I v letošním roce osvěžily srdce Slovácka všechny chutě filmu. Právě “Všechny chutě filmu” jakožto slogan pětačtyřicáté Letní filmové školy byl vybrán nemálo příhodně vzhledem k rozmanité škále snímků, jež nám organizátoři v rámci letošního ročníku naservírovali. Jako každým rokem bylo i letos na samém přelomu letních her a radovánek Uherské Hradiště pohlceno duchem filmu a jeho ulice ožily pulzujícím nadšením návštěvníků ze všech koutů Evropy i odérem stáčeného vína z místní vinárny, jejíž návštěvnost bych si směle dovolila přirovnat k návštěvnosti akreditačního centra.
I přes fakt, že vás pobyt na Filmovce vyjde dráž nežli například festival karlovarský, v letošním roce přivítalo centrum Slovácka rekordní počet 5400 akreditovaných účastníků. Dalších 4800 vstupenek pak bylo prodáno na jednotlivé projekce. Kromě filmů byl pro návštěvníky připraven doprovodný program, který čítal 89 akcí. Ať už šlo o lekce filmu či divadelní vystoupení pro děti, mohli jsme zde zaznamenat (stejně jako na promítání dvou letních kin, která byla v rámci festivalu ve městě zřízena) především nadšenou účast místních podpořenou faktem, že na tyto kulturní počiny nebylo vybíráno žádné vstupné.
Kromě kinomilů a fanoušků moravské kultury přivítala letošní Filmovka i řadu známých osobností, z nichž celkem pět převzalo Výroční cenu Asociace českých filmových klubů. Olga Sommerová, Milan Lasica, Lech Majewski, Hynek Bočan a Jaroslav Mužíček se tak postavili po bok prezidentu Václavu Havlovi, kameramanovi Miroslavu Ondříčkovi nebo dokumentaristce Heleně Třeštíkové, kteří cenu převzali v minulých letech. Kromě nich se letos od 26. července do 4. srpna v Uherském Hradišti vystřídala řada dalších známých tváří, z nichž většina sdílela svou kinematografickou moudrost a zkušenosti s prostým divákem v rámci mnoha přednášek a diskuzí, jež nás letošní školou provázely. Své filmy tu pak uváděly osobnosti jako Hynek Bočan, Jiří Mádl, Marek Epstein, Jakub Hejna nebo Kryštof Hádek. Ze všech diskuzí, kterých jsem se zúčastnila, bych ráda vypíchla debatu s nadějnou mladou dokumentaristkou Barborou Chalupovou, která návštěvníkům přiblížila připravovaný experimentální dokument V Síti, jenž spolurežíruje spolu s Vítem Klusákem. Snímek, který se během krátké doby stal díky rok před premiérou vydanému traileru fenoménem českého internetu, se má na plátnech kin objevit na jaře příštího roku. Díky palčivosti svého ústředního tématu očekávání od něj dalece přesahují prořídlá pole fanoušků českého dokumentárního filmu. Svůj nový film Dálava, jenž měl jako jediný český snímek premiéru v dokumentární soutěžní sekci na festivalu v Karlových Varech, zde uvedl spolu s jeho protagonisty režisér Martin Mareček.
Jednou z mnoha z nesporných výhod, které by vás k návštěvě LFŠ mohly nalákat, je nepochybně ležérnost, s jakou si může každý návštěvník naplánovat svůj denní program. Jistě ne z vlastní zkušenosti vám tu povím, s jakou ladností se dá přejít od nekončící party (jestli tam nahoře někdo je, nechť požehná trpělivosti klubu Mír, jenž se neúnavně staral o neřestnou stránku zábavy letošní Filmovky) k odborné přednášce o přínosu ženských hereček Francouzské nové vlně Michela Marie, emeritního profesora pařížské Univerzity v Sorbonně. Pizza za šestnáct v PoePoe, pivko ze stánku na obrubníku a jede se dál. Samozřejmost, se kterou se tu prolínají oboroví experti s teenagery se slabostí pro moravské víno, nám nabízí rovnost, o níž se mohlo soudruhům před rokem osmdesát devět jenom zdát.
