Může být spodní prádlo romantické, velmi ženské i odvážné? Karolína Černá z Sheio věří, že ano a její crotchlessky jsou toho důkazem! Pro Karolínu je přežitek, že erotické prádlo je vnímané jako vulgární. Toto všeobecné přesvědčení se snaží se svou značkou Sheio změnit. Ráda by, aby crotchlessky byly elegantní a důstojný oděvní kousek pro ženu, pro kterou sexualita a intimita není tabu. Jejím heslem je bez rozkroku a bez vulgarit. Co za bytost se skrývá za odvážnou designérkou, která si dala za cíl bořit tabu o spodním prádle a intimitě?
Jste vystudovaná designérka, která se živí šitím spodního prádla – kdo ale ještě jste?
Řekla bych, že jsem asi milá a kreativní duše. A také jsem jedno z dvojčat! (smích)
Je Vaše tvorba odrazem vás samotné?
Spíš bych řekla, že Sheio je odrazem toho, jak bych si přála, aby věci byly – takový můj vnitřní svět. Čili, ne vyloženě odraz toho, kým jsem, ale spíše má vlastní fantazie, možná trochu utopie…
Na čem je váš vnitřní svět, a tedy i Sheio, postavené?
Na něžnosti, upřímnosti a na tom, že všichni jsme tak akorát. Že nikdo nemusí nikomu nic dokazovat. Každý můžeme být trošku jiný a je to naprosto v pořádku.
Aplikujete myšlenky, které se skrz Sheio snažíte šířit, i sama na sebe?
Často, když píšu něco na sociální sítě, tak to píšu pro mé sledující stejně jako sama pro sebe. Mé texty jsou takové dopisy mně samotné. Čas od času mi někdo řekne „Ty píšeš něco, co bys sama potřebovala”. Na to se směju a odpovídám „jasně, protože to píšu sama sobě”. Sheio je to takový můj veřejný deník, prostřednictvím kterého mluvím sama k sobě.
Dalo by se tedy říct, že vám vaše tvorba a Sheio pomáhá v komunikaci se sebou samotnou?
Ano, to určitě. Kolikrát to otvírá témata, nad kterými následně přemýšlím a říkám si –„jak to mám já? Co si o tom myslím?” A myslím, že nám to velmi pomáhá i ve vztahu s přítelem – vždycky na něco narazím a pak si o té věci začneme třeba u kafe společně povídat. Mnoho věcí a spoustu témat, které nás sblížili, bychom neotevřeli, kdybych nedělala to, co dělám.
Co nového jste díky práci o sobě zjistila? Poznáváte díky ní více sebe samotnou?
Nejsem si jistá, zda bych skrz práci sama o sobě zjistila něco konkrétního. Skrz značku jsem ale začala potkávat a poznávat nové lidi. Dostávám se do kruhů, do kterých bych se normálně asi nedostala, minimálně jsem v nich do té doby nebyla. Příkladem jsou například různé akce, jejichž součástí je burleska, shibari a na nichž se mluví otevřeně o sexualitě. Dříve mě nenapadlo, že někdo dělá show, v níž se vlastně erotika mění v umění.
Jaké pocity ve vás vyvolává pronikání do jinak pro vás neznámých kruhů?
Říkám si wow, tak to je hustý. Je to pro mě takové hezké dobrodružství. Pokaždé, když jsem najednou v takhle jiném prostředí, tak je mi to hrozně sympatické. Nevím, možná bych se k těm věcem dostala, i kdybych nešila. Ale jsou to právě tyhle momenty, při kterých mívám vždycky takové „wow, ta práce je dobrodružství”.
Značku budujete od června 2021. Pociťujete sama na sobě nějakou změnu?
Určitě. Takovou, možná to je blbé slovo, ale takovou jako dospělost. Najednou jsou všechna ta rozhodnutí na mě – když potřebuji, aby se něco stalo, nemůžu mít takové to „ono se to třeba nějak stane”. Nestane. Teď jsem tady já a já to musím udělat. Musím dělat rozhodnutí a musím také převzít zodpovědnost, když se něco nepovede.
Je náročné nést zodpovědnost?
Což zodpovědnost, to myslím, že jsem vždycky zodpovědná byla, ale co se změnilo, je najednou ta míra toho, za co zodpovědnost beru. V tom vnímám, že je to takové dospělejší, ať už to slovo znamená cokoliv. Na to se také váže, že už nenesu odpovědnost pouze sama za sebe, ale za celý tým – mé zaměstnance. Já jim musím práci zařídit, rozdat a zároveň i zkontrolovat. A jakmile nastane nějaký problém, tak jsem to já, kdo ho musí jít řešit. Člověk se tak dostává do situací, kdy řeší i ty méně příjemné věci. A to je podle mě něco, co se do života hodí a je skvělé, že se to skrz mou práci mohu učit.
