Hudební klip DREAMING vznikl v režijní spolupráci Boba Bleedyho, Jana Vališe a Ondřeje Nuslauera a představuje Bleedyho jako postavu inspirovanou post-moderními archetypy jako Alex z Mechanického Pomeranče nebo Joker. Neschopen se identifikovat s prostředím ve kterém vyrostl, kontextem, jehož je neodlučitelnou součástí a který ho násilně definuje, se rozhodně zničit. Za doprovodu nostalgické teenage hymny se však klip dá také jednoduše číst jako vzpoura starým řádům, jako běžný jev dospívání.
Tématem debutového singlu je právě kontext vyrůstání samotného autora. V klipu se Robert Kříž aka Bob Bleedy ocitá nejprve v minimalistické replice školní třídy a posléze usazen s rodiči u večeře. Obě prostředí obsahují řadu symbolických odkazů. Portrét V. Klause, který generaci autora visel na stěnách školních tříd po dvě prezidentská období, nebo talíře s obličeji M. Tatcherové, N. Farage nebo Ronalda Reagana ležící na jídelním stole. Neoliberální ideologie, jež všechny tyto postavy spojuje, je v přímém rozporu s post-moderní postavou Boba Bleedyho. Během večeře, kterou interpret sdílí právě se svými rodiči, se na scéně objeví čtyřčlenný gang, připomínající něco mezi The Beachboys a Droogy z Mechanického Pomeranče, se sekerami a tyto symboly zničí.
Bob Bleedy k tomu tématu vysvětluje: „Má rodina byla vždycky strašně politická. U večeře jsme se nebavili, jak se kdo z nás má. Spíše než dialog, to pak byla série monologů o nebezpečí neomarxismu, imigrace, environmentalismu, genderismu a podobně, které jsem musel poslouchat. Jako kdyby existovala jedna absolutní pravda a oni ji samozřejmě mají. Proto jsem pod obličej Tatcherové nechal vložit její slavný citát, jenž mě dodnes straší: ‘There is no alternative’. Myslím, že mě to dost poznamenalo, když se teď na klip po dokončení dívám (smích). Do jisté míry jsem za to vděčný, protože ve mě toto prostředí vytvořilo touhu se vyjádřit s akčně reakční energií.“
Mezi druhým a třetím refrénem Bob Bleedy tančí, přičemž choreografie tance připomíná filomého Jokera, ztvárněného Joaquinem Phoenixem. Joker vyjadřuje tancem vlastní osvobození, a to poté, co spáchá násilné činy, které by drtivá většina naší společnosti v realitě odsoudila. Je to právě ale společnost a její hodnoty, které privilegují jedny a utlačují druhé, jež jsou za Jokerovo násilí zodpovědné. Joker hodnoty internalizoval, z čehož pramenil pocit podřazenosti, zejména v otázce mentálního zdraví:
„The worst part about having a mental illness is that people expect you to behave as if you don’t,“ píše Joker do svého diáře. Paralelou pak je úvodní a poslední fráze první sloky ve skladbě DREAMING. Bob Bleedy zpívá o své zkušenosti s poruchou pozornosti ADD (ADHD bez hyperaktivity):
„At school they thought I’m lazy and I should try more… that’s probably ’cause ADD’s fucking with my head.“
Bob Bleedy k tématu hloubavě dodává: „Na poruše pozornosti je zajímavé, že je kategorizovaná právě jako porucha, a tak porouchaným je jedinec, nikoliv společenský kontext, jehož je součástí a který ho definuje. V hypotetické společnosti, kde by všichni lidé měli to, čemu říkáme porucha pozornosti, by nikdo žádnou poruchu neměl. Bylo by to normální. Naopak v kontextu školní třídy, kde se očekává, že bude student sedět nehybně v lavici v 45 minutových intervalech půl dne, je to opravdu poruchou. Poruchou, která se musí léčit. Přitom já ADD beru jednoznačně jako dar kreativity. Jsem snílek.“
