Klára Kozderková je mladá fashion designérka tvořící pod uměleckým jménem Vanami. V rámci své autorské tvorby se soustředí na vytvoření capsulového stylu oblékání, kdy stačí mít minimální počet kusů s maximálním počtem variant řešení.
V roce 2023 přidala na své konto další kolekci zvanou “Babí léto”, kterou jste mohli zahlédnout na Student Fashion Show v pražském Kolektoru či na debutním eventu Betaverze od organizace Skin On The Market.
Jak Klára ráda říká, její tvorba je variabilní, nadčasová a impulzivní. Je Klára také taková či kým vlastně ona designérka je?
Chvátala jsem do kopce ulicí Šumavská. Po zkontrolování času jsem si potvrdila, že mé zpoždění se nesnižuje, ba naopak narůstá. Domluvily jsem se, že na rozhovor se sejdeme v kavárně, o kterou pobočku se bude jednat jsme si však nespecifikovaly. Rozrážím dveře – vítá mě známé přítmí a drobná krátkovlasá žena sedící přímo naproti dveřím. Má na sobě červený svetr, vedle položený červený mohutný kabát a před sebou halušky s bryndzou. Červená barva jejího oblečení mi hned evokuje její poslední kolekci – Babí léto. Přede mnou sedí Klára Kozderková, vystupující pod uměleckým jménem Vanami.
Začínáme s rozhovorem. Uvolněné, každá se svojí porcí halušek na stole.
Kdo je Klára Kozderková, kromě designérky, dcery a holčičky, která chodila na hřiště v barevných legínkách ve věku, kdy všichni nosili tepláky?
Myslím, že jsem hodný a tolerantní člověk. Moje snaha o toleranci vznikla po prožití náročné školní docházky na základce, v rámci které jsem se nevyhnula šikaně. Od té doby pracuji na schopnosti tolerance a vnímavosti, abych nikomu zbytečně neublížila. Krom těchto dvou vlastností mi však tato zkušenost také vytvořila velmi svérázný a osobitý přístup jak k životu, tak ke tvorbě.
Co si mám představit pod pojmem svérázný a osobitý přístup?
Neberu si příliš názory a kritiku ostatních k srdci, což mi umožňuje beze strachu dělat věci, pro které se rozhodnu. Minimálně v osobním životě.
Jak je tomu v pracovním životě?
V pracovním životě je to náročnější – když tvoříte, jdete tak trochu s kůží na trh. Prostřednictvím své tvorby odhaluji světu, kdo jsem a co mám uvnitř sebe. Když pak někdo kritizuje mou tvorbu, je to jako by kritizoval přímo mě a to, kým jsem.
Platí i zde, že si názory a kritiku neberete k srdci?
Je to proces. Tady to není o tom, že si to neberu k srdci, ale že to k sobě pouštím a následně s tím pracuji. Někdy více, někdy méně. Bylo pro mě důležité si uvědomit, že okolí má právo na kritiku, stejně jako já mám právo na to říct “ok, dobře, ty to vnímáš takhle, ale já si to nemyslím a vnímám to jinak”.
S Klárou jsme si začali povídat o kritice tvorby a o tom, jak se její přístup s dospíváním měnil. Povídala mi o tom, jak jí jako malé byly všechny názory jedno a jakuou hrdost cítila při ušití každého kousku. Tím jsme se pomalu, ale jistě, dostaly k vyprávění o začátcích její tvorby.
Vzpomínáte si, kdy jste si uvědomila, že chcete být módní návrhářkou?
Bylo mi 9 let, když jsem si to uvědomila. Občas mě chodila hlídat slečna, která mě učila kreslit návrhy. Hrozně mě to bavilo a rozhodla jsem se, že chci chodit do stejné školy jako ona, což se shodou okolností pak i stalo – střední i vyšší odbornou.
Tvořit jste také začala v téhle době?
Pokud myslíte, kdy jsem poprvé držela jehlu v ruce, tak počítám, že třeba v 5-6 letech. Většinu letních prázdnin jsem totiž jako malá trávila u babičky, která má starý šicí stroj. Šily jsme spolu takovou kouzelnou zelenou kazajku inspirovanou kroji. Následovala pak červená šifonová halenka, zdobená černou krajkou. Jak jsem rostla a učila jsem se s ní šít, začala jsem tvořit mé první návrhy. A ačkoli většina věcí byla naprosto mimo dětskou módu a vypadalo to šíleně, byla jsem na to hrozně pyšná a chodila v tom do školy! První komplexní kolekci jsem vytvořila na módní soutěž ve druháku na střední. Zpětně mi přijde opět dost šílená, ale tehdy jsem byla nadšená! (smích)
Jaký je to pocit mít vzpomínky na dětství s babičkou takhle úzce spjaté s vaší prací?
