Mandrage vloni na podzim vydali své nové album „Potmě jsou všechny kočky černý“ a upřímně? Pro mě se jedná o nejlepší české album minulého roku!
Kapela vždy vydávala chytlavé songy, které se probojovaly na první příčky rádiových hitparád, ale celkové koncepce alb většinou schytaly docela silnou kritiku. Vše se ale změnilo albem Siluety z roku 2013, kdy natočili koncepčně vyladěné album, se kterým si i začali více zakládat na své image, kterou s novým albem zas změnili. Z červené přešli na stříbrnou, z tajuplných nocí na diskokoule a světla parketů a překvapivě se nebáli nasměrovat rock k sedmdesátkovým tanečním peckám.
Desesti-položkové album otvírá poměrně sci-fi intro pojmenované po názvu alba, prolínající se do asi jednoho z nejtanečnějích songů kapely – Jaguár na krku, ve kterém se vyznávají ze své lásky ke kytarám. Toho se drželi i u videoklipu, ve kterém se kapela probojovává v diskokoulích na hlavách k vytoužené kytaře.
Hned následuje Travolta, ve které vtipně kapela navazuje na svůj song „Tanči, dokud můžeš“ z minulého alba a přiznávají, že vlastně tančit vůbec neumějí. I tím se album nese mnohem optimističtějším dojmem, díky kterému se bavíte od začátku až do konce bez zbytečně zamindrákovaných textů. Tím si ale chlapci trochu podkopávají nohy, jelikož ukazují, že v drtivé většině případů skládají písně jen o lásce, a i když se jedná o sebelepší skladby, tak by bylo přijemným osvěžením aspoň na chvíli změnit téma.
Dostáváme se tak ke skladbě Brouci, která je slabším sourozencem populární písně Šrouby a matice. Je ale překvapivé, jak kapela zvládá vykládat příběhy, které nejvíc vyniknou v další zaláskovaném songu Ona se smála, která aspiruje na jednu z nejlepších skladeb alba.
I tak se desce nevyhýbají chyby. Již zmíněné stále dokola opakované téma lásky, slabší song „Chůze po provaze“ nebo ženské opakování slova “nuda“ ve „Všechno je to trapný“, které tak skladbu sráží o level níže.