Štvanice se na týden proměnila na festivalový ostrov. Hudební noc, kterou Student fest vždy vrcholí, byla určitě nejočekávanější z akcí, které si organizátoři připravili v rámci letošního ročníku. Ten se lišil také tím, že se poprvé uskutečnil v podobě open airu. Dvě stage nabídly širokou škálu chutí a stylů v podobě dvanácti umělců.
Bylo asi půl páté, když jsem vystoupila na Štvanici a tak tak jsem stihla koncert kapely Swayaway, která hrála na první stagi u Vily Štvanice. „Čím to začíná?“ ptala se akorát zpěvačka svých spolukapelníků, což mě docela pobavilo. Ačkoliv bylo příšerné vedro (jen ve stínu mohlo být tak třicet dva stupňů), sedělo na trávě pod pódiem pár desítek lidí. Panovala zde velmi příjemná atmosféra. Počkala jsem, až jejich gig skončí a šla prozkoumat zbytek festivalového prostoru.
Na travnatém plácku jen kousek za stagí, byla rozestavěná lehátka a černé kofola bedýnky na sezení. Pár lidí to zakotvilo přímo na zemi, ale nezdálo se, že by je to nějak trápilo. Hudba z Vila Štvanice stage sloužila spíš jako kulisa k povídání a pití krásně studeného piva. Zakecala jsem se s pár přáteli, zatímco k nám doléhal zpěv Magdaleny Ochotné, což byla velmi příjemná kulisa. Kamarádka Majda nám akorát ukazovala, jaké originální kousky našla v blešáku opodál a přidal se k ní i zpěvák Purplefox Town Adam se svou renesanční/cirkusovou košilí.
Hudební pauza adrenalin jen umocnila
Po nějaké chvíli jsme se rozhodli dojít ke druhé stagi, která byla pár stovek metrů od nás, na druhé straně ostrova, v Mystic skateparku. Opustili jsme tak vcelku klidnou atmosféru a vyměnili ji za pořádný rockový koncert, o který se postarali Wreckberries. Chvíli jsem vstřebávala, jak moc rozdílná energie tam panovala. A zatímco pod pódiem probíhalo pogo na písničku s úžasným riffem, v pozadí skejtovala partička kluků. Scéna jako z alternativního filmu. Opravdu velmi povedené scéna.
„Šílený!“ začal vyprávět Damián z Wreckberries, když se s berlí dokulhal k lavičce v backstagi. „Někdy na začátku se mi zasekla struna v přijímači, takže jsem musel hrát bez ní asi pět písniček. A druhýmu kytaristovi Ráďovi praskla struna ke konci, tak to bylo lehce chaotický. Bylo to opravdu šílený, po tak dlouhý době je ten adrenalin ještě mocnější,” dodal. Připojuje se k nám další člen – Nicholas: „Já si koncert užil dostatečně. Ne počkat to je málo, že? Ne, byla to parádička, hodně nám hraní chybělo, navíc byl tohle náš první open air.“
Rádi bychom se Student festem odešli z Národní
Organizátoři hodně bojovali s nejistotou, jestli se festival i přes pandemii vůbec bude moct uskutečnit. Nakonec se inspirovali u svého posledního ročníku. „Už minulý rok jsme byli nuceni přesunout festival na červen a to letní počasí nás začalo hodně bavit. Lidi můžou být venku, můžeme zapojit i sport a další věci, což si myslím, že má mega potenciál,“ popisovala hlavní organizátorka Student Festu Barbora Luczy. Open air se pomalu blížil ke konci, ale bylo jasné, že je velmi povedený. „Jak tak koukám na Mystic stage, vypadá to skvěle a všichni máme ohromnou radost,“ usmívala se Luczy a obě jsme se otočily směrem ke stagi, kde zrovna začali hrát Shizzle. „Ještě nevíme, jestli budeme pokračovat s open airem, ale rádi bychom odešli z klubů z Národní třídy.“
„Je tu skvělá atmosféra, i přes to hrozný vedro,“ vyprávěla mi Františka, která přišla s kamarádkou hlavně na Shizzle, kteří Wreckberries na pódiu vystřídali. „Přišly jsme asi v sedm, takže jsme nebyly na blešáku a na zbytku doprovodných akcích, ale z fotek to vypadalo super,“ dodala. „Jediné, co mi trochu vadí, je, že je tu málo soukromí. Mnohem méně, než bylo předtím v klubech,“ doplňuje její kamarádka Eliška. Student fest, pro který byly kluby a bary rozeseté po Národní třídě a nejbližším okolí tak typický, už ale pravděpodobně nikdy nezažijeme.
