Pod pseudonymem Agstashe vystupuje pražský rapper s americkými kořeny Gabriel Arellanes. Za pomoci samplů a melodických beatů vypráví rapper s charakteristickým knírem příběhy inspirované životem v Praze i návštěvami Los Angeles. Na začátku února oslavil koncertem v klubu Chapeau Rouge vydání svého dlouho připravovaného debutového alba What’s next?. Před koncertem jsme měli možnost, popovídat si s rapperem o jeho přístupu k psaní hudby, problémech které provází LA i inspiraci, kterou návštěva takového místa přináší.
„K první show jsem se dokopal sám“
Jak to jde?
Zatím dobře. Jsem trošku ve stresu, když je to moje první show, ale to je asi normální.
Mimo tebe tu dnes hraje spousta dalších lidí, máte takovou svojí crew?
Ne, jsou to spíš jenom kamarádi, který jsem poznal celkem nedávno. Třeba kluci z Twisted DV nebo Čeněk aka Digit Moan. Oba dva interprety nebo tři, respektivě, jsem potkal v druhé půlce minulého roku. A teď už spolu máme koncert, což je super, protože už mají větší zkušenost. Sami odehráli dvě desítky koncertů a je dobré mít je na své straně, protože jsou to fakt suprový lidi a dá se od nich hodně inspirovat a naučit.
Jak jste se vůbec poznali?
Šimona Šebka, producenta Twisted DV, znám už hrozně dlouho, od doby kdy jsme oba skejtovali na Stalinu. To už budou třeba čtyři roky. Ale doopravdy jsem se s ním, a vlastně i s klukama, začal bavit až posledních pár měsíců minulého roku.
A jsou to lidi, kteří tě dokopali k tomu, aby ses dostal kde svý první show?
To jsem se upřímně dokopal sám. Všechno dnes jsem připravil z 95% já, ale kamarádi mi hodně pomáhali. Například s merchem nebo s tím, abych vůbec zaplnil nějaký line-up. Jsem rád, že všichni byli takový kooperativní, nemohlo to za mě vyjít líp. Až teda na moje mikiny. Ty jsem trošku posral, všechno jsme to dělali sami na sítotisku. Vyšlo to nic moc, ale nakonec všechno dobrý. Všechny jsme potiskli, tak uvidíme.
„Přijde mi úžasný tvořit z něčeho, co už existuje.“
Tvé nové album je příjemně oldschoolové – nevyužíváš autotune, hodně si hraješ se samply… Byl to směr, kterým ses chtěl od začátku vydat?
Já bych řekl, že ten účel a motiv alba jsem se snažil mít co nejvíc různorodý. Chtěl jsem, aby každá z písniček pasovala k jakémukoliv člověku. A co se týče těch samplů, tak těch jsem tam měl opravdu hodně. Sampluju rád, přijde mi úžasný tvořit z něčeho, co už existuje a udělat z toho něco úplně nového. A v tom se právě vyjadřuje ta kreativita, co se všechno dá dělat s tím jedním samplem. Třeba písnička Substances, ta je založena na samplu z vine videa starého osm let. Nějaká frajerka tam tančila na stole a pak ji někdo podkopl nohu a ona se totálně rozbila. A to je ten sample, který slyšíš hned v intru.
Kdo byl pro tebe největší hudební inspirací?
Hodně dlouhou dobu jsem poslouchal Franka Oceana a díky němu jsem tam asi dal nějaký ty víc melodický písničky. Ale jinak, co se týče lyričnosti a flow, jsem se asi nejvíc inspiroval J.Colem, Nasem a jmenovat bych mohl dál. Miluju melodický, chytlavý písničky. Taky Kendrick byl obří inspirace. Kdybych vytáhl Spotify, tak bych ti mohl vyjmenovat třeba i 50 dalších.
Máš spoustu písní o reálných lidech a zkušenostech. Jak moc z toho čerpáš?
