Lidé, kterým něco říká jméno Percy Fawcett, by se u nás dali spočítat na prstech jedné ruky, přesto snad všichni milujeme dobrodružné hrdiny jako “Indy” či Dr. Alan Grant. Právě jim byl britský badatel ze začátku minulého století předobrazem. Film Ztracené město Z, jenž právě vstupuje do kin, nám, neznalým divákům, jeho příběh přibližuje.
V roce 1906 se britský badatel Percy Fawcett poprvé vydává do Amazonie. Během několika expedic pod záštitou Královské geografické společnosti podplukovník Fawcett a jeho asistent Henry Costin zmapují dosud neznámé území v Bolívii. S pomocí domorodců se vydávají proti proudu Rio Verde. Výprava čelí kanibalům, nemocem, nekonečným dešťům a nedostatku potravin, ale Fawcett se nevzdává. Hluboko v srdci pralesa nachází důkazy o existenci neznámé, velmi vyspělé civilizace. V Anglii sklízí Fawcett jen posměšky ze strany vědecké obce, která jeho ztracenou civilizaci nazývá pouhými divochy. Ale Percyho odhodlání a posedlost najít bájné město Z, je stále silnější. S podporou své oddané manželky se v roce 1925 Percy, společně se synem a věrným přítelem Costinem, znovu vydávají do hluboké džungle.
Adaptace románu Davida Granna, který je velkým obdivovatelem Fawcetta a sám i cestu po jeho stopách podnikl, byl jedním z vysněných projektů težiséra Jamese Graye, a stejně jako Percyho objevy se rodil ve velkých bolestech. Celková příprava projektu trvala několik let, natáčelo se přímo v srdci pralesa na 35mm film a materiál se pak posílal do větších měst, takže základní nástin měli k dispozici teprve týden poté. Štáb během natáčení sužovali hadi, pavouci, hmyz a povodně.
„Bylo pekelné horko,“ vzpomíná Grann, který natáčení v Kolumbii navštívil. „Všichni jsme mnohem lépe chápali, čím si Fawcett při svých výpravách procházel.“
Všechno to utrpení nakonec stálo za to. Tvůrci přišli s ojedinělým filmem ve stylu velkých hollywoodských podívaných ze 40. let (nabízí se například Caprův Ztracený obzor) se vším všudy. Lehce bezelstná, avšak jindy poměrně syrová výprava až na pokraj lidských sil vytváří příjemnou protiváhou k mase současných depresivních snímku. V dnešní době přináší důležitou zprávu o tom, že se máme navzájem tolerovat, nepodceňovat se a stát si za svým. Navíc filmů, ve kterých se objevuje kritika tehdejší šovinistické společnosti a zároveň nejsou jen o sufražetkách – právě jako Ztracené město Z, je potřeba více.
