Indie pop přesahující do denního snění svými texty vybízí k tomu být soundtrackem pro každý teenagerský rozchod.
Trefný popis písní čtyřčlenné pražské kapely, která v neděli vydala dlouho očekávanou debutovou desku Pěkný chvíle spolu s videoklipem. Avšak kolik úsilí stojí za tím něco takového natočit?
Kdybych vám řekl, že tři dny nebudu spát a že budu trávit svůj veškerý čas na motokárové dráze, měli byste mě za blázna. Tohle byl však harmonogram členů Good Times Only. Filip Černý, Zdeněk Prokopec, Kryštof Volkman a Matěj Bouda si na vlastní kůži zkusili, co to znamená nespat, účinkovat před kamerou a shánět komparzisty na vskutku absurdní hodiny. Odvedli však tuto práci na výbornou. Natáčení probíhalo 11. až 13. srpna a začínalo v 2:30 ráno. Na jedno z natáčení se podívala i naše redakce.
Světla, kamera, akce
Jak jsem již zmiňoval výše, natáčení začalo v nekřesťanskou hodinu. Ve dvě ráno normální lidé spí tvrdým spánkem, avšak v prostorách hořovické motokárové dráhy probíhaly přípravy v plném proudu. Tým DOIT.films připravoval kamery, osvětlení a spoustu dalšího vybavení, komparzisté byli rozdělováni do rolí, herci se připravovali na výkony a vše probíhalo dle předem daného harmonogramu.
Komparzisté se zas tolik nenadřeli. Před kameru se postavili pouze dvakrát. Jednou jako jásající dav, poté jako fanoušci otravující závodníky touhou po autogramu. Zato členové kapely spolu s herci makali jako mezci. Jedna akce za druhou, neustálé přetáčení scén a k tomu spánkový deficit a třicítkové vedro. A aby toho nebylo málo, zeptal jsem se jich na pár otázek.
Přisuzujete v současné době jako kapela důležitost videoklipům?
- Filip: Hrozně.
- Kryštof: Stoprocentně.
- Filip: Myslím si, že představa vydat desku a nemít k tomu ani jeden klip, pro nikoho z nás není jako akceptovetelná.
- Kryštof: Určitě.
- Zdeněk: A je to debutová deska, takže přes tyhle klipy se pak cílí. Obecně cítíme, že vizuál k tomu patří a může dokreslit to, co by třeba některým lidem v písníčkách chybělo.
- Kryštof: Už dopředu jsme měli nějaký představy, jak zhruba by klipy měly vypadat.
- Filip: Klipy máme obecně rádi, koukáme se na nový klipy kapel, který nás baví, a myslíme si, že bez toho to v dnešní době prostě nejde.
Plánujete vydat i další klipy k písním z debutové desky?
- Filip: Tím, že točíme dvojklip a rozhodli jsme se to udělat pořádně s větším profi týmem, tak nakonec ne. Necháme to tady u těch dvou. Původně jsme měli v plánu jich mít několik a od různých autorů. Chtěli jsme je opravdu cílit na nějaký, buď ještě studující nebo čerstvě dostudovaný filmaře, ať si můžeme tak nějak pomoct navzájem. Už jsme je měli rozjednaný, ale pak přišel Bart s Bistrem a tak moc se nám líbil jejich koncept a věci, který dělali už předtím, že se to nakonec vyvrbilo ve dvojklip tady na motokárový dráze. Takže zvítězila kvalita nad kvantitou.
- Kryštof: A taky je pravda, že ty další dva klipy, který máme vydaný, jsou taky k písničkám, které jsou na desce (Někdy jsme to my, Tvůj kluk – pozn. red.). Takže deska bude doprovozená čtyřma klipama.
Jak jsi říkal, máte natočené klipy i k Někdy jsme to my a Tvůj Kluk, tím pádem toto není váš první klip. Baví vás natáčení nebo to vidíte jako nepříjemnou činnost spojenou s kapelní činností?
- Filip: Nemyslím si, že nás baví vymýšlet ty příběhy, protože i kdyby to bavilo někoho z nás – přijít s nějakým nápadem – tak se na tom potom málokdy shodnem.
- Zdeněk: Přesně tak, rádi si necháme poradit, vlastně spíš inspirovat, protože každej v tý hudbě najde něco jinýho, než tam hledáme my.
- Filip: Dá se říct, že nás baví někomu to přenechat. Nějakejm těm dalším očím a dalším uším a necháme je, jak si přeberou. Spíš se snažíme jet podle toho, co maj za sebou a jestli se nám libí nějaký klip, co udělali. Radši se budeme soustředit na muziku a nápad klipu spolu s režií necháme někomu jinýmu. Vyzkoušeli jsme si to u videoklipu Tvůj kluk, kde jsme si to částečně dělali po vlastní ose a tak nějak jsme si řekli, že už do toho znova nepůjdem.
