Rozhovor: „Manuální práce je životní nutnost,“ říkají Facha architekti

“Fachmany” z Facha architekti všechny spojila Fakulta architektury ČVUT v Praze. Částečně mají ale počátek v ateliéru Povětroň. Snaží se o zdravou kombinaci mentální a fyzické práce a hodně času tráví na stavbách. Řemeslný základ a přirozenost jsou jejich ctnostmi. Zajímá je český venkov a hledání jeho charakteru. Přinášíme rozhovor s Martinem Chlandou, Janou Fischerovou, Matějem Nepustilem a Nikolou Gronychovou.

Jak jste se dostali k architektuře?

Martin: Moje cesta k architektuře není přímočará a dostal jsem se k ní víceméně náhodou. Studoval jsem střední umělecko-průmyslovou školu v České Krumlově, obor se zaměřením na obnovu historických staveb, který byl hodně zaměřený na praxi. Pracovat rukama mě vždycky bavilo, při škole jsem si našel brigádu u lidí, kteří se zabývali stavbou kachlových kamen. Přičuchnul jsem zde k různým řemeslům a postupně se začal o architekturu aktivně zabývat. Potom to šlo už samospádem.

Jana: Rozhodně jsem nepatřila k těm, kteří měli jasno již po střední škole. Pravda je, že moje máma také architekturu vystudovala, byť její kariéra směřovala jinam a navrhování staveb se nevěnovala. Přijímačky na FA byly již v lednu, dříve než na ostatní školy. Zkusila jsem to a vyšlo to.

Matěj: Přes tátu. Je architekt. Architektonické praxi se sám věnuje spíš okrajově, ale od mala jsem díky němu měl možnost sledovat současnou architekturu a její vývoj.

Nikola: Postupnými malými kroky – od obyčejného kreslení, tvoření, zájmu o umění a kulturu. Zlomovým bodem pro mě byla návštěva norských drobných staveb zasazených do krajiny. Je to skvělá architektura. Výjimečnější ale pro mě tenkrát bylo, že vznikly díky nadšení a velkým snahám místních.

Co nebo kdo vás inspiruje?

Matěj: Dlouho pro mě byl zásadním až mýtickým vzorem Petr Zumthor a jeho věci pořád obdivuju. A pak další Švýcaři a Rakušáci. Inspiruje mě třeba i Arno Brandelhuber nebo Jan de Vylder se svými surovými neuhlazenými stavbami. Další inspirace pak přichází z prostředí, hodně se díváme po lidový architektuře a obyčejným svépomocným stavitelství našich měst a vesnic.

Martin: Zde se plně shoduji s Matějem. Snad ještě dodám, že pro mě bylo velkou inspirací studium na Akademii výtvarných umění v Praze, kde jsem absolvoval tři roky v intermediálním ateliéru. Úspěšně mi tam zbořili vybudované předsudky z předešlého studia architektury a hlavně ve mě vypěstovali lásku k modernímu umění a multioborovou toleranci. Díky této zkušenosti jsem mohl pro sebe objevit umělce, jako jsou například Gordon Matta-Clark, Pierre Huyghe nebo Francis Alÿs.

Inspirací jsou mi často úplně obyčejné domy, nejen lidová architektura.

Nikola: Inspirací jsou mi často úplně obyčejné domy, nejen lidová architektura. Snažím se všímat si i nejmenších detailů, které člověka často nasměřují úplně jiným směrem. Vesměs na mě nejsilněji zapůsobí to, co sama vidím, navštívím nebo zažiju. Stejně tak je pro mě důležité chodit na přednášky architektů, slyšet je mluvit o vlastních domech, vlastním přístupu a myšlenkách.

Jana: Ještě bych vypíchla tu lidovou architekturu. Zde máme jako architekti rozhodně na co
navázat. Jasně, že máme plné poličky časopisů s úžasnou zahraniční soudobou architekturou, ale u nás máme skutečně kvalitní původní stavby, kterými se lze inspirovat v mnoha aspektech i pro moderní architekturu.

Realizujete menší stavby a především rodinné domy. Proč?

Matěj: Martin s Janou už mají poměrně dost zkušeností, ale přece jen jsme stále mladý a malý ateliér, který se spíš dostane k menším zakázkám. Současně je ale třeba dodat, že netoužíme po budování velké architektonické kanceláře. A na menším měřítku je většinou víc svobody a prostoru pro kreativitu. Ale třeba se to časem změní…

Specifikem rodinných domů je velmi blízký, intenzivní vztah s klientem. Je to vztah na dlouhou dobu, ze kterého většinou vzniká přátelství.