Inspirace hraje hodně velkou roli, když píšu. Mívám období, kdy třeba měsíc nic nenapíšu, protože v sobě nemám pocit, že bych vydal něco dost dobrého na to, abych s tím byl spokojený. Některé věci napíšu třeba během půl hodiny, kdy dostanu totální kreativní náladu a napíšu celou písničku během pár okamžiků. A někdy ty texty píšu hrozně dlouho. Musím ale říct, že tu hudbu beru jako takové zrcadlo, kterým si nahlížím do hlavy. Psaní je pro mě taková forma terapie a taky svým způsobem deník, ale takovej veřejnej. (smích)
Dál se při psaní hlavně snažím, aby ty písničky měli hlavu a patu. Aby to bylo všechno smysluplný a abych tím popsal nějaký svůj zážitek nebo příběh. Hodně těch písniček jsem původně psal s jiným úmyslem a nakonec to dopadlo úplně jinak. A to mi přijde na té hudbě nejzajímavější. Ten fakt, že i ty nejmenší nápady, který ze začátku zní úplně na hovno ve výsledku můžou skončit jako něco skvělýho.
„L. A. je prostě mekka hudby.“
Tvůj otec, mexický Američan Douglas Arellanes, dělá dj na Rádiu 1. Měl na tebe taky nějaký hudební vliv?
Obrovský. Díky tátovi znám skoro všechny interprety, který teď poslouchám. Byl to člověk, který mě dostal k Franku Oceanovi, Futurovi, Tyleru The Creatororovi, takže tyhle lidi poslouchám od svých devíti let. A můj táta, jelikož vyrůstal v LA a hodně se stěhoval, zažíval různý části LA a jsem hrozně vděčnej za to, že byl schopný mi to všechno vyprávět a předat. Mám pak jiný pohled na tu hudbu, když mám na blízku člověka jako je on.
Už jsi někdy byl v LA? Jaký to tam je?
Už několikrát. LA je super, ale místy má dost nechutný části. Na druhou stranu je to úplně nepopsatelný vibe. Cítím, že 95% toho, co teďka dělám, je tím ovlivněno. LA je prostě mekka hudby, nepopsatelný zážitek.
Takže i proto referuješ třeba na fentanyl ve Skid Row?
To bylo takové hodně metaforické. Ptal jsem se sám sebe, co lidi nejčastěji dělají v místě jako je LA, aby utekli od svých problémů. Spousta lidí to nepřizná, ale je to prostě krutá pravda. V LA se strašně moc lidí dostane k drogám kvůli problémům, co zažívají ve Spojených státech. Což je podle mýho názoru fakt na hovno místo kde žít, ale když tam jsi jen na tu chvíli, jako jsem byl já, tak je to ta nejúžasnější věc. Vždycky, když tím městem procházíš, máš různorodý emoce.
Musím se zeptat – tvoje jméno je “Agstashe”. My máme teorie, co to může znamenat. Podle mě jsou to tvé iniciály spojené se slovem “stashe”. Je to tak?
Jo, přesně tak. Není na tam nic moc k promýšlení. Chtěl jsem mít ve jméně své iniciály a to, s čím si mě většina lidí nejvíc spojuje, a to je můj knír. Vzniklo to hrozně rychle. Měl jsem v úmyslu se přejmenovat, ale už se to tak nějak usadilo.
Když si oholíš knír, přejmenuješ se?
Nevím, podle mě by s tím bylo hrozně moc problémů, hlavně s distribucí na Spotify. Už jsem to v minulosti zkoušel. Chtěl jsem si změnit jméno na “Janez”, ale nakonec jsem to nechal být.
Něco co bys sám chtěl říct, třeba o svém albu?
Jediný co bych o svém albu řekl je, že můžete očekávat různorodý zážitek. Každá písnička má trošku jinou náladu a je inspirována různými podžánry hip-hopu. A to bylo právě to, co jsem chtěl na tomhle albu udělat. Pokud jste ho ještě neslyšeli, doufám, že se vám bude líbit.
