

“Alternativní sonda do hlubin české kultury.” Jak už náš slogan napovídá, snažíme se být magazínem, který přináší čtenářům alternativní pohled na život kolem nás. Už od roku 2014 fungujeme jako nezávislý projekt několika autorů a přinášíme reportáže ze špinavých a divokých hlubin undergroundu, natáčíme a informujeme o subkulturách, zajímavých projektech, akcích a osobnostech, nebo jen píšeme články vlastním stylem. Jedeme zkrátka autorskou tvorbu, kterou nyní můžeš podpořit. Odvděčíme se ti pravidelným přísunem kvalitního obsahu, zahrnujícího originální články, videa a podcasty. Přispěním i nepatrné částky nám vyjádříte podporu, která nás motivuje do další tvorby. Každé takové podpory si nesmírně vážíme a předem z celého srdce děkujeme!

Podpořit