Joshua Curran je mladý česko-irský zpěvák a multiinstrumentalista. Za sebou má úspěšnou debutovou desku a skladbu Survivor, která letos reprezentuje Arménii na Eurovizi. V rozhovoru přiznal, že překvapivě nežárlí a naopak ho těší nebýt jednou tváří hitu.
Když jsme spolu mluvili naposledy, připravoval jsi nové album a plánoval koncerty. Vyšlo vše podle tvého očekávání?
Určitě! Hráli jsme na Metronome Prague a dokonce se nám poštěstilo hrát i na Colors of Ostrava, což původně vůbec nebylo v plánu – vzniklo to spontánně. Album vyšlo a sklidilo úspěch, takže jsem rozhodně spokojený.
Nedávno ti vyšla písnička Runaway, utíkáš před něčím?
Asi ne, spíše se sám hledám. Samotná písnička není o utíkání před sebou samotným. Je o ideálu dvou zamilovaných mladých lidí, kteří jsou zaslepení láskou a myslí si, že útěkem vyřeší všechny problémy. Jak už ale mnozí z nás ví, tak to nikdy nedopadne.
Kdybys zrovna tuhle písničku nevydal a mohl ji zahrát jen jedné osobě, komu by to bylo a proč?
To je fucking crazy otázka. Asi mým rodičům, protože oni jsou mí největší fanoušci.
Je Runaway první písnička z připravovaného alba?
V tuto chvíli je to tak zamýšlené.
Bude se toto potencionální nové album v něčem lišit od tvého minulého alba Can We Still Dance?
Určitě, bude mnohem více dospělé. Je na něm slyšet velká změna, co se týče melodií, instrumentálu i zvuku. Myslím si, že jsem si našel mnohem víc svůj sound, a že už konečně vím, kam směřuju. Bude to chytřejší, inteligentnější a propracovanější hudba. Prostě víc cool.
Svůj soud budu hledat celý život
Jak se hledá takový sound a co ti k tomu pomohlo?
To je dobrá otázka, protože si myslím, že svůj sound ještě pořád hledám. Pomalu se k tomu dostávám, ale bude to ještě chvíli trvat. Je to hlavně o experimentování – od poslední desky jsem byl ve studiu víc než kdy jindy a zkoušel jsem všechno od R&B po hard rock i indie pop. Někdy to vyjde, jindy ne, ale tím se člověk posouvá. Ještě tam ale nejsem a myslím, že svůj sound budu hledat celý život.
S kým jsi na Runaway pracoval?
S producentem rainerem. Byla to už asi pátá písnička. Měli jsme několik sessions, ale vždy jsem měl pocit, že tohle musí být ta, která vyjde jako první. Stále ale pracujeme na dalších.
Přesuneme se k Eurovizi. Napsal jsi písničku Survivor, se kterou bude PARG bude letos prezentovat Arménii. Jak ses k tomu vůbec dostal?
Měl jsem to štěstí, že moje agentka pochází z Arménie, kde má velké jméno a dobré kontakty. Právě ona mě spojila s manažerem PARGa. Celé to bylo velmi spontánní. Jel jsem v autě domů, když mi volala, jestli se nechci podílet na písničce, která se bude pokoušet dostat do Eurovize a reprezentovat Arménii.
S PARGem jsme se sešli týden před odevzdáním písničky
Jak probíhalo vaše první seznámení?
Hodinu na to už jsem byl na Zoomu s PARGem a našimi manažery. Byli velmi milí. Mluvili jsme spolu asi hodinu a půl, pouštěli mi instrumentál a refrén, který jsme pak také dodělávali. Po odpojení z hovoru jsem hned přišel s draftem, který jsem jim posílal. Byli nadšení a hned volali zpátky se zpětnou vazbou, o čem chtějí skladbu lyricky i melodicky. Celý proces byl hrozně rychlý.
Jak dlouho trval?
První sloku jsem napsal asi za 15 minut, i když potom samozřejmě proběhly nějaké změny. Nakonec byla celá hotová během prvního dne. Zoom totiž proběhl někdy na začátku ledna, kdy zbýval asi týden do odevzdání.
K Survivor jsi tedy skládal jen text?
Text i melodii. Původně jsem dostal instrumentál a refrén, který už byl hotový, i když jen v demo verzi. Nebudu lhát, poslali mi asi 10 nebo 15 různých verzí a já pomáhal vybrat zvuk, který bude znít dobře, kde bych udělal stopku, kde bych to uklidnil a tak. Takže přestože jsem Survivor napsal jen lyricky a melodicky, obecně jsem se na těle skladby podílel z velkého procenta.
O čem ta písnička je?
Jak by to popsal PARG – že se nikdy nemáš vzdávat.
