Pokud CZECHMAG sledujete již od jeho začátků, možná jste postřehli, že jméno Kristián Mensa se již v jednom našem článku objevilo. Pod přezdívkou @mr.kriss začal publikovat svoje ilustrace, které se již od začátku naprosto vymykaly jakémukoliv mainstreamu. Nás nadchl už tehdy, když měl pouze okolo 500 followers a s kreslením, dá se říct, teprve začínal. Nyní je tomu od tohoto rozhovoru takřka rok, jeho instagramový profil se chlubí téměř 32k sledujících, zmínila se o něm řada českých i světových médií a jeho tvorba i samotná osobnost nadchla snad všechny generace po celém světě.
Není se čemu divit, Kristián Mensa toho už ve svých 17 letech dokázal opravdu mnoho. Ve svém volném čase se kromě kreslení a všemožné grafické tvorbě věnuje i tanci nebo hudbě. Zvládá i to přesto, že do toho všeho ještě studuje střední školu, kam dojíždí ze své rodné obce Dolních Břežan. V této obci nedaleko Prahy nyní představuje svoji první výstavu a jak sám říká, dá se to pokládat za jakýsi zlom v tom, co dělá. Ačkoliv slovo a zároveň Kristiánovo příjmení “Mensa” může v mnohých evokuovat spojení s genialitou, on se rozhodně jako žádný génius necítí a stojí si za tím, že vše z největší části závisí na tréninku.
My měli možnost zúčastnit se vernisáže, kde se sešla řada obyvatel Dolních Břežan, rodinní příslušníci i kamarádi Kristiána a s úsměvy na tváři si slavnostně připili na tento úspěch. Kristián Mensa si následně udělal čas i na nás a my si s ním mohli po roce znovu popovídat. Že nám toho řekl opravdu mnoho se můžete přesvědčit při čtení následujícího rozhovoru!
Co to pro tebe znamená uspořádat vlastní výstavu?
Rozhodně je to pro mě velká čest a pocta, protože výstava se odehrává v mojí rodné obci, v obci, kde jsem se narodil a kde pořád i žiju. Dnes jsem si sem mohl pozvat svoje kamarády a známé, takže to není jen kulturní akce, ale spíš taková sešlost. Při této přílěžitosti sem dorazili lidi, které jsem neviděl třeba 10 let, takže i to je skvělý. Děkuju moc všem, co dorazili a přišli mě tímto způsobem podpořit.
A bereš tuto výstavu jako něco víc, jako např. nějaký zlom v tom, co děláš?
Určitě jo, je to něco jiný, než když to dávám na Instagram a ostatní to vidí jen na mobilu. Když to tu tak visí, tak si říkám, že už je to asi nějaký přelom a uvidíme, co se bude dít dál.
Jak výstava vznikala? Je možnost, aby si někdo, kdo by měl zájem, tvoji kresbu koupil?
Mám všechny moje obrázky v digitální podobě. Vznikají tak, že mám nápad, následně něco vyfotím, upravím, dokreslím, tak aby to hezky vypadalo. Tato tvorba se nyní vytiskla na tzv. kapa desky. Kdyby měl někdo zájem, určitě tu ta možnost je, prodávám buďto malé obrázky v rámečcích nebo velké výtisky. (Ceník můžete vidět níže.) Teď dokonce přemýšlím, že bych si udělal obchod na mojí webové stránce. Mohly by tam být různé dárkové předměty nebo třeba kalendáře s mými ilustracemi.
…Když někam odjedeš a pak se vrátíš tam, kde jsi to předtím tak dobře znal a kde jsi byl zvyklý, tak ti to najednou přijde celé jako sen.
Na dnešní vernisáži zde promluvila i zástupkyně agentury AFS, díky které jsi měl možnost dostat se do Ameriky, odkud ses vrátil teprve nedávno. Jaký byl návrat do Česka a jak se celkově cítíš?
To je zajímavá otázka, můžu ti říct, jak jsem se cítil přímo po příjezdu, první tři dny. Když je člověk někde celý rok, tak si naprosto zvykne na to, jak to tam chodí, a tak to bylo i u mě. Nikdy jsem tam ani nepřemýšlel, jaké to bude po návratu, a bylo to asi takové, že když někam odjedeš a pak se vrátíš tam, kde jsi to předtím tak dobře znal a kde jsi byl zvyklý, tak ti to najednou přijde celé jako sen. Říkal jsem si: “Ty jo, tak to je blbý, jestli se to teď takhle celý rozplyne.” Ale naštěstí to tak nebylo a třeba po dalším týdnu, co jsem si znovu začal psát s kamarády z Ameriky, se mi usadily myšlenky a začal jsem si uvědomovat, jak skvělý rok to byl a jak moc vděčný za to jsem. Každopádně návrat rozhodně nebyl žádný kulturní šok nebo tak něco.
