Moje prognózy se opět naplňují a předposlední měsíc v tomto roce s sebou přináší hotovou povodeň nových rapových desek. Samotnému mi pak dalo monitorování všech releasů pořádně zabrat, a proto jedenácté vydání Rap Month přichází s menším zpožděním, jelikož jsem spoustu projektů pozdně doháněl. Ale co bych pro fanoušky  rapu neudělal, někdo se toho musí chopit že ano, takže vám klasicky přináším souhrn těch nejlepších desek uplynulého měsíce, kde se nachází spoustu podařených kousků. Jelikož se můj nápad s rozšířením playlistu setkal s dobrou odezvou, opět přináším nový Spotify playlist o 50 skladbách. Jak byl tedy listopad plodný, se dozvíte v článku, hezké čtení.

SPOTIFY PLAYLIST ~ TOP 50 MĚSÍCE LISTOPAD


Yelawolf ~ Ghetto Cowboy

Yelawolf pokračuje v roli alabamského renegáta a servíruje další atmosferickou desku plnou různorodých žánrových hrátek a emocí, stále však zachovávající primární rapovou formuli. toulajíc se pustinou, popíjí whiskey, na sobě pár šrámů z včerejší přestřelky a na útěku před místním šerifem, to je yelawolf jako ghetto cowboy.

Rodák z Alabamy si po svém odchodu z Shady Records připisuje již letošní druhý projekt, který tak je odrazem jeho nově nabyté nezávislé cesty. Yela vzal nový kariérní impuls maximálně seriózně a svoji kariéry nasměroval novým / starým směrem. Jeho uplynulé kroky totiž odkazují na návrat ke kořenům, který tak zachycuje autora v ryzí westernové, punkovo-rockové podobě. Proto v pár vydaných klipech nechybí charakteristické symboly, jako bandany, kytary, whiskey, policejní honičky, pouštní toulky, přestřelky a podobě. Yelawolfova tvorba tak dostala staronový nádech atmosféry, o které vypovídal již projekt Trunk Muzik 3, který vyšel v první polovině roku. Autor tak tématicky navazuje na tuto povedenou desku a přináší novinku Ghetto Cowboy, která jen svým názvem ještě více tlačí na pilu.

Yelawolf přichází se 14 novými skladbami, na kterých najdeme pouze 3 hosty. Patří mezi ně DJ Paul, Big Henri a Cub Da CookUpBoss. Jak již bylo naznačeno, deska se nese v duchu autorova přerodu ve vzteklého pouštního psa, který však dokáže pořádně zabrnkat jednak na kytaru a také na city. Opět, jako v případě TM3, tenhle koncept je nesmírně Yelawolfský a rukopisně nezaměnitelný. O retrospektivně pojatém kariérním progresu jasně hovoří i hudební odkaz na EP Hotel z roku 2016 i nostalgií nasáklé skladby, jenž připomínají staré časy kolem hitovky “Devil In My Veins” apod. Proto na desce nechybí zvuk kytary, piána, autorovo bezstarostné pískání nebo cinkání sklenic. Na rozdíl od předchozí desky, je však Ghetto Boy ještě více utopeno v hudebních nástrojích a muzikálnějším pojetí. Z toho důvodu se na desce nachází minimum moderních projevů rapu, ale pokud ano, jsou skvěle zakomponovány do konceptu desky a její směsice country-rock-punk-rapu. Pokud alespoň z procenta sympatizujete s tímto charismatickým Ghetto Cowboyem, desku nesmíte minout, protože je “Yelawolfovskou”, jak jen to jde.


Dave East ~ Survival

je tak trochu hanba, že dave east vydává oficiální debutové studiové album ve svých 31 letech, když má na kontě tolik skvělých projektů. survival však nese status alba právem, je totiž MAXIMÁLNĚ komplexním dílem, KTERÉ USPOKOJÍ KAŽDÉHO FANOUŠKA RAP MUSIC.

