Každý den se setkávám se svými kamarádkami. Jsou to krásné, chytré, ambiciózní a vtipné dívky, přesto ale nejsou spokojeny samy se sebou. Rozhodla jsem se tedy, že napíšu krátký článek o tom, co si myslím já.
Velký nos, malá pusa, velké uši, nebo naopak malé uši, špatná postava, málo vlasů… To vše poslouchám od kamarádek, které jsou pro mě bezchybné. Jejich “nedostatky” se mi na nich totiž líbí a dokonce bych je jako nedostatky rozhodně nenazývala. Myslím si, že to, jak vypadáme, je nám tak trochu předurčené a tím, že se lišíme, jsme zajímavé, vyjímečné a zkrátka jiné.
Proč nám to ale tak nepřijde? Máme nízké sebevědomí, protože lidé okolo nás rádi soudí a my vlastně nemáme možnost být samy sebou. Bojíme se, že se nebudeme líbit určitému člověku, společnosti. Chceme vypadat podle norem, které vlastně nikdo neurčil. Pokud se dívka nebude mít ráda sama, jak ji pak může mít rád někdo jiný?
Každý jsme tu sám za sebe a důležité je, abychom se uměly přijímat takové, jaké jsme. Naučit se, že každá věc na nás je krásná, protože to umíme prodat.
Víte, jakou to dá vůbec snahu zalíbit se ostatním? Lidé vás na ulici stejně neocení (bohužel) a vy se přitom tak snažíte. Pokud jste ale spokojené samy se sebou, ráno jste si dopřály skvělou snídani, namísto toho, abyste si půl hodiny maskovala pupínek, který vám naskočil ze stresu, na lidi to dojem udělá mnohem větší. Když jste šťastné, spokojené, tak z vás vyzařuje pozitivní energie, což má na člověka také velký vliv. Rozhodně větší, než když vidí, jak nepříjemně se v tom “cool” oblečení cítíte.
Mrzí mě, že se navzájem nedokážeme mezi sebou ocenit. Každá žena je krásná, pokud se tak cítí sama. Proč člověku na ulici neřekneme, že mu to sluší? Neustále mezi sebou jen soupeříme. My jako ženy bychom ale měly držet při sobě. Dodávat si navzájem důvěru, protože si to zasloužíme.
Celý život věnujeme tolik úsílí do toho, aby ostatní byli spokojení a přitom nás ani kolikrát nikdo neocení.