My jsme o tobě psali už přibližně před rokem, kdy jsi měl na Instagramu nějakých 500 followers a dá se říct, že jsi se vším teprve začínal. Nyní jich máš před 30 tisíc, zkusil bys shrnout, co všechno se od této doby změnilo?
Na začátek musím říct, že ten rozhovor, který jsem s vámi udělal, pro mě byl taky takový zlom. Nevím, jak to dobře říct, ale rozhodně to bylo něco, po čem jsem si uvědomil, že by to někoho mohlo zajímat a že moje obrázky třeba mají nějakou cenu. Těžko říct, jestli to bylo třeba jen štěstí, ale určitě to pro mě hodně znamenalo a po tom rozhovoru s vámi se to celé tak nějak plus mínus rozjelo.
Jsem rád za každou zmínku, za každý komentář i like, moc si toho vážím a jsem rád, že to lidi zajímá. Je to velká motivace.
To je vlastně pravda. Ty jsi potom umístil svoje obrázky na boredpanda.com, kde to mělo nějaké tisíce zhlédnutí a nasbíral jsi dost fanoušků. Od té doby se o tobě zmínilo mnoho (i světových) médií, mohl bys třeba vyjmenovat, kde všude ses objevil a čeho si nejvíce vážíš?
Nechci, aby to vyznělo jako nějaké chvástání, ale je pravda, že toho bylo opravdu hodně. Těžko říct, čeho si tak nejvíce vážím, ale ten pro vás je opravdu jeden z mých nejoblíbenějších, už i proto, že jsme se trochu znali a vše, co jsem psal, bylo zcela nové a upřímné. Když jsem měl potom těch rozhovorů víc, tak už moje odpovědi byly více obecné, někdy jsem je jen zkopíroval a poslal. Ale rozhodně si vážím všech rozhovorů, které jsem měl možnost udělat, a i těch, co si toho všimli a sdíleli to potom na známější servery jako například huffingtonpost.com nebo buzzfeed.com. Ve výsledku jsem ale rád za každou zmínku, za každý komentář i like, moc si toho vážím a jsem rád, že to lidi zajímá. Je to velká motivace.
Měl jsi třeba nějaké nabídky na spolupráci? Kývnul jsi na něco?
Určitě, těch bylo dost. Kývl jsem na většinu, ale ne vždy to bylo dotažené do konce. Dostal jsem desítky e-mailů, mezi kterými byli např. DELL nebo General Mills – známé americké cereálie. Jedna z mála věcí, co mi ale vyšla, je spolupráce s firmou Pilot, pro které dělám dva obrázky měsíčně s tím, že k některým obrázkům používám jejich pera. Dělal jsem třeba i vlastní trička ve spolupráci s jednou menší firmou, za což jsem taky rád. Na většiny nabídek tedy kývu.
Asi bych se tím zatím živit nemohl, ale určitě jsem nad tím už přemýšlel. Rád bych se věnoval nějakému designu nebo umění, to by bylo skvělý. Uvidíme, co bude v budoucnu, ale zatím to dělám určitě hlavně jako zábavu a jako možnost, jak se vyjádřit.
Máš nějakou inspiraci v tvé tvorbě? Sleduješ třeba někoho ze zahraničních umělců?
Neříkal bych tomu úplně inspirace, nemá to nic společného s tím, že bych někoho kopíroval, ale rozhodně mám řadu umělců, fotografů i jiných lidí, ke kterým vzhlížím. Kdybych měl někoho jmenovat, tak by to byli Christoph Niemann, Jean Jullien, Matt Blease, Stephen McMennamy, Brock Davis, Domenic Bahmann atd. Jejich tvorba se mi vážně líbí, ale byla by jich spousta dalších.
Hodně lidí říká, že jsem něco jako génius, ale to vůbec. Je to spíš o tréninku, stejně tak jako třeba fotbal.
Tak ještě jednou k té inspiraci. Máš pořád, co tvořit? Nápady ti nedochází?
Snažím se neustále tvořit, udělat třeba čtyři obrázky týdně a nějak si zachovat tu pracovní morálku. Často si kreslím jen tak, čtu a snažím se kreativně přemýšlet. Když mě něco napadne, tak si to napíšu do mobilu a časem to třeba zrealizuju, většinou o víkendu. Hodně lidí říká, že jsem něco jako génius, ale to vůbec. Je to spíš o tréninku, stejně tak jako třeba fotbal. Čím víc ho trénuješ, tím víc ti to jde. Čím víc přemýšlím, tak potom vím, jak kterou ilustraci udělat. Pouze malou část v tom hraje talent.
Kdybys měl pozvat ty, co si tento rozhovor čtou, na tvoji výstavu, co bys jim řekl?