Dave East se vrací po roce od projektu Beloved, na kterém se mimo rodáka z New Yorkeru objevil také Styles P. V tomto roce se však nejednalo o jediný projekt, jelikož tento zkušený mc svoje fanoušky potěšil rovnou trojící projektů, jmenovitě druhým pokračování m projektů Paranoia a Karma a zmíněným Beloved. Dave už má ve svých 31 letech za sebou slušnou porci releasů, z nich většinovou část tvoří především mixtapes. O novince Survival se pak  dokonce hovoří jako o debutovém studiovém počinu. Pokud byl v něčem na autora spolech, tak ve schopnosti umět přenést životní kapitoly na desky a přednést je v rámci autentičnosti a upřímnosti. V rámci zajímavostí bych mohl zmínit i autorovu letošní hereckou účast ve filmu Beats, takže se skutečně nezahálelo. Teď už ale k desce Survival.

Ta nabízí rozsáhlý tracklist, jehož finální počet tracků se zastavuje na čísle 20. Jak je u Dejva zvykem, na desce se nachází nespočet neznámých hostů, autorových fellas apod., kteří se nachází téměř na všech skladbách alba, absenci hostů pak najdeme pouze na 3 skladbách. Mezi všemi jmény se nachází i pár věhlasných, za něž lze považovat autory jako Lil Baby, Gunna, Rick Ross, DJ Premier nebo Snoop Dog, který se nachází na outru, jenž tvoří tribute pro Nipseyho. Co od desky jako celku čekat. Velikou porci poctivého rapu, kterým se DE vždy prezentoval. Koncept desky proto lze označit za mírnou oldschoolovinu, říznutou občasnými prvky moderní tvorby, která desku příjemně obohacuje. Na komplexnosti desky se podepisuje také přítomnost mnoha rozličných hostů, zpěváků, zpěvaček, které dělají z alba skutečně oficiální záležitost. Asi už mnohé napadne, že největší problém se nachází v počtu skladeb, kterých je zbytečně moc a stěží se jimi dokáže každý prokousat s úsměvem na tváři. Pokud si však najdete čas, nejlépe k poslechu desky přiložíte lyrics a ponoříte se s Dejvem do jeho life talks, nic tím nezkazíte, ale pro moderní fanoušky se může jednat o velké sousto.


Trippie Red ~ A Love Letter To You 4

Čtvrté vydání série a love letter to you konečně nabízí přijatelnou porci zajímavého materiálu, jehož poslech vás nebude svoji monotónností tak moc nudit. může za to jednak přínos spousty zajímavých hostů, ale především také trippieho snaha o upevnění konceptu a menší přidání na plyn.

Přiznám se, o Trippieho deskách jsem nikdy nepsal s nadšením. Důvodem toho je, že Trippieho impact mě vždy donutil věnovat desce velkou pozornost, avšak nikdy jsem si její poslech v celkové míře neužil. Naději mi tak dalo čtvrté vydání A Love Letter To You, které navazuje na letošní Vykřičník a loňské ALLTY 3. Trippie tak dokládá svému schématu vydávání desek, které činí min. 2 projekty ročně. Fanoušci se také s příchodem desky dočkali nových a zajímavých informací, jelikož Trippie oznámil brzký příchod žánrově odkloněného rockového projektu a to začátkem roku 2020. O tom, že má tento 20 letý autor letos perný rok, jasně mluví i jeho milostný život plný rozchodů a návratů, což je samozřejmě pro tuhle novinku skvělá zpráva, The Weeknd knows.

Aby nebyl strach ze stereotypu a monotónnosti skladeb moc nízký, tak pro jistotu Trippie natáhl tracklist desky na 21 skladeb s celou hodinovou délkou poslechu, pokud pomineme jednu minutku. Na druhou stranu, se zmíněným strašákem případné nudy se snaží Trippie bojovat pomocí přítomnosti nevídaně velkého počtu hostů. Výsledný součet jmen pak nabízí nejžhavější rapové akvizice jako: Lil Yachty, Da Baby, Smokepurp, Juice WRLD, YNW Melly, YoungBoy NBA, Lil Mosey, Tory Lanez nebo Pie´rre Bourne. Klasicky můžete od autora čekat posmutnělou melancholickou atmosféru, kde hraje hlavní roli zhrzená láska, drogy, důvěra, nepovolené držení zbraní apod. Opět album protínají melodické beaty, společně s kytarovými vsuvkami, které dokáží zaujmout a celkově z nich jde jistý cítit XXXtentacionovský feeling. Na čem však výrazně Tripp zapracoval, je daleko větší údernost. Díky tomu není tento projekt opět jen emočně přepálenou splácaninou, ale také konečně serióznější trapovou záležitostí, která kombinací autorova smutného přednesu a rychlého tempa vytváří povedenou formuli. Samozřejmě, výskyt slabých skladeb, hodných skipnutí, se na desce nachází stále několik, ale závěrem můžu říci, že deska je snad i hodná doporučení k poslechu a já jsem si některé momenty dokonce i užil. Jen tak dál.

