Jeden z nejtalentovanějších českých architektů mladé generace. Přinášíme rozhovor s Vítězslavem Dandou, který spoluzaložil úspěšné architektonické studio edit!.
Jak ses dostal k architektuře? Kdo nebo co tě během tvé životní cesty architekta ovlivnilo?
Táta mi řekl, že když mě přijmou na Fakultu architektury, tak mi zaplatí řidičák. Dostal jsem se tam a zůstal jsem. Architekturu mám v rodině – takže takový pokračování v dobrým slova smyslu. Ze školy jsem vylezl jako nepopsaný list. Chleba se láme až pozdějc. Postavíš první barák – je hnusnej, druhej… a třeba až u třetího zjistíš, že to má smysl. Byl jsem na stáži v Barceloně. Moře a velký město bylo hlavním kritériem. Ke konci jsem začal pracovat pro A69. Naučil jsem se u nich spoustu věcí.
Jsi zakladatelem ateliéru edit! Co bylo impulsem pro jeho založení?
Firmu jsme založili roku 2009 – vlastně na začátku krize. Ta naštěstí zasáhla spíš ty větší kanceláře. Jak se říká: „Každá krize je příležitost.“ Hned bych teď něco dalšího založil. (smích)
Jsi už vlastně takovej Žižkovák. Jak celkově vnímáš Žižkov v porovnání s ostatními částmi Prahy? Co na něm máš nejradši?
Jsem rodilej Vinohraďák. Na Žižkově jsem asi 15 let. Žižkov má několik úrovní. Dřív to byla taková dělnická čtvrť – severní svah. Žižkov zůstal vlivem gentrifikace poslední „divňáckou“ čtvrtí v Praze. Stále se tu drží pár bizarnějších podniků. Mám rád tuhle autenticitu.
Jaký máš názor na celou tu diskutovanou situaci s Mariánským sloupem? Jsi prý fanda Franty Sauera, je to tak?
Četl jsem několik verzí. Násilnou rekatolizací vyhnali protestanty v čele s Janem Ámosem Komenským – všichni zdrhli. Vlastně tamní volnomyšlenkářská společnost byla vlivem Habsburků tvrdě zašlápnuta. S pádem Habsburků pak Franta Sauer, spolu s Jaroslavem Haškem, zbláznil lidi, zmanipulovali hasičský auto a sloup, který byl vnímán právě jako pozůstatek habsburské doby, strhli. Mám rád tyhle příběhy. V mládí jsem byl taky trochu bouřlivák, dalo by se říct, že mě Franta Sauer inspiroval.
Na počest Franty Sauera jsi chtěl tady na Žižkově stavět pomník. Řekneš mi k tomu něco víc?
Dovolili jsme si sem vpašovat lavičku Franty Sauera součástí revitalizace Seifertovy ulice, na kterou jsme dělali v roce 2018 studii ve spolupráci s IPR Praha. Přemýšleli jsme zatím o výtvarné podobě. Shodli jsme se na tom, že by F. Sauer nechtěl hezkou, pohodlnou lavičku. Proto jsme jí uvažovali ve svahu, že by byla třeba šikmá, aby se na ní nedalo sedět. Franta Sauer by měl z takové určitě radost.
Revitalizace Seifertovy ulice – studie 2018. (zdroj: editarchitects.com)
Co ty (jako architekt) a veřejný prostor? Přispíváš něčím ty sám nebo vy jako edit! do veřejného prostoru? Jak moc je pro tebe důležitý názor veřejnosti?
Čtu hejty na Facebooku. Většinou na 10 hejtů, připadá jeden konstruktivní názor. Názor veřejnosti je samozřejmě důležitý. Hejty jsou nám – českýmu národu – bezesporu vlastní. IPR v tomhle odvádí skvělou práci, jak vozí ten kontejner po různých městských částech Prahy a snaží se vysvětlit občanům případný změny. Popravdě, nevím jestli se komunikací s veřejností zjistí někdy něco nového, spíš si myslím že ne. Jde spíš o navázání důvěry.
Dělali jsme například sportovní centrum ve Vodňanech, které vzniklo na základě téhle participační kultury. Nápověda může být někdy nápomocná.
