Jedni tomu nevěnovali pozornost, jiné to pobouřilo, další byli přesvědčeni, že jde pouze o špatný vtip. Jak je tomu doopravdy, je však jasné až teď, kdy policie pomocí falešného profilu vypátrala autora této zvrácené hry.
Určitě jste v posledních měsících zaznamenali nový internetový trend, který vede mladé lidi k narušování psychiky, sebepoškozování a následně i k samotné sebevraždě. Tato “challenge” původně pochází z Ruska, rychle se však rozšířila i do jiných koutů světa. I přes nesmyslnost a drastické úkoly, které v ní byli účastníci nuceni plnit, měla tato hra takový dopad, že si vyžádala životy nespočtu mladých.
Ten, který za celou záležitostí stojí, však přehnanou lítost nad promarněnými životy neprojevuje. Nyní je obviněn z podněcování nejméně šestnácti dívek, aby si vzali život během účasti na hře “Blue Whale”, kterou vymyslel. Jednadvacetiletý Phlipp Budeikin z Ruska v roce 2013 založil skupinu na sociální síti VKontakte (ruská obdoba Facebooku) s názvem “F57”. Na tuto stránku přidával depresivní obsah a to přitáhlo pozornost spousty lidí. V roce 2014 však byla nejspíše kvůli nevhodným postům zrušena. Název skupiny byl pro mnohé oříšek, ale Philipp se tomu smál, jelikož jde pouze o spojení prvního písmena jeho jména, F=Philipp, a 57, poslední číslice jeho telefonního čísla. Philipp koncept Modré velryby promýšlel celých 5 let, kdy se snažil o oddělení normálních od “odpadu”.
Jaký měl důvod ovlivnit tímto způsobem neznámé lidi natolik, aby si vzali vlastní život? Sám říká, že ti, kteří jeho psychologickým hrátkám podlehli, byli jen biologický odpad a on se tímto způsobem snažil společnost protřídit.
Modrá velryba je psychologická hra založená na 50 úkolech, mezi nimi je například řezání do vlastního těla, sledování strašidelných filmů uprostřed noci, balancování na střeše apod. Většina úkolů tkví v překonávání pudu sebezáchovy. Padesátým úkolem je sebevražda – konkrétně skok z vysoké budovy. Důvodem, proč lidé od hry neodstoupily, byl strach. Kurátor, neboli člověk, který vám zadává úkoly, vyžaduje jejich bezpodmínečné plnění, jinak následuje vydírání a hrozí, že ublíží vám i vašim blízkým.
Philipp se k případu vyjádřil nanejvýš podivně. K činu se přiznal bez okolků a zároveň dodal, že oběti umíraly šťastné a dal jim to, co jim v reálném životě chybělo – porozumění, spojení a vřelost.
Budeikinovo smýšlení patrně zapříčinila jeho nezačleněnost v kolektivu. Vyšetřovatel případu, Anton Breido, uvedl, že Philipp byl ve škole téměř bez kamarádů a měl konflikty se svými vrstevníky. Jeho matka na něj něměla kvůli své práci čas. Jeho školní výsledky byly špatné, jelikož většinu času trávil na internetu a se svou matkou tedy neměl nikterak silné rodinné pouto. Z toho vyplývá, že člověk, který si nikdy nevybudoval žádné vztahy s ostatními lidmi, najednou pocítil, že má v rukou životy jiných a nechal se tím silně ovlivnit.
Ačkoliv obětmi byly především dívky nízkého věku, s čímž souvisí také velice křehká psychika, psychický nátlak a vydírání je velice závažné téma i pro ostatní věkové skupiny. Můžeme jen doufat, že se podobný případ již nebude opakovat a pokud ano, lidé budou o něco více informovaní a schopni se z podobných situací lépe vymanit.
