Již při narození nám schází přibližně půl promile alkoholu v krvi, hlásal ve své teorii Finn Skårderud. A ve svém nejnovějším snímku Chlast se k němu opatrně přidává i Thomas Vinterberg.
Partička teenagerů se bezstarostně baví při každoročním opileckém běhu kolem jezera a v pozadí hraje píseň dánské r’n’b skupiny Scarlet Pleasure What A Life. Jak zdánlivě snadný a krásný je život mladých lidí, zpívá se v písni, která se stává leitmotivem celého snímku. Úvodní scéna ale záhy rychlým střihem končí a až v tuto chvíli se setkáváme s hrdiny nového snímku Thomase Vinterberga, zakládajícího člena hnutí Dogma 95 a autora Rodinné oslavy či Honu.
S Honem spojuje Vinterbergův poslední snímek představitel hlavní role Mads Mikkelsen a ač by se tak mohlo na první pohled zdát, hrdiny Chlastu nejsou mladí studenti, ale jejich o generaci starší profesoři bojující se svou vlastní zbytečností, kteří se rozhodnou bojovat proti každodenním stereotypům s pomocí teorie norského filozofa, že každému při narození schází v krvi přibližně půl promile alkoholu.
Již s pomocí úvodního Kierkegaardova citátu o lásce, jež je náplní mládí, staví Vinterberg čtveřici kantorů do pozice naprostého fyzického a především psychického a vztahového vyčerpání. Cesta zpět na vrchol skrz denní intoxikaci se tak stává postupným čekáním na to, kdy dojde k naplnění poměrně předvídatelné moralistické premisy o druhé míze a následném druhém pádu. Naštěstí se jí však daří Vinterberg vyvarovat a místo jednoduchého moralizování a příběhu o nekonečném cyklu, kdy osobní neúspěchy střídají ty profesní, nabízí perlivý portrét společnosti, jejímž až posledním problémem je alkohol, ba naopak. Z hrdinů pouze postupem času vyprchaly bublinky jako z příliš dlouho otevřeného šampaňského a provokativně na diváky pomrkává, že je na jejich zodpovědnosti, aby se to stejné nestalo také někomu z jejich okolí. Manželka hlavního hrdiny Martina tvrdí, že alkohol je to, co jí vadí na jejím muži nejméně, a trefně a mrazivě tak pojmenovává postavení ústřední čtveřice. Alkohol se dokonce stává pro hrdiny na krátkou dobu vysvobozením a především díky dynamické kameře Sturly Brandth Grovlena se z jejich opojných večírků stává pro diváka divoká jízda, se kterou se po trýznivém začátku může spolu s nimi znovu nadechnout.
Spolu se scénáristou a dlouholetým spolupracovníkem Tobiasem Lindholmem se daří Vinterbergovy ladně a především vtipně balancovat na hraně mezi moralitou a oslavou a skrze pečlivě vystavené scény mění velice jednoduchý příběh v komplexní studii pocitu zbytečnosti, která se nutně nemusí vztahovat pouze na muže ve středním věku. Zrcadlovým charakterem pro ústřední čtveřici, rozbíjejícím věkový stereotyp, se stává jeden z jejich studentů, který se i přes generační bariéru, stejně jako oni musí vyrovnávat s podobnými pocity. Ani pro jednu skupinu nenabízí Vinterberg řešení a pouze se důmyslně skrze audiovizuální motivy vrací na samý začátek filmu. Intoxikace sice nemůže být dlouhodobým řešením, z krátkodobého hlediska však částečně pomáhá stírat věkové i sociální rozdíly a uvolnit napětí. “What A Life” pak může zvolat i profesor v Mikkelsenově podání spolu se svými studenty, protože se alespoň na pár chvil může cítit opět jak ve snu, může být hoden lásky a naplnit tak svoje metaforické Kierkegaardovo mládí.
Chlast je možné nově zhlédnout i online díky Be2Can Online Restart na platformě Edisonline, v premiéře 21. října.