 


The Game ~ Born 2 Rap

Vysoce očekávaná a především, devátá a finální studiová deska west coast legendy, to je born 2 rap. dle očekávání, nabízí maximálně charakteristický materiál, kterým autor bavil fanoušky ortodoxního rapu po celých 18 let své kariéry.

A máme tu konec jedné velké (kari)éry. Úmyslně dávám na výběr mezi éro a kariérou, jelikož The Game, rapová legenda West Coast scény vydává svoje finální album. Mně se však nechce úplně věřit, že autorův odkaz v americké rap game končí. Nicméně sám autor jasně mluví o tom, že Born 2 Rap je jeho poslední deska a další už se fanoušci nedočkají, avšak o spolupracích na jiných skladbách myslím nic nepadlo. Devátá studiovka tak na autorovy 40. narozeniny uzavírá jednu legendární autora, který se se svým rapem chtěl probít skrze svůj hood a dostat se z ulic ven. Výsledkem je 18ti letá kariéra, plná Áčkových desek, sem tam nějakého toho postřelení, zajímavých kolaborací snad s každým významným interpretem a spousty dalších momentů, jenž mu vynesly status legendy.

Born 2 Rap svým názvem zdůrazňuje autorův smysl na tomto světě i přes to, že on sám rapperem prý nikdy nechtěl být, ale svůj účel na tomto světě si díky němu uvědomil. Finální autorův počin přináší spoustu materiálu, nabitého mraky hostů, kteří tak přispívají k hodnotě desky. Ta ve výsledku tedy nabízí celkem 25 skladeb s hodinou a půl poslechu a celkovým počtem 21 hostů. Vyzdvihnout je třeba účast  jmen jako jsou např. Anderson. Paak, Miguel, Chris Brown, Bryson Tiller nebo Ed Sheeran, kteří svojí přítomností vytváří oldschoolovou R&B atmosféru. Pokud bude konečně řeč o rapu, najdeme na desce jména jako 21 Savage, D Smoke, TOBi nebo dokonce Nipsey! Pokud k tomu přičteme zbytek hostů, dostaneme poctivou rapovou desku s ryzím oldscholovým feelingem, která je  výstižným ztělesněním autorovy kariéry. Žádný moderní move se nekonal, The Game chtěl uzavřít svoji kariéru tak, jak jej znají fanoušci nejlépe. Proto by si měl desku pustit každý ortodoxní fanoušek rapu a ten moderní, by ji neměl v rámci svého rapového sebevzdělávání také minout.


Hoodrich Pablo Juan ~ DMV

Nebyl by to řádný rapový souhrn bez atlantského zastoupení. to v tomhle měsíci zaujímá deska dope money violence od ostříleného hp Juana, která je prosetá kvalitními produkcemi a nabízí relativně přijatelnou dávku zábavy pro každého milovníka gucciho 1017 hnutí.

Již 31 letý Pablo je už dávno stálicí americké undergroundové scény a jeho fanoušci se vždy mohou těšit na real street rapovou desku, plnou obdobně zaměřených mcs a trapového zvuku. Po vzoru mnoha svých rapových kolegů i HPJ rád releasuje jeden tape za druhým. To však pro tento rok neplatí, jelikož DMV je, pokud se nepletu, teprve druhým letošním počinem. Nicméně jak to tak bývá, méně kvantity = více kvality. Autorovy releasy začaly v poslední době daleko více bavit a taky se setkávaly s daleko vřelejším přijetím. Dope Money Violence, jak zní celý název desky, předcházelo srpnové BLO: The Movie, na kterém se zastavilo dost slušných hostů a přineslo relativně zábavný materiál. V minimálně podobném znění se proto mělo nést i DMV.

