Zimní hibernace je díky březnové smršti rapových projektů téměř minulostí. Dočkali jsme se spousty očekávaných desek od áčkových autorů, které doplňuje nespočet dalších povedených releasů. O poslech kvalitní muziky tudíž nebyla nouze, a proto je březnový souhrn i tradiční playlist maximálně našlapaný a napěchovaný, jak fronty na koncert Billie Eilish. Březnový souhrn všech podstatných desek je tu!
SPOTIFY PLAYLIST – TOP 30 MĚSÍCE BŘEZEN
2 CHAINZ – RAP OR GO TO THE LEAGUE
2 chainzovo ohlédnutí směrem zpět v čase bylo moudrým krokem. po moderně pojatém pgltm z roku 2017 totiž přichází autorova 5. sólová deska, která těží maximum z autorových zkušeností a nabízí z každého chainzova soudku něco. svojí kompaktností a pečlivostí tak atakuje horní příčky autorových dosavadních releasů.
Od vydání velmi podařené desky Pretty Girls Like Trap Music jsme si přítomnosti 2 Chainze moc neužili. Maximálně jsme ho mohli zastihnout na pár povedených hostovačkách, např. na deskách od Lil Babyho, Yachtyho, YG, překvapivě Lil Xanově Total Xanarchy nebo na remixu Chloraseptic s Eminemem. Fanoušky tak krom těchto a mnoha dalších účastí mohlo potešit maximálně 4 trackové EP z roku 2018. Pokud si však někdo myslel, že se 2 Chainz pomalu připravuje na rapový důchod, nevěděl, že naopak autor zbrojí na svoji pátou sólovou desku.
Výsledkem dvouletého čekání je naprosto ideálních 14 tracků, s velkým počtem zajímavých hostů. Featuring list tak čítá celkem 10 hostů od stálic jako jsou Thugger nebo Lil Wayne, přes překvapení jako např. King Kendrick, Ty Dolla, La Flame, Kodak Black s Chancem nebo světe div se, Ariana Grande. Největším překvapením je však samotný výsledek, jelikož 2 Chainzovi se povedlo velice efektivně zkloubit dohromady nastřádané zkušenosti a moderní pojetí. Deska tak nabízí přijatelný kompromis moderních tvrdých beatů a klasických rozmanitých oldschoolovek, do kterých skvěle zapadá každý jeden host. ROGTTL proto působí jako jeden z nejpropracovanějších autorových počinů a poskytuje hloubku a pečlivost, kterou mnoho předchozích projektů postrádalo. Možná to je tím, že se autor vždy snažil jít s dobou a zkoušet bodovat novými prvky. U své 5. studiovky si však řekl, že všechny nastřádané poznámky zužitkuje v jednom kompaktním albu, které se dost možná řadí mezi jeho nejlepší počiny vůbec. Málo hráčů univerzit se dostane do NBA, stejně jako do předních pozic rapové game, 2 Chainzovi se to ale povedlo.
RICH THE KID – THE WORLD IS YOURS 2
richovo pokračování loňské debutovky nepřináší vůbec žádné překvapení. stejně jako v prvním případě se v rámci možností jedná o poměrně zábavnou věc a to opět díky početné účastí hostů, bez kterých by se deska utápěla v nudném průměru.
Pro širokou veřejnost je Rich The Kid relativně novou tváří v popředí americké scény. Nicméně zarputilejší posluchači moc dobře ví, že tenhle interpret už má za sebou skoro desítku mixtapů a ještě více společných projektů z dílny jeho labelu Rich Forever. Za mě osobně tak přišla Richova “debutovka” The World Is Yours” (z loňského roku) pozdě a svojí formou oslovila spíše doposud nepříliš znalé posluchače tohoto charismatického Atlanťana. Po prvním, relativně zdařilém počinu tak přichází druhý, který si bohužel od svého předchůdce bere až moc podobného a známého.
