Jedna tlupa šimpanzů se právě chystá přepadnout v přesile své nepřátele, druhou tlupu šimpanzů, která je zrovna v oslabení. Šéf první tlupy dá pokyn k útoku a bitva začíná. Boj netrvá příliš dlouho, ale za to je krutý a nelítostný, šimpanzi se neštítí použít klacky a kameny. Druhá tlupa je absolutně bez šance a většina opic leží bezvládně na zemi a nejeví známky života. Vítězná skupina utíká a skáče po stromech, aby byla co nejdříve zpět na svém území. Zní to jako scéna ze známého filmu? Kéž by. Taková válka mezi šimpanzi skutečně probíhala a trvala celé dlouhé čtyři roky.
Počátek války mezi šimpanzi
V národním parku Gombe v Tanzanii se pohybuje spousty šimpanzů – na první pohled celkem roztomilých opiček. Ale jak se časem ukáže, tak roztomilost nahradí krutost a agresivita.
V roce 1974 se jistá bioložka Jane Goodallová zabývala výzkumem šimpanzů a zkoumala, jak se mezi sebou dorozumívají, chovají a projevují. Při jejím výzkumu však došlo k incidentu, který byl později označen jako “čtyřletá šimpanzí válka”, ale nebudeme předbíhat. Vědci se dlouho dohadovali o tom, jak vlastně tahle válka začala. Nejpravděpodobnější scénář byl jednoduše boj o moc mezi třemi uchazeči o “opičí trůn”. Když se totiž stal vůdcem šimpanz jménem Humphrey, tak dva podstatně mladší šimpanzi s tím moc nesouhlasili a evidentně nebyli jediní. Obrovská tlupa se tak rozdělila na dva tábory, severní a jižní. Příčin však mělo být několik a údajně tomu předcházelo i spoustu věcí za posledních pár let. Například v jedné z uvedených dvou skupin byl nedostatek samiček, což bylo dost zásadní. Každopádně tak či onak, čekaly park Gombe těžké časy plné boje a krve.
Opičák vojevůdcem
Opičák Humphrey, již zmiňovaný vůdce, byl obzvlášť chytrý, agresivní a hlavně ho spousta opic následovalo. Co bylo zarážející, tak tenhle šimpanz dokázal i s relativní přesností házet kameny a vlastně celkově využít jakýkoliv nástroj jako zbraň. Často vedl akce na nepřátelském území a přepadával nepřátelské skupinky. Je známo, že opice chodily ve skupinách hledat potravu, ale Humphrey se vydával se skupinou čistě za krví.
Taktika šimpanzích válečníků
Boj jako takový probíhal následovně. Nejdřív bylo pokaždé třeba zjistit, zda je nepřátelská tlupa v oslabení, respektive jestli jich je méně. To bylo většinou rozhodující, pokud se totiž zjistilo, že je protivníků víc, útok se s největší pravděpodobností nekonal. Což je více než zajímavé, protože se nejednalo o náhodné vraždění, ale strategický útok. Opice skutečně zvažovaly, zda se jim útok vyplatí a popřípadě, jaké z něj budou následky. Když se tedy zjistil početní stav soupeřů a bylo jich skutečně méně, dal vůdce pokyn k útoku. Následovala skutečná krvavá řež, jakoby tyhle roztomilé opičky neznaly slitování. Bití do krve čímkoliv, co je zrovna po ruce, často dopadávalo smrtí. Jsou zaznamenány i případy, kdy si skupinka vyhlédla jedince a brutálně ho zbila. Takhle to trvalo celé čtyři roky. Žádný šimpanz si v letech 1974 až 1978 nemohl být jistý svým osudem.
Zní to skutečně zvláštně. Válka mezi opicemi. Tahle válka především dokázala, jak mají opice k lidem blízko. Boje o moc a území, jak typicky lidské. Každopádně byla to doposud jediná zaznamenaná zvířecí “občanská” válka. Žádná jiná zvířata už podobné krvavé nájezdy na své soukmenovce nekonala. Šimpanzi jsou ovšem zvířata, která jsou nám lidem nejpodobnější, což je o to alarmující. Krvavé souboje kvůli území a moci… Nepřipomíná vám to něco?