Slušná 42 minutovka se ukrývá v celkem 15 skladbách, které obohacují pouze Pablův boss Gucci, dále také Wiz Khalifa a MPR Tito. I když je tracklist na hosty skoupý, ukrývá v sobě alespoň účast AAA producers. Na desku se dostala prvotřídní esa jako Tay Keith, Zaytoven, Southside, TM88, Ronny J nebo Maaly Raw. Už z tohoto výčtu je všem jasné, že produkčně je deska na vysoké úrovni a z hlediska zvuku se ji nedá co vytknout. Už to je slibný začátek pro to, si poslech desky užít. Co se autora týče, ten opět servíruje svoji komfortní flow a pouliční bars. Asi nemá cenu desku více pitvat, jedná se o pure atlantský produkt, jenž dokáže zabavit téměř celou dobu poslechu. Škoda, že se na desku nedostavilo více hostů, jelikož trapové produkce volají po fresh kolabu s nějakým z mladých playas.


V kratším přehledu přichází na řadu jako první Kid Buu se svojí novinkou Revenge Of The Clones. Velice charismatický (ujetý) autor z Kanady si pro listopad připravil kratší tape, na jehož 11 skladeb dorazili Lil Keed a Black Youngsta. Kid Buu letos releasoval již jedno krátké EP a jeho následovník Revenge Of The Clones je daleko rozsáhlejším projektem. Pravda je taková, že i přes řádnou ujetost, se kterou svoje projekty Buu servíruje patří tento k relativně povedeným a snesitelným. Projekt je plný hutných beats, v doprovodu tvrdých vrstvených hajtek a 808 bas, které jasně směřují celý tape do klubů a DJských setů. Energie je na tomto počinu spoustu a pokud jste fanoušky moderní tvorby mladých zahraničních mcs (pozor ale, Buuovi je přes 30) a jednodušších rapových šablon, s chutí do toho, protože těch dobrých bláznivostí, jenž dokáží zaujmout, není mnoho.

Snad už legendární třiatřicetiletý Young Scooter vypouští do hry po loňských dvou projektech další, zvaný příznačně Trap Hero. Jak název vypovídá, autor jasně definuje svoje postavení v ulicích a přináší další zábavný projekt, jenž nabízí přítomnost několika zajímavých mladých hráčů, mezi něž patří například Lil Baby, Mal s Quillem, dále také NoCap, Guap Tarantino, Lil Keed nebo Young Thug. Tracklist jasně dokazuje, že si Scooter už v tomhle věku dělá co chce a klidně si na desku přizve mladou krev a je to jen dobře, jelikož tenhle fresh vítr každý rozhodně uvítá. Proto i když Scoot trochu působí jako matador vzhledem k jeho dosavadní kariéře, tak stále dokáže naservírovat trapovou záležitost, která svoji kvalitu prostě má.

I když se Tory Lanez v poslední době často prezentoval o něco více jak rapper, jeho new release Chixtape 5 je jasným důkazem Toryho kaeriérních kořenů a nejlepší možné formy tvorby. Tato novinka je totiž pure R&B záležitostí, jenž podle dosavadních reakcí fans a kritiky snese ta nejpřísnější kritéria. Tory se skutečně vyznamenal, jelikož si připravil rovnou 18 tracků se skvělými hosty, kteří do konceptu desky perfektně padnou. Mezi nimi se nachází i spoustu legendárních osobností, kterými si Tory udělal pořádnou radost. Najdeme zde totiž jména jako jako T-Pain, Snoop Dog, Ludacris, Lil Wayne, Chris Brown, Trey Songz nebo Fabolous. Pokud je někdo byť jen trochu fanouškem R&B skladeb, nesměl by tuto věc minout a pravděpodobně ji už slyšel. Ostatní, zkusí a uvidí co jim Toryho podařené dílo řekne.