Tracklist, čítající 16 skladeb, je napěchovaný hvězdnými featuringy a beatmakery, podobně jako na prvním vydání TWIY. Výčet americké smetánky je proto cca následující: Big Sean, Offset, Thugger, Ty Dolla, Tory Lanez nebo momentálně žhavé akvizice jako jsou Pump, Gunna, NAV, kolega Jay Critch nebo YoungBoy a Takeoff. Opět není náhodou, že je list hostů tak pestrý, jelikož Rich na svých sólových věcech sází především na pořádný boom a obsazení, které zaručuje 100% pozornost. Bohužel, často se tak stává, že se sám autor na své sólovce stává stínem svých rapových kolegů. Tento fakt spolu s tím, že Rich sám o sobě na malém procentu svých skladeb dokáže zabavit zkrátka budí (opět) dojem, že autor nedokáže svoje projekty sám utáhnout a musí se spoléhat na pomoc. Možná není Rich stvořen k sólovým věcem, jak dokazuje velký počet zábavných projektů se svými kolegy. Překvapení se tedy na The World Is Yours 2 opět nekoná, ale za poslech deska stojí a pár oblíbených tracků si určitě najdete. Jen je to od rapera, který od začátku roku označuje svoje album za “desku roku” hodně málo.
YELAWOLF – TRUNK MUZIK 3
pátá a poslední deska pod labelem shady records, která uzavírá yelawolfovu kapitolu pod eminemovou stájí a nutno dodat, že opravdu ve velkém. yelawolf totiž v rámci návratu ke svým alabamským kořenům přináší ostrou, hluboce propracovanou desku, řadící se mezi vrcholná díla kariéry.
Yelawolf po mnoha letech toho nejcennějšího mentorství (Eminemova) opouští label Shady Records a při této nostalgické chvíli vydává své, již 5. sólové album jako člen SR, které se tak stává finální čárou za tímto veleúspěšným partnerstvím. Po čas Yelawolfovi kariéry jsme se dočkali už MNOHA MNOHA rozmanitých projektů, které deklarovaly autorovu vytříbenou originalitu a obrovské charisma. Tento prérijní rodák divoké Alabamy dokázal, že je daleko víc než jen pouhým raperem a že jeho tvůrčí nápaditost je trestně nedoceněna. Možná proto se Yelawolf rozhněval a po povedeném, žánrově rozmanitém albu Trial By Fire, přichází rapová smršť, kterou odstartovalo několik singlů, které vzbudili řádný ohlas.
TM3 je třetím pokračováním autorovy Trunk Muzik série, která pokud se nepletu sahá až do roku 2010. Na těchto deskách se vždy prezentovala autorova pravá, rapová krev. Dost možná i proto se rozohodl Yela zakončit své působení u Shady Records touhle ohnivou záležitostí. Vše odstartoval freestyle disstrack Bloody Sunday, kde se Yela opřel do G-Eazyho nebo Post Maloneho, dobré promo a ukázkový nástin toho, co mělo přijít na albu. Deska totiž nabízí 14 skladeb, které jsou plné energie, hloubky a kvality. Yelawolf je na TM3 dost možná v životní rapové formě a chrlí oheň na tvrdých, velmi sympaticky moderně i oldschoolově pojatých skladbách. Autor tak dokazuje, že nespí a i jeho návrat ke kořenům se může projevit v trendové podobě, plné tvrdý 808´bas. Podobně důkladně jde Yelawolf do hloubky na mnoha atmosferických skladbách, díky čemuž vznikají mrazící momenty plné procítěnosti, emocí a pohlcujících atmosfér. Featuringy zde hrají spíše druhotnou roli, každopádně jejich přítomnost desce svědčí. A to lze říci i o kontroverzní přítomnosti MGK na skladbě “Rowdy”. Yelawolf jasně dokazuje svoje odhodlání a že má koule Kellyho feat na desce nechat i přes to, že měl ostrý diss s jeho bossem. Tohle ostřílené charisma z Alabamy se projevuje vesměs na celé desce, která svojí hloubkou a kvalitou atakuje autorovy nejlepší počiny. Tenhle návrat ke kořenům se povedl, vzhledem ke skutečnostem se tak jedná o skvělé rozloučení se svým působením u Shady Records.
JUICE WRLD – DEATH RACE FOR LOVE
I přes mnohé dokazování nepopiratelného talentu a schopností hlubokého cítění se autorovi stále nepovedlo vytvořit konzistentní album, které by dokázalo plně zabavit. death race for love je bohužel dalším z nich, jelikož trpí syndromem dlouhých alb.
Juice se stal jedním z nejmilovanějších autorů poslední doby, což jasně dokazují i čísla. Na spotify je tento chicagský rodák 45. nejposlouchanějším interpretem s průměrným počtem 26 milionů posluchačů. Jeho debutová deska Goodbye & Good Ridance z loňského roku však autorovo nabyté postavení příliš nepotvrzovala a i přes astronomické views, díky oblíbenosti u fanoušků, sklízela od kritiky spíše nadprůměrná hodnocení. Velkým překvapením se stal druhý release roku, společná deska s Futurem, která nedopadla vůbec zle a dokázala, že Juice je zdatným sekundantem po boku takhle velkého zvířete. Z kraje letošního roku tak přichází autorův nový počin, který sliboval přísun progresu a posunu kupředu.
