Všem všímavým a zkoumavým jistě neunikly reklamy v metru, billboardy na hlavních silnicích či plakáty na tramvajových zastávkách, které propagují výstavu Toyen v Museum Kampa. Pečlivě vybrané obrazy jsou zapůjčeny z mnoha českých i pařížských sbírek, a vy máte jedinečnou příležitost si je do 16. 2. všechny prohlédnout právě v uměleckém muzeu na Kampě.
Marie Čermínová, jež používá pseudonym Toyen, se narodila roku 1902 v Praze a byla to česko-francouzská představitelka evropského surrealismu. Toyen protestovala proti rodinným, společenským a kulturním autoritám a popřela tradiční ženskou roli právě přijetím bezpohlavního pseudonymu Toyen. Její život se přikláněl k anarchistickému hnutí, žila nezávislým životem, měla vysoké nároky na vlastní tvorbu a navzdory tehdejší společnosti chodila ve smokingu s krátkými vlasy. Zajímavostí je, že o sobě mluvila v mužském rodě.
Patří mezi nejvýznamnější a nejsvobodnější tvůrčí osobnosti umělecké avantgardy na počátku 20. století. Toyen byla jedinou plně respektovanou ženou předválečného českého umění. O jejím dětství toho není moc známo, jelikož Toyen o sobě prohlašovala, že „žádnou rodinu nikdy neměla a nemá“.
Zlom v její umělecké tvorbě představovalo seznámení a následné celoživotní přátelství s Jindřichem Štýrským, který se živil jako malíř, spisovatel a fotograf. Úzce umělecky spolupracovali a když odjeli do Paříže, vytvořili vlastní směr „artificialismus“, tedy spojení surrealismu a abstrakce. Mimochodem byli členy mnoha uměleckých skupin (Umělecký svaz Děvetsil, Skupina surrealistů v ČSR aj.). Toyen byla odpůrkyně nacismu a během války ukrývala surrealistického básníka Jindřicha Heislera, surrealismus byl totiž v té době pronásledovaným uměleckým směrem. Po válce Toyen vytušila komunistický puč a opustila Československo. V Paříži, kam se vrátila, dále tvořila, účastnila se kolektivních i samostatných výstav a zde také v roce 1980 zemřela.
Co se týče její tvorby po odjezdu do Paříže, změnila se v křehká a jemná díla, která byla v dalších letech nahrazena syrovými pastami a nepravidelně členěnými strukturami, které ujasňoval pouze metaforický název. Toyen vkládala reálné předměty do neskutečného prostředí, čímž předměty nabyly nových symbolických významů. V dílech namalovaných během války se projevuje její agresivní imaginace a zároveň obrovská zoufalost. Velmi význačný je v její tvorbě feminismus, obrazy byly plné erotických motivů, například i velkého tabu – lesbické touhy. Často není jasné, jestli jsou kresby určené pro ženy či pro muže.