Nikola: Specifikem rodinných domů je velmi blízký, intenzivní vztah s klientem. Je to vztah na dlouhou dobu, ze kterého většinou vzniká přátelství. Nejen během návrhu, ale i při realizaci společně trávíme hodně času, debatujeme, učíme se od sebe navzájem. Řešíme každý aspekt domu, od jednotlivostí v interiéru, po plánování zahrady jako nedílné součásti rodinného domu. Úzký vztah s klientem je to, co návrh rodinného domu odlišuje. Čím je také stavba menší, tím se nabízí víc péče a propracovanosti na všech měřítkových úrovních.

Martin: Je to téma, které se nám přirozeně vyprofilovalo přes naši dosavadní práci. Rádi bychom v budoucnu pracovali i na větších projektech, ale uvidíme, kam nás naše momentální úsilí dovede.

Co pro vás znamená dům?

Jana: Na to se nedá jednoduše odpovědět. Možná bych zde mohla parafrázovat jednoho našeho přednášejícího ze školy: „Dům může být i pes, stačí se přitulit.“ I když možná tenkrát spíš mluvil o obydlí…

Matěj: Jestli je to otázka směřovaná na nějakej charakter českýho domu, tak se třeba mně vybaví břizolit, trojdílná okna, francouzská taška nebo eternitová šablona. To je asi poslední vrstva stavitelství, ve který dokážu najít nějaký regionální specifika.

Martin: To je pro mě moc obecná otázka, nevím jak na ni přesně odpovědět. Dům pro mě spadá do stejné skupiny jako například strom, je to základ něčeho, co má nepřeberné množství podskupin a variant.

Usedlost Kardavec (realizováno)

Dům na šikmo (realizováno)

Dům s lávkou (realizováno)

Dům na Příbramsku (ve výstavbě)

Vestavba do stodoly (projektují)

Rekonstrukce obytné části usedlosti na Příbramsku (projektují)

Rekonstrukce obytné části usedlosti na Příbramsku (projektují)

Rekonstrukce obytné části usedlosti na Příbramsku (projektují)

zdroj: www.fachaarchitekti.cz

Jaké faktory jsou pro vás důležité při tvorbě návrhu? Co nebo kdo vás ovlivňuje?

Nikola: Pro mě je to rozhodně místo a klient. O to víc, že se hodně věnujeme rodinným domům a rekonstrukcím. Je pro mě přirozené snažit se nejprve pochopit krajinu, místo, do které navrhujeme (případně stávající dům), a pak i přání klientů. Samotné porozumění klientům může být někdy oříšek, ale u rodinných domů a takto individuálních staveb to bez toho za mě nejde.

Matěj: Obecná odpověď je, jak řekla Nikol, prostředí a klient. Ale myslím, že to máme každý trochu jinak a vzájemně se tak doplňujeme. Silná stránka Martina a Jany je, že dokázali do realizovaných domů skutečně vtisknout hodně z charakteru těch lidí. Já třeba směřuju trochu víc k nějakým obecnějším řešením, kdy možná dávám větší důraz na tu souvislost s prostředím než na specifika klienta.

Správně navržený dům je otiskem klienta. Takový, jaký je, by měl být i jeho dům.

Martin: Matěj a Nikol to hezky shrnuli. Já osobně se řídím heslem, že správně navržený dům je otiskem klienta. Takový, jaký je, by měl být i jeho dům. Také jsem se při studiu na Akademii dostal k pojmu “sociální socha”. Vykládám si ho tak, že kromě samotné fyzické formy je důležité pracovat i na mezilidských vztazích mezi mnou a klientem, lidmi na stavbě a podobně. Uvědomil jsem si, že se o to vždy snažíme. Podle mě by každá stavba měla skončit přátelstvím mezi námi a klientem. Zatím se nám to daří, i když samotný proces stavby je častokrát velmi vypjatý a umí řádně prověřit mezilidské vztahy.

Je o vás známé, že nepracujete pouze v ateliéru u počítačů. Neštítíte se i té manuální práce. Čím je pro vás řemeslná část důležitá?

