Ojedinělá série výjimečných koncertů NPR Music Tiny Desk Concerts je známá po celém světě. Jak ale nápad pořádat koncerty v kanceláři vůbec vznikl a jak je možné, že Adele nebo Taylor Swift koncertují z vlastní iniciativy zadarmo pro pár desítek lidí?
Tiny Desk Concerts je, dalo by se říct, dnes už kultovní koncept jedinečných koncertů pod hlavičkou americké organizace NPR (National Public Radio). Nahrávky koncertů, následně zveřejněných na YouTube, se pořizují z živých vystoupení interpretů na místě, kde by to čekal asi jen málokdo, a to přímo v jedné z kanceláří v samotném sídle NPR. Za zády hudebníků tak jsou vidět hrnky od kafe nebo klidně i kusy oblečení někoho z kanceláře, což krom jiného napomáhá i solidní akustice prostoru.
Na začátku tohoto skvělého formátu byl ale jen vtip na adresu Boba Boilena, redaktora pořadu All Songs Considered, který pronesl editor a Boilenův kamarád z NPR Music Stephen Thompson. Oba kamarádi odešli totiž předčasně z koncertu Laury Gibson. Zpěvačka nebyla přes neustálý řev publika vůbec slyšet. Lidi v baru jednoduše zajímal víc basketový zápas v televizi, než tiše zpívající Laura. Naštvaný Thompson následně prohlásil, že by si koncert užil víc, i kdyby Laura hrála u Boilena na stole. Slovo dalo slovo a do měsíce měla Laura koncert u Boilena v kanceláři. Vystoupení byl jeden velký punk, ale koncert se přenášel i online a diváky zaujal svojí intimitou. Postupem času se z Boilenova pracovního místa stávalo jeviště čím dál tím častěji a díky tomu si za jeho stolem zahrála již solidně široká škála muzikantů ze všech koutů světa.
Bezprostřednost
Koncerty mají svojí autentičnost i proto, že v takhle stísněném a improvizovaném prostoru si zahrálo krom naprostých no-name kapel i plno světových hudebníků. Namátkou Adele, Tyler, The Creator, Sting, Mac Miller a mnoho a mnoho dalších. Schválně klidně přerušte na chvilku čtení a jděte se podívat, zda váš oblíbený interpret taky náhodu nestanul za tímhle pultíkem. Dalším signature tohoto cyklu je i naprostá bezprostřednost vystoupení, protože diváci, mezi které se často vecpou i zaměstnanci NPR, jsou muzikantům doslova na dosah ruky a ti s nimi tak můžou prakticky z očí do očí mluvit a třeba je i zapojit do vystoupení. Interakce v tomhle případě rozhodně není něčím rušivým, ba naopak, skvěle využili přítomnost publika třeba Snarky Puppy.
Mix žánrů
Tiny Desk Concerts jsou nezaměnitelné i svým netradičním mixem žánrů od jazzu, přes hip hop až po indie rock. Heavy metal zde ale nečekejte, neboť spektrum vystupujících prochází přes síto hudebního vkusu právě patrona konceptu Boba Boilena. Záznamy koncertů jsou extrémně žádané, a díky tomu všemu, co jsem už jmenoval, i hodně vzácné, protože prakticky každý, kdo se za stolem objeví, si dá tu práci a zahrané skladby často pro něj samotného hodně neobvykle přearanžuje a pozmění. Krásným příkladem je třeba vystoupení hojně autotune využívajícího hip hopera T-Pain, který celé své vystoupení opřel jen o piáno a jeho nádherný čistý zpěv. Vznikla tak zcela ojedinělá nahrávka, v níž se hudebník prezentuje v úplně jiném světle.
Já osobně nedám dopustit na úžasnou spletitost a rozmanitost žánrů, potažmo nástrojů v hudbě neustále se obměňujícího a již zmíněného seskupení Snarky Puppy. Kapela kolem basáka a kapelníka Michael Leaguea mísí všechno se vším a výsledkem je pokaždé úžasně „šlapající“ proud všech možných melodií a zvuků. Doporučuji si poslechnout, protože jejich koncert byl prostě skvělý. Stejně skvělý jako všechny ty ostatní, co se za Tiny Desk odehrály. Na závěr si dovolím menší klišé v podobě ovšem dosti výstižného citátu nejmenovaného producenta: „There’s nowhere to hide at Tiny Desk.“ A to je sakra pravda.
.){kind=link}