Jak jde dohromady ruku v ruce podnikání s tvorbou? Doplňuje se to nebo to naopak v něčem na sebe doléhá?
Dneska jsem přemýšlela nad něčím podobným! (smích) Ne přímo nad tvorbou, ale nad tím, že podnikání je úplně jiná energie. Jsem teď ve fázi, kdy potřebuji, aby firma rostla a stabilizovala se, čili na vymýšlení nových kousků není příliš prostoru.
Takže vymýšlení nových modelů šlo v téhle fázi růstu bokem?
To určitě ne, ale je to spíš takové, že si člověk rozdá úkoly, které musí udělat a když najde chvilku času, tak jde vymýšlet.
Chybí vám tahle strana vaší práce?
Asi ne, protože ačkoliv podnikání není přímo něco, co si představíte pod slovem kreativní, podle mého názoru je to velmi kreativní práce – jen jinak než navrhování spodního prádla. (smích) Čili nemám pocit, že by moje kreativní stránka strádala. Jen asi teď svou tvořivost vkládám do jiné oblasti.
Proč zrovna Sheio? V jiném rozhovoru jste řekla, že jste chtěla, aby slovo nemělo žádný jiný význam. Aby bylo čistým plátnem, které si lidé budou asociovat právě s vaším spodním prádlem. Jak ale název vznikl?
Přišla jsem jednou domů za přítelem a odhalila mu, co mám v hlavě za plán – že bych ráda zkusila šít spodní prádlo bez rozkroku a že potřebuji název. Řekla jsem mu nějakou představu, ale že bych byla ráda, aby to bylo něco nového – vymyšlené slovo, se kterým se teprve začnou různé věci spojovat.
Jak to pokračovalo dál?
Nalili jsme si panáka rumu a začali brainstormovat. Ve skutečnosti jsou současné názvy jednotlivých crotchlessek nápady, které jsme tenkrát vymysleli, ale nebyly dostatečně silné na to, aby se použily pro název brandu.
Takže názvy kalhotek vznikly nad panákem rumu?
Jojo! (smích) Pak nám při vymýšlení názvu brandu pomáhal Google a nějaký generátor slov – tam jsme zadali, co jsem chtěla a generátor následně začal vymýšlet slova. Tak jsme hledali, něco zapsali a ve finále nám z toho vypadlo Sheio.
Byla to tzv. láska na první pohled?
Ze začátku to bylo jako „jo, to je dobré”, a v průběhu času se začaly objevovat další skryté významy.
Jaké jsou ty skryté významy a co se vám na nich líbí?
Mně se moc líbí, že je tam she jako ona a zároveň, že je tam automaticky také obsažen he jako on. Další věc, která se mi líbí je, že i je symbol muže a o symbol ženy. Líbí se mi tahle skrytá symbolika, jak to jde celé spolu dohromady. Aniž bychom to nějak plánovali, tak to krásně vyšlo.
Proč je pro vás důležité, že název obsahuje mužskou symboliku, když se jedná o ženské spodní prádlo?
Já vnímám ten brand jako dialog mezi ženou a mužem. Samozřejmě nevymezují se z toho všichni ostatní, ale tu základní esenci vnímám v tom spojení – v dialogu. Nejspíše to nakonec přeci jen sedlo na první pohled, aniž bychom o tom věděli.
Jak dlouho jste v sobě měla nápad vlastní značky, než jste to otevřela s přítelem?
Od listopadu 2019, kdy jsem si něco takového ušila pro sebe. Chtěla jsem si koupit harness kalhotky, ale na internetu jsem našla jen samé vulgární až laciné věci, u kterých jsem si říkala „to nejsem já, to se mnou nemá vůbec nic společného a necítila bych se v tom dobře”. Tak jsem si řekla, že to, co hledám, si ušiju.
Úspěšně? (smích)
Mělo to úspěch! (smích) Až jsem si říkala, proč vlastně nějaká taková firma není, že věřím, že by se nás našlo víc, které by chtěly hezké erotické prádlo třeba i v jemných barvách. Něco jemného a ženského.
Takže nápad vznikl v listopadu 2019?
Dá se říct. V tom listopadu, si pamatuju, že mi to proudilo hlavou, tak jsem si jeden večer sepsala poznámky do telefonu. Byly tam všechny nápady, které mě k tomu napadly – jaký by měl brand být, co by se v rámci něj dělalo apod. Všechno jsem ze sebe vypsala a nechala spát.