Lil Mosey je po vzoru spousty dalších mcs pasován do role velkého miláčka teenagerů v USA, kteří prahnou po autorech jako je právě Mosey. Ten se mimochodem objevil i jako letošní XXL Freshman, kde však moc nezazářil. Certified Hitmaker je jeho novinka, která svým názvem vzbuzuje hodně sebevědomí. Mosey si ho ale může dopřát, jelikož jeho tvorba se i přes neúplnou ucelenost setkává s velkou oblibou, o čemž mluví například i počtu poslechů skladeb na Spotify, kde žádný z 14 tracků nejde s poslechem pod 1 milion. Abych však jen nemluvil o autorově fejmu, na desce se objevují zajímaví autoři jako Gunna, AJ Tracey, Trippie nebo Chris Brown. Ti však bůh ví jak velkou roli nehrají a desku z jejího podprůměru a většinové nezábavnosti nevytahují. Ok, na novince se najde pár slušných tracků, ale zbytek je důkazem toho, že je Mosey PROZATÍM jen bublinovým produktem.

Reese LaFlare si krásně načesal vlasy a postavil se na cover své novinky nesoucí název Final Fantasy. Po loňském autorově stejnojmenném počinu si Reese připravil pro širší veřejnost další důkaz jeho nekonečné umělecké transformace. Tentokrát se rozhodl vsadit především sám na sebe, jelikož se na desce nachází pouze dva hosté. Deska je tak téměř čistou autorskou prací, nabízející rozmanitý koncept trapových skladeb v mnoha melodických podobách, jejichž zpracování cca reflexí název desky. Reese se snaží na desku dát trochu nových prvků a nových flows, a proto sem tam sám autor zní jako někdo z Migos. Výsledkem je tak taková poloviční směs rapu s tvrdými beaty a melodickým soundem. Asi právě tohle však tento projekt sráží do lehkého nadprůměru, jelikož zkrátka koncept desky je takovou chaotickou formulí, která nemá jako celek příliš co říci, ale  některé jednotlivé tracky mají své kouzlo.

Trochu si začínám pohrávat s myšlenkou, že snad ani nové projekty nejsou produkcí Lil Peepa a jeho posmrtného materiálu, jako spíš aktuálními nahrávkami s Peepovým hlasem. Kdo viděl poslední sérii Black Mirror, ten ví o čem mluvím. Everybody’s Everything totiž nabízí 19 skladeb s několika málo hosty, mezi než patří Rich The Kid, ILOVEMAKONNEN, Diplo a nečekaně Lil Tracy. Skutečně nevím, odkud se neustále bere tolik nového materiálu, nicméně i 2 roky po smrti dokáže Peepův posmrtný tým dát dohromady další album a sním mimo to i dokument o autorovi. Ani nemá smysl nějak hodnotit tuto novinku, jelikož se jedná o další z řady klasických Peepovek, věřím, kterou fanoušci hltají jak Peep Xanaxy.


This Wasn’t Supposed to Happen je mezinárodní kolaborací mezi korejským Jay Parkem a producerem Hit-Boyem. Název desky chytře navozuje charakter tohoto krátkého EP o 6 skladbách jako nechtěný nebo spíš neočekávaný. A skutečně, taková tato kombinace je a o to víc dokáže překvapit, že je vesměs zdařilá. Hit-Boy sestavil dohromady trapovou formuli, která doznala menších adaptačních změn, vzhledem k tomu, kdo by příjemcem. Jay Park se tak velice zdatně chopil naservírovaných beatů a vložil do nich kus svého typického rapového charakteru. Ve finále tak EP nabízí takovou rollercoasterovou formu, která dokáže zaujmout a lze ji označit za zdařilou.

