Pořád jsem to já s Julianne Moore v hlavní roli začalo vyvolávat vášně kritiků už před premiérou, které pro ni vyvrcholily Oscarem za nejlepší herečku a bezpochyby zaslouženě.
Padesátiletou profesorku postiženou ranou formou Alzheimerovy choroby zvládla skvěle. Film díky ní táhne po celou dobu stopáže. Bohužel jen ona sama.
I když ostatní herci, mezi kterými nechybí Kristen Stewart či Alec Baldwin, hrají skvěle, tak jsou jen pomocnými berličkami. Ale jak je na tom zbytek?
Scénář místy vázne a kamera je po většinu stopáže sterilní, bez zajímavého záběru, až by se dalo říct, že nudná. Za celou dobu nezhlédnéme klasické ždímání slz, jako je obvyklé u filmů s podobnou tématikou, což se dá brát jako plus.
Celkově pro mě osobně zůstal film na půli cesty, u kterého stojí za řeč jen životní výkon Julianne Moore.