Jste skvělí, všechny vás beru do kapely
Přecházení z jedné strany ostrova na druhou, bylo opravdu nepříjemné. Jednak bylo úmorné vedro a zvlášť, když jste chtěli stihnout co nejvíce kapel. Nicméně věřím, že jinak by se prostorově festival řešil velmi špatně. Vrátila jsem se k první stagi, kde hrál akorát Štěpán Hebík alias 7krát3, na jehož koncert jsem se obzvlášť těšila. „Jste skvělí, všechny vás beru do kapely,“ křičel akorát do mikrofonu, když celé publikum zvládlo zazpívat jeho song slovo od slova. Líbila se mi jeho nehynoucí energie a jak moc zřetelně bylo vidět, že si koncert užívá. Když ke konci koncertu poslal do prvních řad putovat svou flašku bílého vína, lidi se mohli zbláznit. „Hlavně mi tam ještě něco nechte,“ prosil a kupodivu se mu opravdu zbyteček vrátil. Jako poslední písničku zahrál Tygrovanej sprej, kterou k radosti všech pro velký zájem ještě zopakoval.
Po koncertě za Štěpánem zajdu do backstage, kde si dáme pivo a redbull a chvíli si povídáme o koncertě a životě. „Miluju studentský akce, protože na ně chodí mladí, který zajímá nová muzika,” odmlčel se než dodal: „Mladí lidi to táhnou.” Pak mi začal vyprávět, že publikum umělo jeho texty tak dobře, až se do nich zabral a málem opakoval některé jejich chyby. „Zajímalo mě, jak to dávají, tak jsem se na ně zaměřil a když trochu textově uhnuli, tak jsem málem tu chybu opakoval s nimi,” popisoval s doplněním, že to byl skvělý koncert.
„7krát3 jsem viděl poprvé v televizi na benefičním koncertu pro covid a utkvěla mi v paměti písnička Tygrovanej sprej. Dneska jsem ji konečně slyšel, dokonce dvakrát,” smál se Jakub, kterého jsem po koncertě potkala u fronty s pivem. „Jsem tu poprvé a dost náhodně, nevěděl jsem, že v téhle době festivaly fungují, ale moc mi živá hudba chyběla.“
Tohle je tak pohodová atmosféra
Ani jsem si nestačila koupit pivo a musela zase běžet na druhou stranu ostrova, abych stihla alespoň kousek koncertu MC Geye. Jeho vystoupení naživo jsem myslím ještě nikdy neviděla a příjemně mě překvapilo. I když je možné, že všichni jeli koncerty naplno po těch dlouhých měsících absence živé hudby. Což mi následně Jakub Rafael sám potvrdí. „Na Student festu hraju počtvrté a vždycky to bylo divoký, protože studenti… ale tenhle koncert byl významnější tím, že je po koronakrizi druhý naživo. Je to osvěžující pocit,” popisoval mi. Během pandemie sice dělal nějaké livestreamy, ty se ale nikdy koncertu nemohly rovnat. „Lidi jsou konstruktéři toho, jak koncert bude vypadat. Když vidím, že se dobře baví a vidím, že si hudbu užívají, tak se podle toho i odvíjí i můj výkon. Když jsou přede mnou jen kamery, tak to není ono. Teda takhle… můj koncert není nikdy špatnej, ale může být buď dost dobrej nebo jenom dost super,” zakončil Jakub se smíchem.
V půl třetí, po přeplavání Vltavy a pokecu s dalšími organizátory, kteří si konečně mohli aspoň trochu vydechnout, jsem se odhodlala jet domů. Při čekání jsem si ještě užila mini koncert Ke$hy, který se ozýval ze zaparkované audiny před Fuchsem 2.