Trochu netradičně jsem vzal pro účely těchto rychlotrojic dvě desky dohromady, ale co by ne, když svoje projekty vydávají bratři YNW Melly a raketově vystřelená senzace YNW BSlime. Zatím co Mellyho projekt Melly vs. Melvin vychází za zdmi vězení, kam byl tento autor usazen po tom, co byl obviněn jako spoluviník na smrti svých dvou YNW members. Nicméně obvinění nenašlo důkazy a tak se Mellyho deska stane asi jedinou z tohoto prostředí. Z minima hostů zmíním například účast mého nového oblíbence 9lokkNinea. Desce chybí podobní hosté, jelikož Melly nikdy neuměl sám o sobě na příliš dlouho zabavit. Proto je tak výsledek i vzhledem k okolnostem spíše průměrný. Mellyho baby bruder vydává VE SVÝCH 12 LETECH debutový počin Baby Goat. K němu je těžké něco kloudného napsat, jelikož nevím, jak moc seriózně lze brát tvorbu 12 letého kluka, který v textech mluví o dívkách a podobných nepříliš aktuálních tématech. Pravda je však taková, že roztomilý dětský hlásek vytváří poměrně kvalitní trapové, emočně zabarvené skladby. Samozřejmě užijme si tento významný klenot, protože dost možná všechno zhatí puberta nebo nedejbože kroky ve šlépějích bratra. Nicméně asi dle očekávání je Baby Goat spíš produktem vzniknuvšího humbuku kolem autora, toho že mu je 12 a že je Mellyho bratr, ale přece jen 12 letý mc, to tu nebylo, takže určitě sjet.

DALŠÍ LISTOPADOVÉ NOVINKY:

Jelikož byl tento měsíc skutečně maximálně nabitý, není na škodu zmínit i několik dalších projektů, které stojí za hřích a dokáží vyplnit potřebu po nové music. Začneme těmi nejvíce podařenými, do těch bych zařadil moderně pojaté záležitosti Valedictorian od DDGho, NoCapovo The Hood Dictionary, Retchovo krátké EP nebo Chief Keefovo třetí pokračování mixtape série The GloFiles. Škoda, že se na Spotify nedostal Thugerrský mixtape Off The Charge od Guap Tarantina, jelikož by jistě některý ze skladeb obsadil pozici v mém playlistu, takhle si ho můžete prozatím užít max na DatPiffu a YouTube. Neméně úspěšně dopadl i pouliční projekt Rico Don´t Shoot Them 3 od Rico Recklezze nebo female záležitosti od dvojice Asian Doll a Cuban Doll. Zaujmout dokáže i trochu atypický počin October 34th od Thouxanbanfauniho, Step Harder od Yungeen Acea nebo Jose Guapův Nonchalant. Svůj debut si po dlouhém čekání a mnoha singlech odbyl Ecco2k z Drain Gangu, jenž spadá projektů, jejichž poslech zvažte až v krajní nouzi, pokud nejste fanoušky DG a všeho kolem. Pobavit by mohla i záležitost Boss Up V od IAMSU, Fabolousův Summertime Shotout 3 plný hvězdných hostů nebo britská záležitot Revenge is Sweet (by Krept & Konan). Pokud někdo touží po starším modelu tvorby a The Gameovu desku už má sjetou, oldschool okénku může doplnit Westside Gunnovým projektem s kontroverzním názvem Hitler Wears Hermes 7 nebo Apollo Brownovo Sincerely, Detroit. Svoji typickou unikátnost také představil Earl Sweatshirt nebo po dlouhé době vydávající producentská legenda Clams Casino se svým mega atmosferickým Moon Trip Radio.

UF ! To by bylo pro listopadový souhrn vše. Nezapomeňte, že v prosinci každý myslí na vánoce a určitě i mcs po celém světě, takže věřím, že prosincová vánoční nadílka bude bohatá a my se tak opět setkáme, již u posledního letošního vydání. Možná však s menším zpožděním, jelikož *POZOR PROMO* se pustím také do TOP 10 CZ&SK projektů tohoto roku, kterou rozhodně nesmíte minout !

Podpořte nás!

CZECHMAG funguje již od roku 2014 jako nezávislý a neziskový projekt několika tvůrců, kteří produkcí vlastního obsahu informují o zajímavých jménech, projektech, akcích a veškerém dění (nejen) na české undergroundové a alternativní kulturní scéně. Přispěním i nepatrné částky nám vyjádříte podporu, která nás motivuje do další tvorby. Každé takové podpory si nesmírně vážíme a předem z celého srdce děkujeme!

Nejčerstvější novinky do e-mailu?