Pro spoustu lidí je listopad začátkem konce romantického podzimu a přechodným obdobím do zimního polospánku. Stejně jako listopad se i náš playlist na tenhle měsíc nese v duchu melancholie, která ale dokáže být příjemným způsobem poetická. Uslyšíte v něm zvukové stěny a kytarové skladby, které ještě zesílí charakteristickou podzimní atmosféru.
Knifeplay
“We can be still
‘Cause everything’s gonna be different now”
Prvním z umělců, jejichž hudbu najdete v playlistu je americká skupina Knifeplay. Jejich hutný shoegaze zvuk, který ale místy prořízne organický tón akustické kytary tvoří perfektní soundtracky k ubývajícímu dennímu světlu. K dokonalosti pak songy dovedou jejich jemné a posmutnělé texty.
Ovlov
“See the world become a mess
Dark around the edges of the bed and it fills your head”
Ze zahraniční scény se tento měsíc přidává ještě Ovlov. Hrubá textura zvukových stěn v jejich hudbě je jako oživlá podzimní mlha, která posluchače pohltí a ten se v ní s chutí ztratí.
Alice In Chains – Nutshell
“We chase misprinted lies
We face the path of time
And yet I fight, and yet I fight
This battle all alone
No one to cry to
No place to call home”
Původně metalová kapela si po úspěchu písní Would? či právě Nutshell vysloužila místo ve velké čtyřce subžánru grunge. Zpěvák Steve Lacey svým tíživým hlasem za doprovodu akustické kytary informuje posluchače o svých pocitech samoty a bezradnosti způsobených bojem se závislostí.
Houpací koně
“Všechno co chceš můžeš mít
vítr, lásku, jenom ne klid
jsme zmačkaný jak pejprbek
a krev proudí”
Houpací koně působili od dávných devadesátek až do nedávného roku 2021. Pochází z Ústí nad Labem o kterém mluví jako o “městě, který je barevný jen pár týdnů na podzim”. Sentiment ponurého města a podzimního splínu se odráží i v jejich hudbě, a proto jsou pro náš playlist jasnou volbou z tuzemska.
Plusminusnula
“Svět plnej názorů
Ale kdo ví co je správný?”
Podobně jako Houpací koně má Plusminusnula svoje působení bohužel už za sebou. Z doby, kdy byli aktivní tu ale zůstala dvě post-punkem ovlivněná alba nabitá lamentacemi nad světem a životem, z nichž jsme čerpali i v našem playlistu.
Pacino – Žalm
“Dny se krátí a voda stárne
Chytáš se pramene, rozetlý rty svlažit
Opilej žalm na pátým patře
Kéž by tak zněl i za dne”
Absence profilů kapely na sociálních sítích je jasnou známkou kvality. Jejich energické riffy posluchače okamžitě přinutí k uznalému přikyvování v rychlém tempu. Tenhle syrovej rock Tě nakopne líp, než redbull zalitej dvojitým espressem.
February – Hide me under autumn leaves
“And the nights grow long
and the lights go out
and the days are endless“
Ostravští February ve svém albu Branching Tracks nabízejí snový a experimentální zvuk, který skrze kombinaci nablýskaných i melancholických tónů kreslí obrazy nekonečně šedých krajin i probdělých nocí. Dohromady se tak jedná o hudbu, do které se za sychravého podzimního dne doslova vpijete.
Kruhy – Sníh
„Jedna – jedna remíza do vlastní branky“
Smršť čistokrevného post-punkového emařství z Brna. Těšte se tak na poraženecké lamentování a zoufale uřvané vokály doručené společně s dávkou punkové syrovosti i instrumentální jemnosti.
Esazlesa – Mezek
„Jsi jedinečnej, jako my všichni“
Chebští Esazlesa ve své tvorbě střídají melancholii i bouřlivý fatalismus skrze dlouhé a jemné kytarové pasáže postupně gradujících do řezavých a strhujících výšek. Právě gradace a postupné budování emocí vrcholící jejich neřízeným výbuchem je klíčovým a nejvíc zábavným prvkem tvorby Esazleasa, což se podepisuje i na stopáži jednotlivých skladeb. Každou další minutu tak budete do jejich komplexního zvuku postupně zabředávat víc a víc.
Hanba a Kovadlina – Po spadaném listí, Na plovárně
„Zas kráčím po spadaném listí, cestou, kterou tak dobře znám.
Kam vedou moje kroky příští, to nevím ani já sám.“„I patosu musí být tak akorát“
Dvě pražské punkové formace s legendárním Banánem za mikrofonem. Obě kapely nabízejí divoce upřímný zvuk, ve kterém se mísí věčný odpor propogovaných nocí i optimismus z malých osobních vítězství. Představují tak ideální poslech k prvnímu letošnímu nasazení podzimního bombera.
Lochi I Smoki – Możesz zapytać
„Mogłem zostać w domu i grać w gry. (Mohl jsem zůstat doma a hrát hry)“
Kapela ze sousedního Polska, jejíž členové se sami prezentují jako emo nerdi. S tím souvisí i samotný název, který je polským překladem stolní hry Dungeons and Dragons. Jejich tvorba je tak v základu protkaná nostalgií k zaklizeným skejtům, strastiplnému dospívání a pospíchání ze školy a zimy domů k hranaté obrazovce počítače.
Priessnitz – Jeremiáš / Daleko
“Je podzim, konec sezóny,
mraky lítaj těsně nad stromy”“Nikam nechodím, v tomhle divným období
(…)
S nikým nemluvím, protože vlastně není s kým”
Legendární “gotická” kapela pochází z Jeseníků, klid okolních hor a lesů je na deskách silně cítit. Tenhle Priessnitzův obklad však neléčí bolavé krky, nýbrž zachmuřená srdce všech podzimních bytostí. Dvojici písní v našem playlistu lze vnímat v protipólu – Svižná Jeremiáš vítá podzim se všemi jeho neduhy, tíživá Daleko nachází východisko v útěku do teplých krajin.
Doufáme, že si poslech playlistu náramně užijete. Nenašli jste v playlistu svoji oblíbenou podzimní kytaru, která by v něm podle vás neměla chybět? Podělte se o své doporučení na našem Instagramu, nebo e-mailu! Děkujeme za přečtení a budeme se těšit příští měsíc!
autoři článku:
Vojtěch Ruda, Matěj Pavlík, Luděk Březina