Jana: Ta práce na stavbách je hlavně záležitost kluků, i když mají mou podporu. Myslím, že je fajn ta zkušenost, která se v ateliéru využije. A faktem je, že si trochu pohráváme s myšlenkou realizování staveb, které jsme navrhli, tak si to takto oťukáváme.

Martin: Pro mě je to logický vývoj, vždy jsem inklinoval k manuální řemeslné práci. Rád bych si to do budoucna nastavil tak, abychom si každý rok nechali například jednu menší stavbu, kterou si sami zrealizujeme.

Manuální práce je životní nutnost.

Matěj: Já to beru primárně jako zkušenost, kterou chci překlopit do navrhování a dozorování staveb. U Martina bych řek, že je manuální práce životní nutnost. Ale musím říct, že je fakt fajn, když člověk vidí, že mu vzniká něco pod rukama, že sám dokáže něco vytvořit. A taky si myslím, že je kombinace mentální a fyzický práce zdravá věc a příjemný jsou i další souvislosti – že je člověk venku, podívá se po kraji, poznává lidi mimo svojí sociální bublinu.

Nikola: Nejsem na stavbě tak často a s takovým nasazením jako Martin s Matějem, kteří počítač pravidelně střídají se stavbou. Kdykoliv ale na stavbu vyrazím, snažím se přidat ruku k dílu, něco nového se i naučit. Svým způsobem nebývá nikdy návštěva stavby jen pozorováním a dozorováním z povzdáli, naopak.

Transformace chaty v jižních Čechách – fotoset ze stavby (sami nerealizují)

Na čem teď pracujete? Kam směřujete?

Matěj: To, co vnímáme jako silný společný téma jsou rekonstrukce, transformace, adaptace
starších staveb nebo nějaké jejich doplnění. A staršími stavbami nemyslíme jen historické památky, baví nás pracovat i s poměrně obyčejnými stavbami druhé poloviny 20. století. Konkrétně nyní realizujeme transformaci chaty na jihu Čech (což sami stavíme), dokončujeme vestavbu sýrárny do staré stodoly – tam se Martin také zásadně podílí na realizaci, staví se dva rodinné domy, dotahujeme zahradní úpravy kolem domu v Ústí, realizujeme terasu u Sázavy. Na papíře připravujeme projekt obytné vestavby do stodoly, přístavbu a rekonstrukci domku na vesnici, rekonstrukci jedné venkovské usedlosti a jednu novostavbu rodinného domu propojenou se starším domem. Co se týče směřování, tak nějak promýšlíme, jak právě nastavit propojení mezi navrhováním a realizací staveb.

Martin: Snad ještě jenom dodám, že je pro nás také důležitá občasná práce na výtvarných instalacích do veřejného prostoru, na kterých spolupracujeme s našimi kamarády výtvarníky. Tato mezioborová spolupráce je pro mě důležitá, je to takové koření ke každodenní rutině.

Co dalšího byste rádi zkusili?

Jana: Uvidíme, co přijde. To, co děláme teď, mě stále dost baví, a nezdá se mi, že bychom se vyčerpali. Možná zůstat v tom menším měřítku, na vesnicích nebo v menších městech, a zkusit třeba veřejné prostory a stavby.

Nikola: Užíváme si měřítko rodinných domů, menších staveb a rekonstrukcí – v návrhu nám dávají široké pole působnosti i možnost vlastní realizace. Péči o detail i intenzivní komunikaci, které jsou běžné spíše u rodinných domů, bych ráda někdy zažila i u návrhu veřejných prostranství.

Matěj: Odlít třeba něco syrovějšího z betonu. Jinak, jak říkala Jana a Nikol, do budoucna bychom rádi dělali taky nějaké veřejné stavby, úpravy veřejných prostranství nebo vyloženě urbanistické úlohy, ale vše má svůj čas.

Martin: Rád bych pracoval dále v nastoleném kurzu, uvidíme, kam nás to dovede. V poslední době nás hodně oslovil princip spolkového bydlení – baugruppe, kdy město vytipuje nevyužívané pozemky, které dá k dispozici pro spolkovou výstavbu. Spolky založené buď přímo občany, nebo prostřednictvím profesionálního organizátora se o ně budou moci ucházet v soutěži, kde získají právo stavby, a na vlastní náklady postaví bytový dům. Jedná se u nás o nový model výstavby, který by mohl tvořit doplněk ke klasickým developerským projektům či družstevnímu bydlení.

autor rozhovoru a fotografií: Aleš Krajči