Početné desky kapely of Montreal mají i slabé momenty, ovšem koncerty zvládají na výbornou. A i když of Montreal vydali za 21 let (!) existence úctyhodných 14 desek a bezpočet EPs, českému publiku se představí v létě 2017 poprvé. Kapela z amerických Athens ve státě Georgia mění pravidelně svůj styl, sestavu i šatník, ovšem na pozadí je pořád zřejmá fascinace psychedelii 60. let.
Kapela of Montreal, kterou v roce 1996 založil Kevin Barnes, byla vždy vnímána jako indie rocková a to i přesto, že si od klasického indie rocku udržovala odstup a svou inspiraci hledala především v hudbě 60. let. V odstupu jí pomáhal fakt, že kapela byla součástí většího kolektivu tvůrčích hudebníků, který je známý jako The Elephant 6. V neustále se organicky měnící množině kapel, do které patří nebo patřili např. Neutral Milk Hotel, The Olivia Tremor Control nebo Elf Power se vždy sázelo především na kreativitu a originalitu hudby. A pokud se nějak hudba a styl kapely of Montreal dá definovat, tak jako neustále se měnící, překvapující novými polohami a styly.
Z historie
Za úctyhodnou kariéru vydala kapela přes 14 desek a s lehkou nadsázkou by se dalo říct, že každé album je trochu jiné a něčím překvapuje. Ať už se jedná o šedesátkový psychedelický pop, sedmdesátkovou bezstarostnost nebo třeba afrobeat naředěný lo-fi folkem, pokaždé můžete očekávat nějakou novinku. Na zatím poslední desce „Innocent Reaches“ je patrná inspirace Arcou nebo Charilift. Na tomto albu, které kapela představí v létě v MeetFactory, je také patrná snaha o oživení pomocí psychedeličtějšího a rockovějšího zvuku. EP „Rune Husk“, které vyšlo v letošním roce, skládá pro změnu hold Bowieho období Ziggyho Stardusta. Neuchopitelnost kapely výstižně pojmenoval magazín Pitchfork jako „paradox of Montreal“ – čím více tvoří, tím míň je poznáte.
Jediným pevným bodem kapely, kde se vystřídalo už poměrně značné množství hudebníků, tak zůstává lídr a jediný zakládající člen Kevin Barnes. Ten se netají tím, že odmítá slepě následovat trendy a že dělá prostě to, co ho baví. Křečovitě nesleduje mainstream, ale s každou novou deskou s lehkostí vypouští do světa jeden objevný nápad za druhým. Skoro každý rok vyjde nové album s novou vizí. Kevin Barnes v několika rozhovorech přiznal, že je workoholik, který není nikdy unavený a že neustále cítí potřebu tvořit, protože jedině tak je šťastný.
Hudba jako lék
Hudba je ale pro Barnese také terapií. Ostatně jeho věta „nechodím k terapeutovi, ale skládám hudbu“ hovoří za vše. Často naráží na nepochopení okolního světa, protože jeho písně nejsou jen o všeobecných problémech a trápeních, ale jsou detailně osobní. Vzorovým příkladem může být album „Aureate Gloom“ (2015), kde se vypořádává se svým vlastním rozvodem. „Rozhodl jsem se víc začít psát o svém osobním životě, do té doby jsem psal hlavně o šťastných věcech, ale to nereflektovalo můj aktuální stav mysli.“
Kevin Barnes o sobě tvrdí, že je extrémně normální, možná až trochu nudný. Při poslechu hudby of Montreal a při pohledu na jejich kostýmy a výtvarné pojetí scény toto jeho tvrzení určitě překvapí.
Jestli je ještě jedna jistota, která se o této stálici nezávislé hudební scény dá říct, tak určitě to, že na jejich koncertech se diváci nenudí.
