V pátek 18. listopadu se v Praze ukázal izraelský písničkář a multiinstrumentalista Asaf Avidan. Koncert se konal v prostoru smíchovské Meetfactory, kam se vrátil po dvouleté pauze.
Asaf vystoupil v Praze v rámci turné Into the Labyrinth, na kterém se rozhodl odpoutat se od všeho pozlátka a dostat se tak až ke kořenům toho, čím doopravdy je. Vystoupil tedy jako prostý písničkář, pouze s kytarou a pár doprovodnými nástroji. Forma koncertu byla taková, jak to u jemu podobných (jako Owen Pallet či José González) bývá. V první půli si vystačil pouze se svou kytarou a v té druhé si postupně během písní nahrával loopy.
I když se mohlo zdát, že jeho útlá postava se snadno ztratila na velkém jevišti, tak opak je pravdou. Přestože byl sám, obklopen pouze nástroji, stage mu byla téměř malá. Silou svého hlasu a osobní výpovědi ji dokonale zaplnil.
V rámci svého turné se Asaf nezastavoval v každé evropské metropoli, jak má ve zvyku mnoho kapel, ale zastávky si pečlivě vybíral. Právě proto se mezi diváky nacházeli obyvatelé snad z celého kontinentu. Řekla bych, že možná i českých občanů byla menšina. I když nebylo zcela vyprodáno (u ceny lístků se nelze divit), tak prostor bývalé sklárny byl naplněn tak z pěti šestin, což vytvořilo příjemnou atmosféru, ale zároveň se člověk mohl také trochu hýbat.
Koncert neměl vzestupnou tendenci, písničkář na to také upozorňoval, a tak největší hity zazněly přibližně ve dvou třetinách. Na konci se obloukem vrátil na začátek a zahrál opět dvě skladby v depresivním duchu, pouze s kytarou.
Mimo hraní si také Avidan udělal čas na velké projevy, které by se mohly normálně zdát patetické a přehnané, avšak s jeho osobním hudebním vyznáním s doplňovaly. Během svých proslovů se dotkl svých lásek, otázky homosexuality ale také populistických tendencí v politice Evropy. Své nadání pro jazyk také ukázal, když se mu podařilo lehce odpálkovat neurvalého německého (!) fanouška.