Upřímně říkám, že i když se mi Hunger Games jako nápad velmi líbí, tak první dva filmy byli spíše pro děti a mládež, čemuž odpovídalo i zpracování. Teď je tu před námi už třetí film a musím říct, že jsem byl vskutku překvapen, jak dobrý to bylo.
Revoluce odehrávající se tentokrát čistě z pohledu samotné Katniss, která je stále zdrcená z předešlých událostí, které s ní otřásli do morku kostí. Údajná ztráta někoho, koho milujete, nebo totální zničení vašeho domova s člověkem tak jako tak otřese. Katniss se ale i tak vzchopí a stane se tváří probíhající revoluce proti Kapitolu, který se tomu snaží jakkoliv zabránit a trestá smrtí každého, kdo byť jen vyjádří sympatie Katniss. Atmosféra vám může dokonce nenápadně připomínat i situaci u nás před rokem 1989, zvlášť při proslovu prezidentky odboje na konci filmu.
Skvěle zvládnutá kamera, která nechává diváky napínat díky detailům obličejů herců, kdy vidíte jejich pocity až po obrovské záběry polorozpadlých budov s desítkami mrtvých, či raněných. Pro mě osobně ale nejsilnější moment filmu byl, kdy si Katniss začne pobrukovat píseň, kterou v zápětí stovky lidí v noci sborově zpívají.
Nechci už raději nic víc prozrazovat, takže jen doporučuji co nejdřívější návštěvu kina! 🙂