Výstava se koná v Dolních Břežanech v galerii Jacques a bude to tu trvat ještě třeba měsíc. Pro všechny, koho by to zajímalo a chtěl by se tu zrelaxovat, je to tu zdarma otevřené. Určitě je možné tu zastihnout i mě osobně, bydlím 10 minut odtud, takže pokud mi někdo napíše, že sem plánuje jít a chtěl by si popovídat, tak sem rád dorazím, ukážu mu, co tvořím, dáme kafe, čaj nebo cokoliv. Pokud by chtěl někdo podpořit moji výstavu, ať určitě přijde a dá mi třeba vědět, že se sem chystá, můžeme se sejít.
Máš tu nějaké obrazy, které jinde ještě nejsou k vidění?
Jo, těch je tu hodně. Zároveň tu mám ale i hodně těch, co viděla spousta lidí a měly úspěch, protože ne všichni samozřejmě mají Instagram, Facebook a nebo třeba úplně nesleduje internet, takže pro spoustu lidí je moje tvorba úplně něco nového. Hlavně tu jsou obrázky, které se líbí mě osobně a o kterých jsem si říkal, že by se sem mohli hodit.
Každý obrázek, když se na něj podívám, má nějakou svoji minulost.
Máš nějaký obrázek, o kterém lze říct, že ho máš nejradši nebo že pro tebe třeba něco znamená?
Těžko se to říká, ale každý obrázek, když se na něj podívám, má nějakou svoji minulost. Například tamhleten hřebík, co hraje na tu trumpetu! Ten hřebík jsem zahlédl uprostřed silnice a musel jsem si pro něj doběhnout tak, aby mě nepřejelo nějaké auto, dal jsem si ho do kapsy a když jsem ho o dva dny později našel v kalhotech, tak jsem si řekl: “Jó, to jsem vlastně chtěl nakreslit!” A tak jsem to nakreslil.
Těžko tedy říct, který je můj oblíbený, protože každý má svůj vlastní příběh o tom, jak vznikal. Líbí se mi ale ty, které se líbí i ostatním, které mají úspěch a udělají třeba úsměv na tváři.
Někoho by mohlo zajímat, co se týče techniky, co používáš za nástroje, programy atd.
Můžu říct, že většina mé tvorby vzniká pouze na papíře – předmět a to, co nakreslím. Někdy používám třeba i vodovky, tempery, anilinové barvy, fixy… Následně to vše vyfotím a upravím. Často tedy používám i můj mobil, kde mám aplikaci, která dokáže oříznout tu kresbu tak, aby to ve výsledku hezky sedělo. Zatím nepoužívám Photoshop ani nic takového, ale s Photoshopem se teď učím dělat nějaké kresby, nějakou tu grafiku.
Jaké jsou tvoje plány do budoucna? Kde se třeba vidíš za 5-10 let?
Můj plán do budoucna je teď úspěšně dokončit střední školu a dát se nějakou uměleckou cestou. Něříkám, že se budu živit kreslením a neustálým hledáním předmětů k ilustraci, ale chtěl bych to umění opravdu dělat. Uměním myslím například i ten tanec, hudbu a samozřejmě i kreslení. Hlavně něco, co mě opravdu baví.
Kde se vidím za 5-10 let? No asi někde v mrakodrapu v New Yorku. 😀 Ne to ne, rád bych do Ameriky vrátil, ale ani nevím, jestli bych tam vůbec chtěl žít. Zatím nemám vysněné místo, kde bych chtěl být, hlavně chci dělat to, co mě baví, a uvidíme, kam mě to dostane.
A jak to vlastně zvládáš stíhat, když chodíš na střední, tančíš, hraješ na klavír a takhle intenzivně kreslíš?
Stíhám to, ale často si uvědomuju, že kreslím, pak jdu na tréninku tance, přijdu domů a uvědomím si, že jsem vlastně úplně zapomněl na školu. Dost tedy preferuju zábavu před školou, což se mi často vymstí, ale zatím to nějak stíhám a zvládám. Jsem rád, že se doma nikdy nenudím, že nesedím zbytečně u videoher a podobně a můžu se kreativně den co den rozvíjet.
Máš ještě něco na závěr?
Určitě bych chtěl pozdravit čtenáře CZECHMAGU a díky za tenhle rozhovor, Kryštofe. Přijďte na moji výstavu, kde vás moc rád uvidím, a kdybyste měli chuť, napište mi a můžeme se sejít!
Pokud by Vás ohledně Kristiánovy tvorby cokoliv zajímalo, zavítejte na jeho web www.mrkriss.com, nebo ho přímo kontaktujte na jeho facebookové stránce World by Kriss. V neposlední řadě ho nezapomeňte sledovat na jeho Instagramu @mr.kriss a určitě si nenechte ujít výstavu SMART ART, která potrvá až do 13. listopadu v Galerii Jacques v Dolních Břežanech nedaleko Prahy!