Nebylo zvláštní psát píseň do Eurovize, když ani nebude zastupovat tvou zemi?
Původně jsem si myslel, že bude zvláštní slyšet někoho jiného zpívat slova, která jsem napsal od srdce. Ale nakonec mě překvapilo, jak skvělý pocit to byl. Došlo mi, že mě to vlastně hrozně baví – nebýt přímo tváří té písničky, jen stát v pozadí a sledovat, co z toho vznikne. Je to úplně jiný zážitek, a o to víc mě těší vidět ten úspěch a ohlasy.
Co podle tebe musí splňovat ideální písnička na Eurovizi?
Hlavně musí být zábavná, nesmí se u ní člověk nudit. Pak by měla být něčím originální, zajímavá a chytlavá.
Příští rok budu usilovat o Eurovizi za sebe
Už to bylo trochu zmíněno, ale jaký je to pocit vidět svojí písničku na Eurovizi, ale nejsi to ty, kdo ji představuje?
Čekal jsem, že budu žárlit, ale překvapivě jsem byl za PARGa rád. Je vidět, že hudbu miluje a dává do toho celé srdce, takže jsem byl rád, že jsem mu mohl pomoct. Je zábava číst komentáře a reakce lidí s tím, že nikdo neví, že jsem ji napsal já. Je příjemné vidět, že jednou nemusím být vizáž mé tvorby.
Myslíš si, že by ta písnička měla šanci i bez Eurovize? Co jí samotná Eurovize přidává nebo naopak ubírá?
Myslím, že by určitě šanci měla. Je velmi chytlavá a je ideální do rádií. Každopádně Eurovize je celá ta zábava kolem toho, a samotná show jí dodává šanci se proslavit.
Přemýšlel jsi někdy, že by ses ty sám někdy v budoucnu zúčastnil Eurovize?
Určitě jsem to zvažoval. Debatovali jsme o tom i s ranierem a agentkou. Uvidíme, ale myslím, že je velká pravděpodobnost, že to aspoň zkusím.
Takže se budeš snažit účastnit příští rok?
Je to trošku v plánu…
Kdyby ses teda dostal to Eurovize, reprezentoval bys Českou republiku nebo Irsko?
Česko by byla moje první volba.
Sleduješ Eurovizi každý rok? A pokud ano, máš nějaká oblíbený moment nebo skladbu?
Koukám každý rok, s výjimkou loňského ročníku, který mě moc nezaujal. Jako první mě napadl Mikolas Josef, protože to je jedna z prvních vzpomínek, které na Eurovizi mám. Ale můj nejoblíbenější moment jsou Måneskin, to byl nejlepší ročník.
Na koho bys letos vsadil, že vyhraje?
Kdybych nemohl vsadit na Survivor ani na Kiss Kiss Goodbye, řekl bych, že Kyle Alessandro za Norsko.
Máš nějaký tip, jak se umístí Kiss Kiss Goodbye a Survivor?
Podle mě by se obě písničky mohly dostat do top 15. I když se obávám, že se nedostaneme tak vysoko.
V zásobě toho máme hodně připraveného
MInule jsme se také bavili, že nejsi moc aktivní na sociálních sítích a nemyslíš si, že jsou úplně důležité. Změnil se tvůj názor od té doby?
Podstatně se změnil. Došlo mi, že sociální sítě jsou hrozně důležité. Taky jsem mnohem aktivnější, až mám někdy dojem, že moje stories už lidi otravují. Ale agentka mi jednou řekla, že být otravný je cesta k úspěchu, což jsem si vzal k srdci. Musíš natolik a všude propagovat svojí hudbu, dokud si lidi nebudou říkat “bože, přepni to už”.
Můžeš prozradit něco o nadcházejícím album?
Máme momentálně asi 10 nevydaných písniček, ale pořád pracujeme na dalších. S klukama (kytarista Oliver Dubský, bubeník Marek Dršata a basák Františkek Zahálka – pozn. red.) chceme zkusit složit i něco spolu. Všichni jsou talentovaní a každý z nich má něco, co by mohl do písniček přidat. Každopádně nová písnička vyjde brzy a můžu slíbit, že minimálně jedna ještě před létem vyjde.
Skladby tedy už máte pro album připravený? Nebo se jedná pouze o demo verze?
Některé jsou zatím ještě dema, ale kvalitní. Pokaždé, když odcházím ze studia, mám kvalitní demo. Ale každý den mě napadají nové nápady. Máme toho hodně a je otázka chvilky, než je dopilujeme úplně.
Máte naplánované nějaké festivaly na léto?
Na konci června budeme hrát na Student festu. S jedním zahraničním festivalem jsme v procesu jednání, ale nechci to zakřiknout. Pokud by to vyšlo, byla by to šílená a úžasná zkušenost.
