Včera večer, ve středu 28. února, se v prostoru pražské Meetfactory odehrál velmi očekávaný koncert amerického elektronického tria Son Lux.
Večer zahajovala taktéž americká hudebnice Hanna Benn, kterou jsme bohužel kvůli obvyklému problému každých vyprodaných akcí v Meetfactory, kilometrové frontě, nestihli, avšak zdálo se, že mnoho posluchačů se ji rozhodlo naprosto vynechat a jít až na hlavní hvězdu večera.
Ryan Lott, který společně s bubeníkem Ianem Changem a kytaristou Rafiqem Bhatiaou před devíti lety založil projekt Son Lux, má na kontě již čtyři velmi úspěšné řadové desky a nedávno mu vyšla pátá nazvaná Brighter Wounds, kterou též přijel představit do Prahy. Absolvent klasické hudební školy ve své tvorbě míchá vše možné od post-rocku přes elektroniku až po čistý pop. Spolupracoval s takovými jmény jako jsou Lorde, Sufjan Stevens nebo Woodkid a má na kontě též dva soundtracky k filmům Papírová města a Zmizení Eleanor Rigbyové.
Na nové desce reflektuje mix šťastných pocitů z narození syna a smutek ze smrti svého velmi dobrého přítele. Celá deska je tak dynamičtější a emocionálnější než kdy dřív. Přehnaná hymničnost a afektovanost Lottova zpěvu se Son Lux nepříjemně vymstily. Zatímco přehnané napětí a jakási osudovost na nahrávkách je v mezích únosná, v kombinaci s živou show se stává již nesnesitelnou.
Na Lottovi je velice znát, že není rozený zpěvák a hlasové projevy mu dělají značné potíže, jeho hlas se po celu dobu zdál lehce nejistý a kolikrát mu ujel úplně mimo tóninu. Tyto nedostatky mělo pravděpodobně zakrýt ozvučení, které posunulo do popředí beaty a rytmickou linku. Kvůli nim se však z písní vytratila jakákoliv melodičnost, což bylo znát i na značně nejistém a statickém publiku. Jako bychom celou dobu sledovali stále ještě zvukovou zkoušku a ne již finální koncert. Nešťastný se zdál i set samotný, který opominul mnoho hitů (např. Change is Everything), které popřípadě figurovaly hned z počátku. Tím pádem se vytratila i jakákoliv gradace a energie. Posluchači v klidu konverzovali, korzovali a čekali, kdy to přijde… a ono nepřišlo. Set skončil po slabé hodince a čtvrt bez výraznějšího potlesku.
Ačkoliv jsou na Lottovi znát stadionové ambice, středeční koncert vyzněl naprosto do ztracena. Pro jednou bylo opravdu lepší volbou zůstat doma u svého radiopřijímače a pustit si desku samotnou.
foto: Kryštof David
