V půlce léta, přesněji tedy 23. – 24. července , ovládl brněnský areál Za Lužánkami první ročník multižánrového festivalu Pop Messe. Prostory fotbalového stadionu z 60. let minulého století představily návštěvníkům pestrý lineup plný zvučných jmen, což ale nemusí vždy stačit.
Ze začátku bych chtěl upozornit, že jelikož se jednalo o jeden z prvních větších festivalů po dlouhé koronavirové pauze, rozhodl jsem se, že si nechám celý zážitek rozležet v hlavě a nenechám se strhnout čerstvými emocemi, které ve mně festival vyvolal.
Festival se pořádal v areálu bývalého fotbalového stadionu Za Lužánkami, který už od roku 2001 zeje prázdnotou, což se podepsalo i na jeho vzhledu, který dá návštěvníkovi pocit, že se spíše nežli v Brně nachází v ukrajinské Pripjati. Sami organizátoři lokalitu popsali slovy: Melancholické kulisy betonového stadionu ještě donedávna zarostlého divokou zelení jakoby vypadly z antiutopické vize Cormaca McCarthyho. Podepisuji a podtrhávám.
Prostory i nabitý lineup
Dopravní dostupnost festivalu byla tedy skvělá, trefit musel opravdu každý, a to i Pražák, který zná cestu maximálně z hlavního nádraží na Moravák (náměstí v Brně, kde je ten kůň, co připomíná penis – pozn. red.). Návštěvníci museli ke vstupu do areálu splňovat hygienická opatření, která byla důkladně kontrolována. Rád bych také vyzdvihl, že festival byl cashless, což mi dalo možnost mít své finance pod kontrolou. Při vstupu si tak stačilo pouze nabít náramek libovolnou částkou a dále platit pouze pomocí něj. Člověk tak vždycky věděl, kolik utratil.
Festival už od začátku lákal na česká i světová jména, zejména alternativní scény. Postupně se tak představili Ventolin, kapela Zrní, legendární skupiny Buty a Vanessa, rapper Cashanova Bulhar, pražské duo Post-hudba či písničkářka Amelie Siba. Mezi nejzvučnější jména, která do brněnské kotliny dorazila, patřili určitě berlínští Modeselektor či Tommy Cash. Vystupující navíc hráli v hodinových intervalech, takže kdo chtěl, mohl slyšet opravdu všechny. Já osobně jsem festivalový lineup hltal od začátku do konce. Dosavadním výčtem kvality se však krása Pop Messe začíná pomalu vytrácet.
Alternativní festival nebo pouť?
Celý víkend panovaly dost vysoké teploty a slunce se do odkrytého stadionu opíralo o sto šest, proto taky za největší mínus celé akce považuji nedostatek stínu. V celém areálu nebylo, kde se schovat. Jediný stín nabízely dva stany, kde se točilo pivo, ale nedalo se tam sedět. Párkrát sice projelo mezi lidmi hasičské auto, ale trocha kapek nevynahradí hodiny pod slunečními paprsky.
Další mrzutostí pro mě byl rozkol mezi tváří festivalu na sítích a tváří festivalu v reálu. Alternativní program a alternativní myšlenka byla přebita reklamními stany, kde se točilo pivo a podávalo jídlo. Při poslechu hudby si návštěvník připadal jako na festivalu, který se snaží hrát s uměleckým potenciálem, ale když se následně rozhlédl po areálu, tak se vše rozplynulo.
Návštěvník dostal závan jednoho nejmenovaného festivalu na letišti v Milovicích, a to prosím ne. Prostředí chyběla estetika, kterou ani polorozpadlý stadion nezachránil. Pokud sami organizátoři tvrdí, že mají ambici stát se unikátní kulturní platformou s vysokým uměleckým potenciálem, nemůžou si nechat tuto ambici zničit stánkovým prodejem.
Celkově ale Pop Messe hodnotím pozitivně a považuji ho za velmi příjemné překvapení. Navíc obdivuji odvahu organizátorů uspořádat v této nejisté době hudební festival. Dávám 7,5/10 a těším se na další ročník.
