Znáte ten pocit, když někdo konečně dosáhne něčeho, co si upřímně přál a pro co udělal úplně všechno, ale potom zjistí, že to ve skutečnosti jeho sen asi nebyl? Přesně tohle se stalo hrdinovi knihy – se zpočátku možná nepochopitelným názvem – It’s kind of a funny story.
Americký spisovatel Ned Vizzini je autorem pár knih řadicích se do, v současnosti velmi populárního, žánru ,,young adult”. Na základě jeho pětidenního pobytu na psychiatrickém oddělení Ned Vizzini roku 2006 napsal knihu pojednávající sice o vážném tématu, které se zde ovšem bere s humorem.
Hlavní hrdina knihy Craig dělá všechno pro to, aby se dostal na prestižní newyorskou školu. Celé hodiny sedí v knihách a vyplňuje různé testy. Když je jeho úsilí náležitě odměněno a on se na školu dostane (dokonce dosáhl maximum bodů!), tak je jako v sedmém nebi. To ovšem netušil, že tento den bude jeho posledním šťastným a bezstarostným dnem. Od tohoto dne už nikdy nic nebylo jako dřív. Na prestižní škole se Craig od začátku cítí méněcenně. Zatímco on dostává na testech červeně zakroužkovaných 90 procent správně, všichni jeho spolužáci vždy dostanou sto procent. A to bez výjimek. Craig začíná být nervózní při jakémkoliv pomyšlení na školu. Když je ve škole, myslí na to, co všechno bude muset udělat doma, ale když je doma, tak se k ničemu nepřinutí a celé hodiny zírá do stropu. Přestává jíst a spát. Konečný verdikt je jednoduchý – deprese. Oné noci, kdy málem skočí z mostu, se jde sám přihlásit do nemocnice, odkud ho odvedou na psychiatrické oddělení. To nejde, říká si. Nemůže přece chybět tak dlouho ve škole! Doktoři jsou ale neúprosní, a tak zbytek této knihy pokrývá dny, které stráví v nemocnici. Teď by se vám mohlo zdát, že příběh bude ještě dramatičtější a budou v něm popisovány různé metody vyléčení – opak je ale pravdou. Ned Vizzini dokázal trošku ,,nadnést” toto jinak vážné téma, a v příběhu se setkáváme s různorodými lidmi na psychiatrickém oddělení, kteří se nakonec Craigovi ukážou jako lepší kamarádi, než kdy měl.
Z knihy je poznat, že Ned Vizzini s depresí zkušenosti opravdu měl, sám jí trpěl celý svůj – bohužel krátký – život. V pouhých dvaatřiceti letech spáchal sebevraždu v rodném Brooklynu. Craig je jako postava velmi sympatický, normální kluk, který si prostě vybral jenom špatnou ,,odbočku” na cestě životem. Při pobytu v nemocnici má ovšem čas na to, aby si uvědomil, co je pro něj důležité. Čtenář se s některými Craigovými pocity možná ztotožní (vzpomeňte si, jaké to bylo nastoupit na střední školu), v nějakých situacích mu ho bude líto, a v nějakých situacích se bude i smát. Kniha se čte lehce a vy budete obracet stránky, abyste konečně došli na konec a zjistili, co se nakonec stane. Ale jak tento příběh skončí? Bude to opravdu ,,funny story”, nebo nakonec se deprese ukáže jako silnější nepřítel?
zdroj – náhledový obrázek:
itskindofafunnystoryanalysis.weebly.com
