Filmový festival v Karlových Varech přináší nesčetně mnoho zážitků a vzpomínek. Nebyl to ale sympaťák Richard Gere, kdo letos nejvíc upoutal mou pozornost. Kontroverzní, nechutné a sadistické drama s názvem Rozervaná duše je filmem, který stojí za to vidět. Prostřednictvím této recenze se pokusím vysvětlit proč.
Je asi 35 stupňů a kapky potu nám stékají do očí – nepříjemné. Akreditaci už máme, všude je spoustu lidí, z nichž mnozí mají na sobě triko s nápisem “Jsem ve Varu”, a tím pádem je i málo míst v kinosálech. Jdeme na večeři do hospody dát si něco na posilnění. Po řízku a pár pivech se rozhodujeme, na který film jít, když nás zaujme film Nightingale. Nemáme lístky, musíme na “čekačku”. Sedáme si na zem před sál, utíráme pot z čel a snažíme se vymyslet zábavu pro příští dvě hodiny plné čekání na film, který ani nemusí být dobrý. Sem tam prohodíme pár slov, ale únava námi již prolézá skrz na skrz a my už máme chuť se na to vše vykašlat.
Konečně nás pouští dovnitř, sedáme si na pohodlná křesla a snažíme zprovoznit náš vyčerpaný mozek. Světla zhasínají, film začal. Hned s první větou mě hlavní postava upoutává a vtahuje do děje. Mluví o své matce, mluví o krvi, mluví o svém životě, který vedl do této chvíle. Že to bude psychologické mi již jasné je, ale drama? Na to je moc brzo. Nevím, jestli je to únavou (nebo pivem), ale že David Oyelowo hraje ve filmu sólo mi dochází až po nějaké chvíli. Dostávám se do stádia, kdy oceňuji prozatím velmi zdařilý herecký výkon a všímám si malých detailů, co se týče celkové scény. Zprvu si můžeme myslet, že je příběh zasazený do sedmdesátých či osmdesátých let. Plastový nepřenosný telefon, krásné staré auto připomínající Cadillac a krémové zdi mi mé dojmy již málem potvrzují. Když si však hlavní postava Peter Snowden koupí iPhone, jsou ony dojmy rázem pryč.
Asi po čtyřiceti pěti minutách si uvědomuji, na jaký snímek se dívám. Musím přiznat, že něco tak nechutného a sadistického jsem již dlouho neviděla. Nemluvím o přívalech krve či konkrétních děsivých postavách, ale o mentalitě Petera, jakožto nevyrovnaného muže trpícího pocitem nedostatku lásky ze strany své matky. Čím hlouběji nás Peter vtahuje do děje, tím víc se divák morálně rozkládá, až film začíná nesnášet. Můžu se smát vtipným poznámkám krutého a chladného zločince, který spáchá něco, co přesahuje možnosti lidského chápání? Může mi ho být líto?
V druhé polovině filmu již nesnáším celý příběh, nesnáším Petera a nevím jestli chci víc brečet nebo být naštvaná a opustit sál. Avšak s každým dalším slovem a činem hlavní postava mnohem víc odhaluje kontroverznost své povahy. Vaše morální já se přizpůsobuje Peterovi a vy už ho zase litujete a z dojetí zadržujete slzu. Zároveň vám ale vadí, jak se vše odehrává jen na jednom místě, vše je minimalistické až cítíte úzkost a chcete zmizet pryč z Peterovy hlavy a nekonečných přívalů jeho myšlenek.
Snímek perfektně vystihuje situaci a stav člověka, který stojí za jedním z nejhorších zločinů. Můžeme díky tomu lépe pochopit, proč jedinec jedná tím daným způsobem. To ale Petera Snowdena z jeho činů neomlouvá. Jistě vás zajímá, co strašlivého náš hlavní “hrdina” provedl. To ovšem nezjistíte, dokud film neshlédnete.
Námět filmu mě rozčílil a znechutil, ale přesto byl geniální. S těmito slovy odcházím z kinosálu se snahou srovnat si své morální hodnoty. Herecký výkon velmi dobrý, režie a scénář taktéž.
Takových 85 % bych snímku Rozervaná duše mohla dát bez sebemenších výčitek.
zdroj:
www.csfd.cz