Hrozně krásné. Je to tolik nádherných momentů a vzpomínek. Opravdu mě to hřeje u srdce. S babičkou až do teď úzce spolupracujeme. Kromě toho, že jí vždy posílám fotky a ukazuji svou tvorbu, se na mé tvorbě také podílí. Často pracuji s krajkovanými motivy – babička se ve svých 76 letech začala učit techniku paličkované krajky a nyní vytváří krajky pro mé kolekce. Jsem vděčná za to, že je do tvůrčího procesu stále tak zapojená.
Takže Vanami je vlastně takový rodinný podnik! (smích)
Vanami je hrozně rodinný podnik! (smích) Kromě babičky jsou do toho totiž zapojeni i moji rodiče. Mamka mi pomáhá dávat dohromady hudbu na módní přehlídky a taťka mi vypomáhá s hledáním a zařizováním lokací na nejrůznější focení.
Jaké to je mít takhle zapojenou rodinu do vaší práce?
Je moc příjemné, že moje rodina je součástí toho celého procesu. Mám v nich obrovskou oporu – když něco nevyjde, vím, že oni budou stát při mně. Co víc si člověk může přát!
Když se bavíme o vaší práci – jak vypadá takový tvůrčí proces?
Pokaždé jinak, kor v poslední době se to velmi mění. Často se jdu nejdříve do obchodu s látkami podívat na to, co mám za možnosti, což je poměrně rozhodující věc – jsem totiž náročná na výběr látek. Záměrně výběr zužuji, protože mám vysoká kritéria na to, z čeho chci tvořit – přírodní materiál, minimum syntetických vláken, deadstock, jak je sem látka převážena a jaká je její uhlíková stopa.
Tím se dostáváme k hodnotám vaší značky. Ta je založena na poměrně vysokých etických a udržitelných hodnotách. Vnímala jste důležitost těchto věcí vždy, nebo jste si k tomu začala hledat cestu až později?
Důležitost udržitelnosti a etické tvorby jsem vnímala rozhodně od začátku. Vedle módního návrhářství mě vždy zajímala politika a témata, jako jsou lidská práva, životní prostředí nebo udržitelnost. A vzhledem k současné situaci v těchto oblastech bych řekla, že to bylo až nutností důležitost vnímat.
Módní průmysl je jeden z nejvíce znečišťujících životní prostředí – jak se ohledně tohoto cítíte?
Když jsem se rozhodla, že se chci živit jako návrhářka, pojilo se k tomu nastavování mnoha hodnot a procesních věcí, kterých se stále držím.
Zakládám si na tom, že šiju z deadstock materiálů, nebo látek z druhé ruky. Často mě můžete potkat v obchodě Evi látky na Vinohradech, který se specializuje na odkupování stokových zásob z Itálie, které využily na přehlídky největší módní domy a zbytek látek právě odprodaly do stocků v Itálii. Někdy taky nakupuju v obchodě Textile mountain, který zachraňuje textil z opuštěných českých továren, případně vykupuje látky od návrhářů.
Vytvářím mini kolekce o jednom kusu, které prodávám a následně vytvářím stejné modely po domluvě na zakázku (@vanami.design).
Díky tomuto všemu vím, že k celé věci přistupuji maximálně zodpovědně, dělám, co mohu, a cítím se s tím v pořádku. Vím, že Vanami je zodpovědná a etická značka, na což jsem hrdá a mohu se za to s čistým svědomím postavit.
Jak byste popsala svoji tvorbu třemi slovy?
Variabilní. Nadčasová. Impulzivní.
A delší verzí?
Snažím se tvořit capsulový styl oblékání, kdy stačí mít minimální počet kusů s maximálním počtem variant řešení. Chci přinést kreativitu do běžného života nositele a dát mu možnost si s oděvem hrát. Chtěla bych vytvořit základ šatníku, z kterého mohou čerpat, jak maximalisté, tak minimalisté a stane se takovým průsečíkem těchto dvou zcela odlišných světů.
Vaší poslední kolekcí je Babí léto? O čem je?
Je o něžnosti a o tom, že Babí léto je posledních pár dní svobody pro studenta, který se brzy bude muset vrátit do nekonečného kolotoče práce a studia, a snaží se si tento okamžik svobody co nejvíce prodloužit.
Vždy jsem trávila toto období u své babičky na Moravě, a nejvíc si ho asociuji s pocitem na zahradní houpačce, kdy zavřu oči a nechám se jen tak pohoupávat. Všechno je tak trochu za oparem mlhy, ale začíná se to rychle přibližovat.
Co konkrétně bylo inspirací pro vytvoření této kolekce a co v sobě nese?
Prvorepublikový dům mojí babičky, křehkost posledních letních paprsků a zemité neutrální barvy, které začínají převládat. Kolekce v sobě nese také tajemství – mezi řádky skrývá takovéto proslulé ticho před bouří. A když se vrátíme k prvorepublikovému domu a na zahradní houpačku, tak i tajemství toho, co se skrývá za zavřenými oči v oparu mlhy. Také se snažím prostřednictvím kolekce vyjádřit, že něžnost, křehkost a citlivost je krásná a není třeba se za ní stydět. Nemusí být vše výrazné a pestré, aby to bylo krásné.
