Ve středu večer u nás poprvé na svém samostatném koncertě vystoupila britská zpěvačka Marina and The Diamonds a kdo byl na místě, určitě nelitoval.
Než ale v devět nastoupila se svou kapelou na stroze zdobené pódium, jako předskokani před ní vystoupilo bratrské duo Light & Love, kterým dopomohl bubeník a baskytarista. Ti dodali jejich vystoupení mnohem rockovější říz a většinu návštěvníků z třetiny vyprodané Malé Sportovní Haly na Výstavišti roztleskali a navnadili na hřeb večera.
Marina Diamandis se na pódiu objevila v přiléhavém červeném oblečku, který pořádně zvýraznil její ženské přednosti, takže chvílemi jste málem i zapomněli, že vůbec zpívá. To by ale byla chyba. Její hlasový výkon se řadí k výborným, i když by se dalo polemizovat, zda si přece jen nevypomohla trochou half playbacku.
Celý koncert byl rozdělen na tři části. Každá představující jedno z jejich tří studiových alb. První část patřila jejímu debutu The Family Jewels, který hned všechny rozskákal hity Oh No! nebo Hollywood, přičemž v sále nebyl snad nikdo, kdo by text neuměl. To se instrumentální mezihrou prolinulo do druhého studiového alba Electra Heart, se kterým pravděpodobně zažila svůj největší úspěch a na fanoušcích to bylo znát. Primadonna, Bubblegum Bitch a hlavně How To Be a Heartbreaker dokázali všechny v hale roztančit a mohli jste tak vidět, že z přítomných není snad nikdo, kdo by si koncert neužíval.
Zpěvačka tomu sama pomáhá svojí milou povahou, kdy měla očividnou radost z reakcí fanoušků, kterých se jí po celý večer dostávalo a nebála se ani zasednout za klavír při baladě Happy, která spolu s Blue uzavírali třetí a též poslední část, která však bohužel byla tou nejslabší. Je to o to víc podivnější, jelikož samotné album Froot je považováno za nejlepší v její diskografii. Ke smůle zpěvačky už ale zas tak dobře nefunguje na koncertě, který díky tomu ztratil na svém drivu. Vyčníval tak hlavně cover True Colours, původně zpívaný Cindy Lauper, který dokázal narozdíl od jejích vlastní balad ždímat emoce.
Většina hodinu a půl dlouhého koncertu se tak přes řadu hitů nesla v melancholické náladě, které pomáhalo strohé pódium, jehož atmosféru dotvářely hlavně reflektory a hvězdné plátno za kapelou.
