Není to tak dávno, co zahraniční produkce hledala herečku do nového formátu filmu, vertical film, herecké obsazení. Na jednu z hlavních rolí byla vybrána Karolína Krézlová, kterou jsme k tomuto tématu vyzpovídali. Nejen o AI ve filmu, přeskakování z role do role a o tom, proč dává přednost reálné sociální činnosti před sbíráním lajků na sociálních sítích.
Nedávno jste roztočila historický projekt Ležáky a hned poté zamířila do sportovního prostředí celovečerního filmu Lajna – Konečně film!. To jsou dvě naprosto odlišná témata, které se vám natáčelo lépe?
Nedá se říct, který projekt by byl lehčí, i když na každém place vládla naprosto jiná atmosféra. O natáčení filmu Lajna jsem věděla již dlouho dopředu, takže jsem poctivě několik měsíců trénovala bruslení a základy hokeje. Nikdo nechápal, proč najednou trávím tolik času na zimáku, ale chtěla jsem být poctivě připravená. Ačkoliv jsem ale do toho dala vše, není šance se vyrovnat opravdovým hokejistům, proto jsem ocenila profesionálními hokejistky, které nám kryly záda – sledovat jejich stoprocentní pracovní disciplínu a dril přímo při ostrých scénách byla pro mě výborná profesní zkušenost. Ležáky oproti Lajně pracují s mnohem menším štábem, jde ale o srdcovou záležitost. Zahrát si vedle Jiřího Langmajera a Martina Dejdara bylo něco, z čeho jsem měla radost a mohla je při jejich práci pozorovat. I když nyní točím poměrně hodně, nepřestávám mít k tomuto řemeslu pokoru.
Vyzkoušela jste si také zahraniční produkci zaměřenou na moderní formát „vertical film“, kde se do kreativního procesu zapojuje umělá inteligence. Kam se podle vás posouvá klasické herecké řemeslo?
Je to v podstatě úplně nová práce s prostorem a udržením publika. Uživatelské chování se změnilo, lidé dnes konzumují obsah primárně přes obrazovky mobilních telefonů. Formát na výšku je zkrátka logický krok, jak jít divákovi a moderním trendům napřed. Z technologického hlediska to byla skvělá zkušenost – natáčení mělo vysoké pracovní tempo a umělá inteligence následně precizně dotvářela vizuální detaily a pozadí v postprodukci. Osobně sice preferuji tradiční kinematografii a klasické filmové plátno, ale v našem oboru je nutné neustále inovovat a držet krok s dobou a učit se.
zdroj: archiv Karolína Krézlová
Vaším dalším mezinárodním projektem je Srbsko a akční seriál Izazov. Řeknete mi k tomu víc? Jak se česká herečka ocitne na Balkáně?
O srbsku jsem toho slyšela mnoho dobrého a dlouho jsem přemýšlela nad tím, kam se vydat. Vzhledově sama nevypadám jako typická češka, takže je pro mě snažší pracovat právě v zahraničí, případně pro zahraniční produkce. Velmi rychle chytám jazyk a nemám problém žít mimo Česko sama. Prostě jsem jednoho dne sbalila věci do auta, pronajala byt a odjela. Trvalo mi nějakou dobu navázat kontakty, obcházet agentury a zajistit si práci, ale nakonec se povedlo. Dovolím si nyní i říct, že mám v Bělehradu pár dobrých přátel. Na place mě navíc skvěle podpořila má srbská kolegyně Maja Mandžuka, která mi vše dost ulečila v době natáčení a i mimo něj. Upřímně se nemohu dočkat, až se tam opět vrátím, někdy mi chybí ona srbská pohostinnost a živost.
Co vás dalšího čeká?
Ještě stále dotáčím v České republice Ležáky, mám nasmlouvaný italský film a otevřeli jsme téma práce v Indii, která mě před časem kontaktovala. Dodělám projekty, které jsem slíbila a poté si dám pauzu a budu se věnovat osobnímu životu. V soukromí nepotřebuji být vidět, klid a rodina jsou pro mě extrémně důležití. V době, kdy lidé dobrovolně nechávají digitální stopu všude, já se snažím jít tomu naopak.
Advertorial
