Od hraní na syrských svatbách až před kamery Boiler Roomu. Omar Souleyman je bezesporu jedna z nejvýraznějších postav blízkovýchodní hudební scény, která západnímu publiku ukazuje jinou, více přívětivou stránku válkou zničené Sýrie.
Na stage chodí oblečen zásadně v tradiční djeballe, vlasy má zakryté bílo-červenou keffiyehou a na očích černé sluneční brýle. Jeho pomalé procházení se po podiu doplněné třemi pohyby rukou se staly legendou. Omar Souleyman si za poslední dvě dekády dokázal kolem sebe vytvořit “I don’t give a shit” auru, která dokáže pobláznit publikum. Důkazem může být jeho vystoupení na Glastonbury, nebo před čtyřmi roky vyprodaná MeetFactory, kam se 25. května vrací zpět.
Původním povoláním farmář, následně občasný zpěvák na syrských svatbách. To byly skromné začátky Omara Souleymana. Dnes byste na něj jen s těží narazili na svatební veselce, nicméně i přes to si zachoval vše podstatné z tohoto období. Společně s jeho dvorním klávesistou Rizanem Saidem dokázali obohatit tradiční, blízkovýchodní taneční hudbu dabke o západní popové beaty. Velkou zásluhu na Souleymanově verzi dabke má již zmíněný Said, který je často opomíjeným klávesovým géniem. Nejenžedabke zmixoval se západními vlivy, ale také ho zrychlil a udělal z něj taneční, klubovou hudbu. V roce 2015 vydal skvělé sólové album s názvem King of Keyboard, který určitě stojí za zchecknutí.
Jak sám Souleyman tvrdí, je představitelem staré, mnohonárodnostní Sýrie. To se odráží i v jeho hudbě, která v sobě reflektuje nejenom syrský, ale také iránský, turecký a kurdský vliv. Texty songů jsou čistě apolitické. Zpívá o lásce a svatbách. “Nezpívám pro Araby, ani pro Angličany. Já zpívá jen a pouze ve jménu lásky,” svěřil se Souleyman Clique TV. To, že je láska univerzální jazyk je asi podobný klišé jako Karel Gott na Slavících se svým “Tak tohle jsem vážně nečekal”, až na ten rozdíl, že Souleymanovi to s radostí uvěříte.
