Po úniku celého alba na net jsme se konečně dočkali oficiálního vydání, jehož super deluxe edice čítá dokonce dvacet pět songů.
Hned na začátek bych ale začal s kritikou, protože album bych spíše vnímal jako kolekci songů než konzistentní album, jakým bylo třeba Confessions on the Dancefloor. Díky různorodému týmu producentů v čele s Aviciim, Diplem a Kanye Westem, kteří sice zvládli na většině stopáže svoji práci na výbornou, je ale album bohužel producentsky nevyvážené.
Přes úlety typu Bitch I’am Madonna s Nicki Minaj nebo totálně zbytečnou Body Shop se opravdu povedla devadesátkově laděná Living For Love, temná Illuminati, hitová Rebel Heart se zamyšlením nad Madonninou minulostí, tak i balady, kterých na albu najdeme hromadu.
Kraluje jim vyšperkováná Joan of Arc, klavírní Heartbreak City či skvěle zprodukované Graffiti Heart a Queen.
Než si ale začnete myslet, že Madonna změkla, tak vás ráda přesvědčí, že má stále ráda orální sex (Holy Water), že by ráda zvlhla (S.E.X.) a nebo ,,And we can do drugs, And we can smoke weed, And we can drink whiskey” v Devil Pray.
Je nutné ale říct, že texty jsou dotáhnuté, někdy duchaplné, ale rozhodně nám v nich Madonna odkrývá víc ze svého života než je u ní zvykem. Bohužel nás ochudila i o spousty songů, jejichž demo verze jsme už mohli slyšet před pár měsícu a nutně řečeno jsou skvělé (například Revolution nebo Take a Day s Pharrelem Williamsem).
Na MDNA se sice našlo pár dobrých songů, ale Rebel Heart je konečně zas album hodno její přezdívky královny popu.