Neuvěřitelných 165K jednotek prodaných alb v prvním týdnu dokazuje, jaký dopad na scénu a fanoušky autorova tvorba momentálně má. Bohužel, deska nabízí naprosto zbytečně velký počet 22 tracků, které obsahují pouhé 4 featuringy. Startovní linie je tedy poseta už od začátku jasným předpokladem, že deska prostě poslechově jako celek neobstojí a nabídne hodně stereotypu. A taková je přesně realita. Je hodně těžké se prokousávat 22 tracky emo rapu a minimem hostů a neskipovat tracky pro jejich monotónnost. Juice chce pravděpodobně fanouškům dávat co nejvíce ze sebe samotného, bohužel méně je někdy více. A u emočně zaměřených tracků to platí 3x tolik. Na desce si určitě své zábavné kousky najdete a doznáte, že Juice je zkrátka ambiciózní umělec, který dokáže vytvářet skvělé singly, bohužel ale koncepty jeho alb podobná pozitiva neobsahují.
CHIEF KEEF / ZAYTOVEN – GLOTOVEN
Zaytovenův rámec a formule Keefovi skvěle vyhovuje a donutila ho pojmout záležitost Glotoven daleko serióznějším způsobem. Díky tomu vznikl projekt, který je dost možná jedním z nejpropracovanějších a nejupřímnějších, na jaké jsme doposud mohli z dílny chicagského autora narazit.
Dalo by se říci snad už “legenda” trapové game s astronomickým tempem releasů – Chief Keef si pro začátek 2k19 připravil velice zajímavý projekt. Jedná se o společnou desku s pianovým virtuózem Zaytovenem. Tohle kolabo slibovalo leccos, ale především očekávání, jelikož se dali dohromady umělci, kteří by si mohli rozumět. Zároveň bylo asi pro všechny fans velmi vítané, že se Keef rozhodl vydat projekt serioznějšího rázu a opustit zaběhlé koleje svých mixtapes releasů. No a přece jen, kdo jiný než Zaytoven by dokázal z Keefova potenciálu vytáhnout víc ?
Příjemná porce 12 skladeb na desce je rozšířena o jediného hosta – Lil Pumpa. Z tohoto hlediska lze jasně vyčíst, že se Chief snažil dostát osobnímu rozměru desky a předat fanouškům ryze osobní projekt. A světe div se, ono se to povedlo. Keef ztratil po cestě k tomuto projektu svoji generičnost a dokázal naservírovat skvělou flow, která skvěle zapadá do vrstvených pianových počinu Zaytovena. Chemie mezi autory je velmi citelná a především, Keef se po boku atlantského producenta vyhecoval k jednomu z nejlepších výkonů jeho kariéry. Znatelné zapracování na desce se podepisuje v její hloubce, kdy často Keef zachází do niterních pocitů a upadá do sentimentu. Tahle kolaborace se vážně povedla a dokázala, že pokud dokáže Chief Keef opustit svoje zaběhlé koleje mixtapového chrlení a vsadí na kvalitní mentorství, dokáže prodat kus svého umění i svých duševních pohnutek ve velice zábavné a upřímné formě
Nav vydává rozsáhlý projekt nesoucí název Bad Habits, ke kterému přikládá EP Brown Boy jako rozšíření, tím vzniká Bad Habits Deluxe verze, která obsahuje astronomických 24 tracků. Tenhel projekt očekávaně doplácí na roztažený tracklist a monotónnost, které se nedokáže tento kanadský rodák zbavit. Hosté, jako jsou např. Future, Gunna, Thug, Weeknd, Milli nebo Lil Durk však desku zase trochu vynáší desku o něco nahoru, a proto je Bad Habits minimálně hodno poslechu.
Jedno z nejpříjemnějších březnových překvapení si připravil Loso Loaded, se svojí deskou Goat Mode. Ta je čistě v jeho autorské režii, pokud pomineme kvalitní práci beatmakerů. 8 tracků bohatě poslouží jako důkaz k tomu, že Losův chraplák a tvrdé beaty dokáží vytvořit pořádnou sviňárnu. Žádní hosté, žádný autotune, jen 25 minut ryzího rapu.