Proč jste se do toho rovnou nepustila?
Já jsem ve skutečnosti nikdy vlastní značku nechtěla – vždycky jsem tvrdila, že vlastní značka je moc náročná a že je to něco, co nechci. A opravdu jsem věřila, že ji nikdy nebudu mít! V té době jsem také již několik let pracovala pro jednu módní návrhářku, u které jsem viděla svoji budoucnost. A po roce a několika měsících se to změnilo, ani nevím proč. Občas to tak asi je, že se nemusí stát ani nic konkrétního a věci se začnou měnit. (smích)
Jak se začaly věci měnit u vás?
Řekla jsem si „ty jo, možná bych chtěla vyzkoušet i něco jiného” – přeci jen, pracovala jsem u ní pět let. Takže jsem začala přemýšlet, co bych mohla zkoušet a co by mě lákalo. A v šuplíku nápadů byla značka se spodním prádlem. Tak jsem si řekla, že když za tu dobu, co nápad vznikl, nikdo nepřišel a crotchlessky nezačal dělat, tak to zkusím já. A pak už to šlo – skončila jsem v práci, vytvořila si na to prostor, byla hnaná motivací a začala tvořit.
Jak na nápad “začnu šít crotchlessky” reagovalo Vaše okolí?
Upřímně jsem se bála a říkala si, jak to svým či přítelovo rodičům budu vysvětlovat. Ale vůbec nikoho to nezarazilo. Naopak, všichni byli takoví „aha, to je fajn” a hledali způsoby, jak mi pomoct. Bylo hrozně příjemné, že jsem nemusela nikomu nic vysvětlovat nebo se obhajovat.
Ráda bych se teď posunula k procesu vaší tvorby – vytváříte na míru, takže se se svými zákaznicemi poznáváte. Je něco, co bývá při komunikaci stejné a co se v osobním kontaktu s každou z nich liší?
Samozřejmě, něco se opakuje, ale většina se liší zákaznice od zákaznice. Není to tak, že by se situace v komunikaci opakovaly. To je na tom skvělé, že každá zákaznice je jiná a jinak sdílná. Některá si prádlo vyzkouší a jde, s jinou si povídám přes hodinu.
Naplňuje vás kontakt se zákaznicemi?
Rozhodně, hrozně mě to baví. Od toho, jak je každá jiná přes to, jaké je zjišťovat, kým ve skutečnosti jsou. Přes sociální sítě si člověk něco domyslí, ale právě skrz tahle osobní setkání jsem zjistila, že moje typická zákaznice je někdo úplně jiný, než jsem si původně myslela, že bude.
Kdo je vaše typická zákaznice?
Ukázalo se, že moje typická zákaznice je maminka dvou dětí.
Překvapilo vás to?
Na začátku ano, ale pak to začalo dávat smysl. Když jste celý den máma, manželka, pracujete, stále něco děláte, tak občas potřebujete pomoct s tím “tak teď odkládám mateřství, teď nejsem chvíli jenom máma, ale jsem to já jako žena, jako partnerka a jako milenka”. Tohle neříkám na základě nějaké své domněnky, ale na základě toho, co od svých zákaznic vím a co se mnou sdílí.
Jak byste popsala komunitu kolem Sheio?
Komunitu kolem Sheio vnímám až jako rodinu. Nejsou to pouze zákaznice, ale také fotografky, modelky nebo holky, se kterými se na Instagramu sledujeme vzájemně a které se také věnují tématům jako intimita, vztahy a rozkoš. Sheio je taková společná linka, která nás všechny spojuje. Není to umělé – najednou se to prostě hezky vytvořilo.
Jak se Sheio a komunitou kolem plánujete pracovat dál? Jsou společná setkání něco, co byste chtěla?
Líbilo by se mi to. Už jsem jednu takovou malou akci dělala u sebe – v rámci ní jsem představila novou kolekci a nový ateliér. Bylo to krásné, ale velmi náročné. Do budoucna by se mi to líbilo, ale myslím, že teď mám dostatek zábavy. (smích)
A na závěr poslední otázka – co vás na Vaší práci naplňuje a naopak rozčiluje?
Když má šicí stroj šít a on nešije – to bych ho vždycky nejradši vzala a vyhodila z okna. Na to, jak mě šití baví, tak v tomhle jsem úplně nepříčetná! (smích) A nejvíce mě baví a naplňuje, jak si člověk tvoří ten svůj svět – ať už přesně skrz komunikaci se zákaznicemi či estetiku webu apod. Je to takový svět sám pro sebe – to se mi líbí. A baví mě, že je na tom stále co dělat a tvořit!