Přijde mi, že starší generace projevuje větší zájem než mladší. Vidím tento jev často na výstavách studentských prací. Vždy jsem si představoval staré báby, které přijdou a hodí na nás vajíčko a mladí budou chtít diskutovat. Je to naopak.
Nejvíce kritiky ale paradoxně dostáváme od našich spoluobčanů – architektů. (smích)
Mimo veřejných staveb se taky věnujete komerčním stavbám? Zaujal mě jeden z posledních projektů Tayēr – Elementary bar na Old Street v Londýně. Jak se to stane? Sdílel to i instagramový profil online magazínu Designboom se 2,8 miliony followers…
Máme za sebou řadu interiérů, ať už barů nebo restaurací a kaváren po Praze – například kavárna Místo. Následně jsme dělali pro kamarády interiér baru Cobra a na základě této spolupráce jsme byli přizváni k tomu projektu v Londýně. Šlo o bar pro známého barmana původem z Česka, který si chtěl otevřít vlastní prostor.
Doporučuji, dobře si rozmyslet svou první zakázku, protože to pak nejspíš budeš dělat dalších 10 let. (smích)
Tayēr | Elementary bar v Londýně – realizace 2019. (zdroj: editarchitects.com)
Na čem teď pracujete? Smíš-li to prozradit.
V architektuře je všechno tajné, dokud není stavba povolena. V současnosti pracujeme na bytových projektech. Děláme rodinný vilky a coworkingový prostor. Rekonstruujeme činžáky na Žižkově. Největší věcí, na které teď pracujeme je jeden činžovní dům v Karlíně v proluce. Delší dobu jsem chtěl zkusit právě dům v proluce, tak nyní mám tu čest. Po letech příprav teď kopneme konečně do země.
Jak jsi prožil karanténu? Byla pro tebe něčím přínosná?
Byl jsem na Kanárských ostrovech, když to propuklo. Po návratu jsem zůstal 14 dní v karanténě. Lidi jsme poslali domů. U nás ten home office probíhal docela dobře. Schůzky s klienty jsme měli online, fungovalo to, ale ten osobní kontakt to nenahradilo. Občas to selhávalo v přesvědčování – nešlo chytnout klienta za ucho. (smích)
Jak obecně vidíš architekturu Prahy, potažmo Česka? Co vnímáš jako přednost?
Přednost určitě vnímám v rovině špičkové architektury. Myslím, že tu máme naprosto srovnatelnou se západním světem. Deficit vnímám ve standardní architektuře – ta, která je o level níž – takové to řemeslo.
Může za to několik příčin. Rozdíl mezi námi a západem je, že u nás není legislativně přikázaná přítomnost autorizovaného architekta u stavebního projektu. Ve většině případů to u nás stále kreslí kolegové stavaři. Nic proti nim nemám, ale každý vystudoval u umí něco trochu jiného. Dalším problémem vnímám vysoké školy, stačila by polovina uchazečů. Svým způsobem to znevažuje titul a také to jistě má vliv na produkci.
Revitalizace ostrova Štvanice v Praze – studie 2014. (zdroj: editarchitects.com)
Máš nějaké utopické představy o budoucnosti? Výhled na 50 let? Co třeba v kontextu udržitelnosti a ekologie v architektuře?
Jestli máme pomoct planetě, tak jedině tak, že tu nebudeme. Kdyby mi někdo nabídl místo v raketě na Mars, tak letím zítra!
Jaký je tvůj sen? Co bys chtěl jednou postavit?
Chtěl bych postavit nějaký těžký vážný dílo – třeba hrobku. Byl bych hrozně rád, kdyby to bylo tady na Olšanských hřbitovech, mají takovou speciální atmosféru. Doporučuji zajít se někdy podívat na Dušičky.
Taky by mě určitě bavilo nějaký víc inženýrský dílo – fabrika, přehrada… Tam, kde je kladen daleko větší důraz na technickou stránku věci. Jezdím často kolem přehrady ve Vrané. Pokaždé obdivuji ty detaily – zábradlíčka, barevné řešení. Někdo to opečovával, někdo to dotáhnul. Věc, která je fantastická.
autor rozhovoru a portrétových fotografií: Aleš Krajči
