Schyluje se ke 2. světové válce. Nacistické Německo zbrojí co nejvíce může. Pár roků před válkou, v roce 1936, se nacistický vůdce Adolf Hitler účastní slavnostního představení nacistické lodě. Dav jásá a zdraví ho jeho pozdravem. Několik tisíc lidí mává zvednutou pravicí. Až na jednoho muže, který má zkřížené ruce, Augusta Landmessera.
Členství v NSDAP
August Landmesser žil odmalička v Německu. Nenarodil se zrovna do nejbohatší rodiny, takže již v útlém věku začal pracovat. Pracoval jako obyčejný dělník, což se ale změnilo v roce 1931. August totiž v tomto roce vstoupil do strany NSDAP. Nedá se úplně říct, že by s nimi ve všech bodech souhlasil, ale členství pro něj znamenalo jisté výhody. Našel si lepší bydlení a hlavně lepší práci. Pracoval jako jeden z pracovníků v hamburských loděnicích. August Landmesser žil pokojným a klidným životem. To se ale mělo brzy změnit.
Láska, které nikdo nepřál
August v roce 1934 poznal jistou slečnu jménem Irma Eckler, která mu obrátila život vzhůru nohama. Zamiloval se do ní, plánovali společné bydlení, děti a další věci, které k lásce patří. Bohužel pro ně přišel zásadní rok 1935. V tomto roce se totiž objevily v Německu Norimberské rasové zákony. To by pro Augusta a a Irmu nebylo tak klíčové, kdyby ovšem nebyla Irma Židovka. Tyto rasové zákony pochopitelně zakazovaly manželský svazek mezi Němci a Židy. August si Irmu vzít tedy nemohl, ale žil s ní dál, dokonce se jim ten samý rok, co vešly zákony v platnost, narodila dcera. Všichni tři si prošli doslova peklem a nenávist číhala na každém rohu. Žití v nemanželském svazku a k tomu mít ještě dítě tehdy vůbec nebylo zvykem, a proto na ně spousta lidí koukala skrz prsty. To pravé peklo je však teprve čekalo.
Muž, který nehajloval
August Landmesser byl oprávněně naštvaný na celý nacistický režim, bránil mu ve skutečném štěstí. Zřejmě proto se rozhodl k malé, avšak zároveň odvážné formě protestu. V červnu roku 1936 se v Hamburku konala slavnost na počest nacistické lodi Horst Wessel. Účastnilo se několik tisíc lidí. Přítomných bylo i několik nacistických pohlavárů a dokonce i Adolf Hitler. Dav ho začal vítat nadšeným hajlováním. Až na jednoho muže jménem August Landmesser, který zkřížil ruce. Nevěděl, že tímto “malým velkým” gestem vstoupil do historie jako odvážlivec, který je považován za jednoho z prvních symbolů odporu proti nacismu. Na místě bylo samozřejmě několik fotografů, který hajlující dav vyfotili, ale žádný z nich si toho nevšiml.
Čas odejít
August ještě ten samý rok přišel o práci. Věděl moc dobře, že jde do tuhého, a rozhodl se s dcerou a Irmou utéct do Dánska. Museli utéci co nejdřív, protože Irmě se měla zanedlouho narodit další dcera.
Útěk se nezdařil. Na hranicích byli zastaveni a obviněni z hanobení své rasy. Oba se obhajovali tím, že ani jeden z nich netušil, že je Irma Židovka. Pro nedostatek důkazů byli oba propuštěni s varováním, že se spolu nesmí stýkat. To pochopitelně porušili a hned pár týdnů na to byli znovu zadrženi, tentokrát naposled. Oba dva poslalo gestapo do jiného koncentračního tábora a dcera putovala do sirotčince.
Do první linie
August byl v roce 1941 propuštěn, na rozdíl od jeho milované, kterou už nikdy v životě nespatřil. Střídala totiž jeden tábor za druhým, až skončila v táboře Bernburg, kde s největší pravděpodobností v roce 1942 umírá. August Landmesser neměl absolutně žádné tušení, že je jeho životní láska mrtvá. Neustále doufal a věřil v její propuštění.
Německo se ocitlo v těžké situaci a na frontě potřebovalo každého muže. Proto byl August v roce 1944 povolán do boje. Byl povolán do první linie do takzvané trestanecké jednotky, což znamenalo jediné – smrt. Muž, který odmítl hajlovat, byl v roce 1949 prohlášen za mrtvého, i když se jeho tělo nikdy nenašlo.
Příběh o hrdinovi z Hamburku
I několik let po válce si hrdinského činu nikdo nevšiml. Až do roku 1991. Časopis Die Zeit obtiskl ve svém vydání slavnou fotografií, která se dostala i k dcerám Augusta a Irmy, které svého otce hned poznaly a identifikovaly. Fotka a příběh Augusta Landmessera se okamžitě začali šířit po celém světě a původně obyčejný dělník se stal jedním ze symbolů odporu proti nacistickému režimu.