Ačkoliv je Letní filmová škola festivalem poněkud netradičním a nepořádá ve svém rámci sekce soutěžní, nabídli nám organizátoři již tradičně mnoho filmových sekcí spadajících do tří hlavních kategorií Historie, Současnost, Česko/Slovensko. Již třetím rokem pak probíhal projekt LFŠ uvádí, v jehož rámci měli i letos diváci možnost volit ze tří výrazných filmů, které byly vybrány pro potenciální českou distribuci. Na základě hlasování publika je pak na konci festivalu zvolen jeden, který do českých kin skutečně zamíří. Letošním favoritem diváků se stal německý road movie 25KM/H. Druhým filmem, který letos bojoval o přízeň diváků bylo francouzské drama Zkouška ohněm. Já osobně jsem měla z této sekce příležitost vidět pouze romantické drama britské produkce Only you. Ač jde o film snažící se zachycením intenzity rychle vzplanuvší náklonosti dvou věkově vzdálených lidí a uchopením rozpolcenosti hodnot protagonistky napodobit současnou filmovou tvorbu moderního dramatu, z mého pohledu jsou výsledkem pouze neopodstatněně dlouhé statické scény, za nimiž v závěsu pokulhává scénář, co v prohýřené noci nenávratně ztratil pointu. Za snímek, který by vaši pozornost naopak upoutat mohl, se dá považovat kontroverzní drama Klér polského režiséra Wojciecha Smarzowského, které obrovským zájmem diváků na Filmovce předčilo veškerá očekávání a které v Polsku viděl již rekordní počet pěti milionů diváků.
Na Letní filmové škole je promítáno mnoho filmů, na které obyčejný divák ve svém všedním životě jen těžko narazí. Já osobně to vnímám jako ducha zušlechťující okolnost, nicméně nyní by se to mohlo stát nevýhodou, jelikož vám chci ve zkratce doporučit něco málo ze starších snímků, které byly letos v Hradišti k vidění, a jejichž seznam se vám nepochybně bude v těchto deštivých dnech pozdního léta hodit, sahají-li vaše stalkerské schopnosti i do oblasti kinematografie.
Jako první bych vyzdvihla experimentálně komediální drama Angelus polského režiséra a čestného hosta festivalu Lecha Majewského. Skupina Katowických horníků nachází odreagování od temnoty dolů v slunce uctívajících úsměvných rituálech a malbě. Od komického, hravého filmu nedbajícího na hranice reality se pomalu dostáváme do dramatu, ve němž se divák lehce ztotožní s protagonisty, kteří velice rychle ztrácejí ve svém dobrém úmyslu pojem o tom, co je správné, ba dokonce možné.
Dalším z výrazných snímků je pak velice intimní autorský dokument Poslední autoportrét slovenského režiséra Marka Kuboše, ve kterém jde po stopách vlastní režijní kariéry a na konkrétních příkladech nás seznamuje s překážkami, se kterými se dokumentarista musí v dnešní době potýkat. Tento film plánoval jako svůj poslední režijní počin a jakési symbolické rozloučení se světem filmu. Po obrovském úspěchu, který však snímek po své premiéře sklidil, své rozhodnutí přehodnotil. Plánuje se nicméně věnovat režii filmu hraného. Marek Kuboš patřil také mezi hosty letošní Filmové školy.
Poslední z projekcí, které chci zmínit, je snímek amerického režiséra Williama Wylera, jemuž byla věnována jedna z filmových sekcí festivalu. Jde o adaptaci slavného románu Emily Bronteové Na Větrné hůrce z roku 1939. Jedná se o jeden ze snímků, jehož zásluhou jsem byla opětovně vtažena do světa černobílého filmu a dle mého názoru jde o jednu z nejlepších filmových adaptací tohoto románu vůbec.
Ještě dříve, než jsem atmosféru Letní filmové školy okusila na vlastní kůži, slýchala jsem od přátel a známých, že “filmovka není festival, ale životní styl”. Až po návratu do Prahy jsem toto tvrzení pochopila a hned se mi začalo stýskat. Pobývat totiž deset dní v historickém městě slunné Moravy, kde jedinou vaší povinností je chodit na filmy a jediným vaším trápením, jak propašovat do promítacích sálů pivo, to je životní styl, na který bych si moc ráda zvykla.
