Po dlouhých a nudných nocí během současné pandemie jsem neustále narážel na různé deprimující zmínky o tom, který festival zase nebude a jaké koncerty musely být opět přesunuty na neznámo kdy. Hudební spásu mi ale přineslo několik nových, možná ne tak proslavených interpretů, na které jsem během této nelehké doby přišel. Řekl jsem si, že by byla škoda, kdybych vám některé z nich nepředstavil. Inu, zde jsou.
Mikuláš Rydlo
Mikuláš pochází z jedné malebné vesničky ve východních Čechách. Na kytaru hraje už od malička a jako většina ostatních umělců začínal i on v ZUŠce. Z klasických známých kytarových riffů ale postupně přecházel na fingerstyle a zhruba před rokem se rozhodl se o svou kytarovou tvorbu podělit se světem. Jeden nástroj mu ale začal být málo, a tak se se svými hudebními zkušenostmi pustil i do produkce beatů a dalších projektů.
Na jeho Instagramu a YouTube tak teď najdeme nespočet fingerstylů na skladby napříč žánry. Kromě coverů skladeb od Karla Kryla nebo Red Hot Chilli Peppers tu totiž najdeme i kytarové ztvárnění českých a zahraničních rapových počinů.
Na Soundcloud pak Mikuláš nahrává svou producentskou tvorbu, takže zde můžete najít opět rozmanitou škálu pomalých i rychlých beatů. Letos vydal společně s kytaristy Matyášem Vojtíškem a Tadeášem Správkou svůj první větší projekt AUVI, který kombinuje kytarová sóla s jedinečným beatem. Klip na YouTube pak Mikuláš vyšperkoval i svou vlastní ilustrací.
Jak bys sám charakterizoval svou hudbu?
To je pro mě docela těžká otázka. Inspiruji se napříč žánry, od českého undergroundu z dob komunismu po „moderní“ hudbu. Takže je, alespoň pro mě, moje hudba vcelku rozmanitá. Pak tam hraje asi klíčovou roli jednoduchost. Za necelý rok, co produkuji vlastní hudbu jsem zjistil, že v jednoduchosti je krása. Dřív jsem se rozčiloval se šílenými riffy, který pak ale stejně byly nepoužitelný. Jsem rád, že jsem teď ve fázi, kdy v tom mám větší pořádek, kdy se mi všechny ty věci dělají snáz. Nutno říct, že nejsem žádný producentský guru, stále se učím, jak pracovat se zvukem a mám toho ještě dost, co dohánět.
Většina kytarových coverů na internetu jsou na známé popové věci nebo rockové fláky. Ty jsi začal dělat kytarové covery na rap. Jak jsi se k tomu dostal?
V prváku, když jsem začal poslouchat rap, jsem se zároveň začínal čím dál víc zajímat o fingerstyle. Tyhle dvě věci se mi nějak spojily a elektriku jsem dal úplně stranou. Nevěděl jsem o nikom, kdo by dával fingerstyle český hudby na internet, a tak jsem to zkusil. Bavilo mě, že je to něco jiného.
Co dalšího v tvé tvorbě plánuješ a na co se můžeme těšit?
Co chystám v budoucnu, sám přesně nevím, nejsem moc plánovací. Ale určitě se objeví větší projekty, než neustálé dělání beatů a coverů. Těším se na ně, bude to něco jiného než doposud.
Adam Pavlovčin
U Adama na Instagramu najdeme široké množství coverů i vlastní tvorby. Pochází ze slovenské Senice a je bratrem známé slovenské herečky a zpěvačky Radky Pavlovčinové. Spolu s ní jsou však v rodině jedinými hudebníky. Adam zpívá od malička, asi od svých šesti let.
Naplno se muzice začal věnovat až ve dvaceti, kdy se přestěhoval do Londýna, kde studoval vysokou školu BIMM (British and Irish Modern Music Institute). Zde také vznikla hudební kapela PACE, se kterou vydal několik skvělých počinů, včetně skladby FALLEN s dechberoucím klipem. Skupina sice momentálně aktivní není, ale Adam s ostatními členy i nadále spolupracuje a navzájem si ve své sólo tvorbě pomáhají. O Londýnu říká, že to sice může být psychicky i fyzicky náročné město na žití, ale vydat se tam studovat pro něj zároveň bylo jedno z nejlepších rozhodnutí a celoživotní zkušenost.
Jak bys sám charakterizoval svou hudbu?