New tape T.I. si připisuje Ballout, člen Chicagského labelu Glo gang. Na něm najdeme např. hned 3x Balloutova bosse Keefa nebo Jay Critche. T.I. je záležitostí pro real trap fans, jelikož Ballout opět servíruje nekonečnou porci originality a swagu, který podchytí jen vyvolení jedinci. Go get it, Ballout je ve formě, za mě hodně dope věc.
V rámci březnového nášupu přidává další povedený projekt stínový člen A$AP MOBU – A$AP TyY, který vydává počin Project Rockstar. Ten je plný tvrdosti, žánrově rozmanitých beatů, kytarových rifů, zkrátka ideálně rozvržených prvků, doprovázející název desky. K tomu všemu přihoďte pár hostů a je na světě deska, kterou si rádi ve svém přehrávači nějaký čas necháte.
Crazy But It´s True je rozsáhlým produktem Atlantského rapového generátoru, který vypustil do světa interpreta, který si říká Lil Gotit, který se loni prezentovat debutovým počinem Hood Baby. Na 18 skladbách desky najdeme velmi kvalitní hosty, kteří dokazují, že Lil Gotit je pro Atlantský kolektiv motající se kolem Young Thuga velkým příslibem. Jmenovitě se jedná o mcs jako jsou Gunna, Lil Durk, Lil Keed, Hoodrich Pablo nebo Marlo. Do svého seznamu si připište další relativně povedenou věc, která si díky Gotitově osobitému swagu a flow zaslouží pozornost.
Lil West a jeho Vex, Pt. 1 je poměrně očekávanou záležitostí nadějně vyhlížejícího umělce, který je velmi zdatným řečníkem ve věcech emociálně založených a zpívaných. Podobnou formu tracků přenáší i do svého krátkého EP, na kterém najdeme mimo něj i Yung Banse a Tommy Genesis. Jako rozjezd poslouží tento projekt dobře, protože dokazuje, že Lil West má vlohy na to stát se výraznou postavou, např. po vzoru Juice. Tvorba potřebuje trochu učesání a ustálení, ale slibuje velký potenciál.
Hodně speciální věc se urodila v hlavně Logica, který se rozhodl napsat knižní novelu Supermarket a vydat k ní soundtrack. Hodně originální počin, jen co je pravda, zpracování je však druhá věc. Nehovořím tu o novele, která pojednává o jakémsi depresivním příběhu o životě, ve kterém hraje roli supermarket, ale o soundtracku, na kterém se Logic prezentuje naprosto mimo rapový žánr. Abych parafrázoval youtubového recenzenta Anthonyho Fantana, Supermarket je Logicův Speedin’ Bullet 2 Heaven. Logic si ukousl až moc velké sousto a ve sněti těchto singlů vznikl asi jen jeden poslouchatelný track a to By The Bridge, ten si pusťte, je úžasný.
Na opačném pólu kariéry je londýnský raper Dave, jenž vydává svoje debutové album Psychodrama. Anglický release vždy slibuje nějakou specialitu a tu Dave přináší. Upřímná deska, plná osobních prožitků a duševních pohnutek, podaná v surové anglické rapové formě. Terapeutický rapový pohled na život, jak deklaruje název, se povedl. Škoda jen menší monotónnosti v autorově projevu a hudebním podkresu. Jinak se však jedná o velmi silný, hudebně pestrý a upřímný nástup do hry.
Lotto Savage je dalším zástupcem moderní trapové koleje směřující z Atlanty, kterou si jede každý milovník nekoneně bouncujích hajtek. Georgia Lottery je krátké 19 minutové EP / mixtape, které dokáže vyplnit mezeru po nějakém větším releasu a neurazí.
Na okraj
V tomto, k prasknutí nabitém měsíci, vyšly také tyto projekty. Mezi ty podařenější bych zařadil Baby On Baby od Da Babyho, dále streetovku od Jose Guapa (Graduated From The Streets 2), Germovu desku Germ Has A Deatwish nebo povedený mixtape od 42 Dugga, Young and Turnt. Pár chytlavých skladeb najdete i na Badazz 3.5 od Boosieho Badazze. Pro milovníky oldschoolovějších věcí tu jsou Jagovi dva akty: Loren Miller: Act 1 a 2. Vyhnout se klidně můžete pokračování Heartbreak Soldiers Pt. 2 od Lil Xana.
