Zrovna se opaluji na pláži v cípu ostrova při psaní dnešního reportu, kdy teploty sahají až k 34 stupňům. A zatímco ještě včera večer jsem se děsil, že za sebou nemáme ještě ani půlku festivalu, dnes už skoro brečím, že tu nemůžeme být ještě o něco déle.

I přes pro nás předražené ceny (třeba točené pivo za 60 Kč) má tenhle festival hippies atmosféru, kterou jde jen ztěží v takové velikosti jinde najít a na kterou se nedočkavě těším každý rok. Návštěvníci jsou tu sluníčkový, každý se na vás usmívá, co by vás normálně sralo, tady to v klidu přejdete. Můžete si tu chodit oblečený, jakkoliv se vám zlíbí. A po prvních dnech už najedete do stavu, kdy vám je vše jedno, nikam nespěcháte a snažíte si užít v zenu každý moment. Zároveň ale děláte každou možnou p*ovinu, co vás zrovna napadne.

Navíc pokud už sem pojedete po několikáté, tak tu začnete potkávat i ty stejné lidi. Parta, co u cesty ostatní hecuje v beer pongu, kluk, který si při koncertech u hlavního pódia stoupne kámošovi na ramena a před celým festival stahuje gatě dolů nebo girls squad, která si ke stanům věší každou vypitou plechovku piva během celého týdne. Nechci aby to vyznělo prvoplánovaně, ale opravdu to tu vnímám jako svůj druhý domov.

Zpět ale k muzice. To budu muset být tentokrát krapet kritičtější. Čtvrteční program byl bohužel z mého pohledu zatím nejslabší ze všech čtyř ročníků, na kterých jsem byl. Line up nabídl na dvou největších pódií zejména žánrové speciality v podobě kapel Franz Ferdinand či Chvrches, které jsou sice nesmírně kvalitní, nicméně nezaujmou širokou škálu lidí a headlineři večera The 1975 dokonce přilákali už od pohledu vůbec nejméně lidí. Jejich žvýkačkový poprock tak chvílema spíš nudí. A nahoru to moc nevytahují ani jejich známé hity. Naštěstí den zachránil bezchybný Yungblud, který se rychle stává hlasem mladé generace. Energie, kterou dokáže strhnout celý dav, aniž by jeho songy vůbec většina znala, je neskutečná. Všechny palce nahoru. Zatím nejužitější koncert letos.

Pátek pak jednoznačně ovládl Martin Garrix, kterého na pódiu dokonce k překvapení všech při songu Summer Days doprovodil i Macklemore. Sice šlo v podstatě o dětskou diskotéku, ale snad ani jedna noha nezůstala v klidu. Ještě před ním zazpívala švédská zpěvačka Tove Lo, která tenhle týden taky zazářila v Praze. Nutno ale podotknout, že přes její nasazení a chytlavé songy, jí sedí menší publikum víc. I tak ale celý festival zpíval songy jako Habits nebo Talking Body z plna hrdla.

Po koncertech se klasicky stáčí pozornost zejména ke Colosseu, což je velká kruhová venkovní techno stage postavená z palet, kde se lidi clashují až do rána, kdo vydrží nejdýl. Jen pár metrů opodál se též nachází EDM Baccardi Arena, kde si kolektiv Elrow na jednu noc postavil čínský chrám, ze stropu padaly listy jak ze stromů a davem se pohybovaly draci.

Bohužel přes velké množství fotografů, kterých je na Szigetu společně s novináři až dva tisíce, se nedostaneme pokaždé před pódium, @fanda_majer se ale i tak snažil dostat, kam to jen šlo.

foto: @fanda_majer

Podpořte nás!

CZECHMAG funguje již od roku 2014 jako nezávislý a neziskový projekt několika tvůrců, kteří produkcí vlastního obsahu informují o zajímavých jménech, projektech, akcích a veškerém dění (nejen) na české undergroundové a alternativní kulturní scéně. Přispěním i nepatrné částky nám vyjádříte podporu, která nás motivuje do další tvorby. Každé takové podpory si nesmírně vážíme a předem z celého srdce děkujeme!

Nejčerstvější novinky do e-mailu?