Terra, vlastním jménem Tereza Pištěláková, je sedmnáctiletá slečna z Prahy, která si jednoho dne řekla, že začne zpívat a vydá vlastní EP. Netrvalo dlouho a světlo světa spatřilo popové EP Sex Generation, které dostalo Terru do širšího povědomí lidí. Vítězka soutěže Startér od Radia Wave jako poslední vydala track Cold, a to rovnou s klipem. O tom, jak to má teď mladá zpěvačka s muzikou, se rozpovídala v našem rozhovoru.
Ahoj Terro, co ty a hudba? Jak vám to v poslední době klape?
Potom, co jsem vydala track Cold, tak si teď dávám trochu pauzu. Samozřejmě se snažím pracovat na nových věcech, ale nic z toho ještě není hotový. Momentálně si asi jako každý spíš procházím karanténní depresí. Jde to ztěžka to psaní hudby… I když na to teda mám spoustu času, tak spíš prokrastinuju, než abych měla náladu něco psát.
Jak se u tebe ta karanténní deprese projevuje?
Hodiny a hodiny trávím v posteli a sjíždím TikTok. A taky koukám na spousta netflixových seriálů. Třeba teď jsem začala koukat na Three Percent.
Kolik bys mu dala bodů, na stupnici od jedné do deseti?
Milion, je to fakt strašně skvělý. Má to čtyři série a každej díl má třeba hodinu, takže mi to zabírá spoustu času. (smích)
Momentálně si teda dáváš takovou pauzu, ale i přesto na něčem pracuješ. Můžou se tvoji fanoušci v budoucnu těšit na něco nového? Máš něco rozpracovaného?
Mám rozpracováno, mám. Momentálně pracujeme s NobodyListen na nějakých nových věcech. Už máme jeden song skoro hotovej. Pak mám ještě jeden rozpracovanej se skvělou techno dýdžejkou. Spoustu věcí mám na papíře, ale prostě se nedokážu aktuálně dokopat k tomu, abych to dostala do toho demo stádia. Jsou to pořád jen myšlenky na papíře. Důležitý je říct, že celou dobu při mě stojí a pomáhá mi Rainer. Právě on mi všechno produkuje a spolu nejčastěji děláme hudbu.
Ty jsi svou hudbu začala zveřejňovat zhruba tak před rokem, rokem a půl, je to tak?
Je to tak. Bylo to asi 3. prosince roku 2019.
A kdy sis začala všímat, že tvoje muzika někoho zajímá?
Hned, jak jsem vydala EP Sex Generation. To bylo fakt hustý, protože jsem si ten první song vydala jen tak pro sebe. No, a pak jsem okolo viděla, že není úplně těžký něco vydat. Dostat něco na Spotify není zas taková fuška. První impuls, kdy jsem si řekla, že to lidi zajímá, bylo 31. ledna 2020, kdy jsem měla svůj úplně první koncert v Rock Café, na Student Festu. Byla jsem na akustický stagi, místnost plná lidí a já se z toho rozbrečela. Hrozně mě to potěšilo. A pak přišlo další uvědomění, když jsem vyhrála Startér na Radiu Wave.
Momentálně připravuješ techno track, což se ale dost liší od tvé dosavadní tvorby. Jak bys vlastně popsala svůj žánr? Je to pop?
Upřímně? Odpověď je, že nevím.
Jak bys teda popsala písničky, které jsi vydala?
Písničky, které jsem už vydala, byly asi pop no. Mě tenkrát hrozně bavilo je dělat a celé to EP je takové trochu smutné. Teď se ale těším, až vydám nové album a konečně to zase bude něco jiného. Už se ke staré tvorbě nechci vracet.
Takže s tou tvorbou nejsi spokojená? Je to pro tebe něco jako železná koule na noze?
Ne, to rozhodně ne. Jsem s ní naprosto spokojená. Jen už to prostě není žánr, kterým bych se já chtěla profilovat.
Cítíš teda u sebe nějaký posun?
Rozhodně. To první EP je prostě strašně smutný a depresivní…
„Depresivní písničky už nikoho nebaví.“
A ty jsi smutná a depresivní?
Teď jo, teď je to pravda, ale normálně nebývám a ani nechci být. Depresivní písničky už nikoho nebaví. A já chci teď dělat tracky, které mě baví.
Říkáš teda, že tvoje nadcházející věci budou mít nový zvuk?
Rozhodně. Hodně inspirace teď čerpám třeba od Charlie XCX nebo Grimes. Chci dělat hyperpop a nu metal. Chci se hodit do tvrdších poloh.
To je ale dost výrazný skok…
To je, ale já tu hudbu nedělám pro lidi, který mě poslouchají primárně. Nechci, aby to vyznělo špatně, ale já dělám hudbu reálně pro sebe. Chci tvořit a tvořit, co se mi líbí. Samozřejmě, že když se to někomu líbí, mě to dělá hrozně šťastnou. Já se pořád snažím tu hudbu totiž udržet jako nějaký koníček a vášeň, ne jako povinnost.
„Nešla jsem dělat hudbu s tím, že chci být známá. Já to dělám, protože mi to dělá radost.“
Kde máš teda v rámci životních hodnot postavenou hudbu? Přeci jenom pořád studuješ…
Asi jako první pořád mám to studium. Starším lidem, co dělají hudbu, to přijde nesympatický, že ji nedávám na první místo, že to není můj celoživotní sen, ale já se za hudbou nechci honit za každou cenu. Mám pořád vysoké akademické ambice a chci to dotáhnout daleko, co se školy týče, chci studovat, učit se. Ve finále, pokud se neprosadím v hudbě, tak jsem smířená s tím, že se uplatním v oboru, který vystuduju. Nešla jsem dělat hudbu s tím, že chci být známá. Já to dělám, protože mi to dělá radost. Jsem vděčná, ale život jsou náhody.
Kdyby sis teda vedle sebe měla postavit kariéru úspěšné zpěvačky a kariéru toho co studuješ, co by sis vybrala?
Já si nechci teď vybírat. Nemůžu to takhle říct. Samo sebou je asi jistější něco vystudovat a pak v tom oboru pracovat. Zároveň je zase pravda, že naše generace asi nebude pracovat v jednom zaměstnání do konce života. Je vlastně asi úplně jedno, co si vyberu, protože budu moci za život vystřídat spoustu věcí. Ve výsledku je asi dobře, že jsem s hudbou začala takhle brzo.
Ty jsi řekla „naše generace“, jaká generace to vlastně je?
No, já žiju v takový hustý sociální bublině naší školy. Asi úplně nevím, jak typicky vypadá naše generace. Vím, že jsem přesně uprostřed generace Z. Já a moji kamarádi jsme hodně specifický. Přijde mi, že jako generace máme společnýho to, že jsme všichni hodně ambiciózní a neklademe si malý cíle. Navíc jsme vyrostli s internetem, tak prostě nám nic nepřijde daleko a nereálný, což je asi taky důvod, proč se nás teď na hudební scéně hodně vylouplo. Není to tak těžký, je to přirozený se prezentovat na internetu. Dřív to bylo těžší. Teď stačí párkrát kliknout. Naši generaci bych teda popsala jako ambiciózní a sebevědomou, ale zároveň trochu stupidně bez hranic a zábran…
foto: Natalie Kubenk