Sehnat lidi je samo o sobě docela oříšek, ale jak bylo složité sehnat komparz na druhou hodinu ranní sem do Hořovic?
- Filip: No, my jsme do poslední chvíle nevěděli, kolik jich budeme potřebovat, na jaký konkrétní dny a jak mají vypadat. Až asi tři nebo čtyři dny před tím natáčením, kdy se finalizoval scénář a konkrétní natáčecí plán, tak jsme k tomu konečně dostali podrobnější informace s tím, že se to natáčí v takhle brutálních časech. Je to prostě ranní točka, třeba od tří od rána a navíc to není v Praze, kde máme většinu fanoušků, takže to bylo samozřejmě těžký, ale myslím, že se to podařilo docela dobře. Nějak jsme všichni lovili.
- Kryštof: Potřebovali jsme asi 15 lidí na den.
- Filip: Jsme hrozně rádi, že ti lidi byli ochotní sem přijet bez vidiny finanční odměny. Jenom šli za tím, že to tady může být fajn, že se objeví v klipu, že dostanou najíst, napít, ale nic víc za to nenabízíme. Ale je tady strašně přátelská atmosféra, za kterou jsme vděční.
Proč se děj odehrává právě tady na motokárové dráze?
- Filip: S tímhle přišli režisér a kameraman, když vymýšleli scénář.
- Zdeněk: My jsme jim dali indicie jako, že nechceme jít do klipu typu “chceme být světoví”, ale že spíš chceme zapůsobit na lidi tady v Česku. Aby si řekli “mladí kluci umí udělat kvalitní věci”. Alespoň mladí lidi z filmu, jako jsou Bart s Bistrem.
- Kryštof: Měli jsme prostě pár věcí, co jsme tam chtěli mít, a oni si zbytek domysleli.
- Filip: Taky jsme nechtěli další pražskej klip, protože Někdy jsme to my je z pražskýho metra a Tvůj kluk je natáčenej v Praze. Ta motokárová dráha se nám libíla i kvůli tomu, že se to přesune do úplně jinýho prostředí. A můžeš si to tady stylizovat a předělat jak potřebuješ, protože nejseš na veřejný komunikaci.
Je složité převtělit se z role hudebníků do role herců?
- Filip: Já v tom klipu naštěstí nejsem herec. Jsem tam jen komparz v podstatě stejně jako všichni ostatní. Největší roli v tomhletom klipu má Kryštof.
- Kryštof: Já si to velice užívám, baví mě to, ale byla jedna scéna – určitě pochopíte, která to byla – a ta byla dost náročná. Musel jsem v ní křičet. Bude to asi vtipný, ale užívám si to.
- Filip: Já si myslím, že Kryštof dostal roli, která je na něj jako dělaná. On si dobře hraje v tý svý divnosti a v nějakým tom veksláctví. A když mu prostě dáš teplákovou soupravu a nějaký divný obleček, tak se ihned cítí, že se může trošku utrhnout.
Mátě nějakou story, ne nutně z tohoto natáčení, kterou rádi (nebo i neradi) vyprávíte?
- Filip: No třeba jako s těma klipama předtím. Tak třeba k Tvůj kluk videoklipu. Bylo to v podstatě jednodenní točení a měli jsme asi 7 různejch lokací. Měli jsme vymyšlenej začátek a konec klipu – ani jedno tam ve finále není – a já jsem kvůli tomu musel spadnout oblečenej do vody. Hrozně dlouho jsme hledali, kde by se to dalo natočit, zkoušeli jsme nějaký bazény, to všechno bylo strašně drahý, neměli jsme na to vůbec velký budget, tak jsme našli koupák někde v Radotíně. Natočili jsme tam asi dvě nebo tři docela náročný scény a pak to vlastně skončilo úplně na ho**o. A já jsem ještě v mokrém oblečení potom, co jsem spadnul do tý vody, musel přebíhat na jinou lokaci. Musel jsem zůstat mokrej, byla mi hrozná zima a ještě jsme točili, jako že mě má srazit auto. A nic z toho se nepodařilo, nic se nepoužilo, ale alespoň máme storku, že to nejtěžší, co se kvůli klipu odehrálo, ani nebylo použitý.
Býti muzikantem doopravdy není procházka růžovým sadem, ale ten finální výsledek za to stojí. Nejen kluci z kapely, ale i členové filmařského týmu spolu s komparzisty odcházeli s kruhy pod očima, ale s pocitem, že zažili přesně to, za jakým důvodem do Hořovic přijeli. Zažili pěkný chvíle. Pojďte je zažít také v pátek 25. září do klubu Fuchs2, kde proběhne křest alba Pěkný chvíle (album je už nyní dostupné na platformě Spotify). My tam budeme, tak přijďte taky!
foto: Kuba Zeman