Je to určite škála niekoľkých žánrov. Ak to mám ale dať do jednej väčšej škatuľky, tak by to bol Alt Pop. Moja tvorba je ovlyvnená a inšpirovaná množstvom umelcov, ako napríklad Josef Salvat, Tom Odell, London Grammar, Sufjan Stevens, Sevdaliza či Mumford&Sons, takže opäť celkom veľké žánrové rozpätie. Každopádne, ak ste fanúšikom melanchólie v popovom šate a máte zlomené srdce tak často, ako ja, tak sa vám pravdepodobne moja hudba bude páčiť.
Živíš se aktuálně hudbou, nebo děláš i něco jiného? Dokázal by sis popřípadě představit, co bys dělal, kdyby tomu tak nebylo?
Bohužiaľ, momentálne sa neživím hudbou na 100 %, avšak snažím sa si tento cieľ čím skôr splniť. Venujem sa učeniu – učím spev a angličtinu a popri tom ešte v extra čase copywritingu a modelingu. Takže taký ten život umelca na voľnej nohe. Ak by som si mal povolanie vybrať ešte raz, asi by to stále bolo niečo kreatívne. Viem si predstaviť prácu pre nejaké hudobné vydavateľstvo, produkčnú prácu alebo prácu architekta.
Co dalšího v tvé tvorbě plánuješ a na co se můžeme těšit?
Tým, že som sa momentálne ocitol naspäť v Českej republike, by som sa chcel viac zamerať na Česko-Slovenskú hudobnú scénu, a to ako sólový umelec. Aktuálne pracujem na novej hudbe a chcel by som sa o ňu čoskoro podeliť. Zatiaľ však nebudem vravieť žiadne dátumy, pretože tie sa potom nikdy nesplnia (smích). Každopádne, bude to určite nová kapitola, čo sa mojej hudobnej cesty týka a verím, že prvý singel či dva už budú čoskoro pripravené.
Hellwana
Hellwana je česká raperka, zpěvačka a studentka produktového designu. Narodila se v Praze a dětství prožila v Anglii, díky čemuž má ambice prorazit nejen na tuzemské, ale i zahraniční scéně. Sama už dokonce za našimi hranicemi několik koncertů odehrála. Za zmínku stojí například vystoupení na C/O Pop Festivalu v Ehrenfeldu, dva koncerty ve Spojených státech (Pittsburgh a Washington D.C.) či účast na doprovodném programu Eurovize v izraelském Tel Avivu.
Můžeme od ní tedy slyšet jak anglické, tak české sloky, ze kterých se chystá poskládat celé EP, na jenž se můžeme ještě letos těšit. Svou tvorbu často okořeňuje prvky, které v Česku nejsou k slyšení často. Její hudba je nekonečně rozmanitá, ale možná by se dala přiblížit stylu jako je Grime, R’n’b, Neo-Soul nebo třeba Trap. Sama říká, že inspiraci čerpá jak od Lauryn Hill, Alicie Keys, tak dokonce třeba i od Skepty.
První skladbu na klavír napsala už v 9 letech, první texty začala psát na střední škole a v pouhých 17 letech, v roce 2017, vstoupila na scénu se svým EP Sunbeam. V roce 2018 dokonce vyhrála soutěž Czeching, což ji umožnilo i účast na festivalu Eurosonic. V tomtéž roce vydala i druhé EP Phases, vloni vydala několik singlů a v březnu 2021 se objevila na tracku Černobílý světy z nejnovějšího Ideova alba.
Jak byste sama charakterizovala svou hudbu?
Já ji nerada charakterizuji, ale řekla bych, že je upřímná, originální a zrcadlí mě jako člověka.
Jaká spolupráce vás osobně nejvíce bavila a byla pro vás nejpřínosnější?
Bavila mě spolupráce s Ideou, a ta byla taky určitě nejpřínosnější, on je úplně jinde. Je to neuvěřitelně kreativní a pracovitý člověk, který má nadhled a pokoru. Pak mě baví spolupráce s BXSTONem, který je teď mým main producerem a podílí se na mém českém projektu, na kterém pracuji. A baví mne spolupráce s Filipem Zagatou, tvůrcem videí ale i zvuku. Jo a taky mě baví spolupráce s pár designéry – mými spolužáky.
Co dalšího plánujete a na co se můžeme těšit?
Zmiňovaný český projekt. To bude podle mě super. Sama si zatím dost stojím. Je inspirovaný sci-fi, videohrami atd. A taky nějaký mnou vyrobený designový merch.
Piqi Miqi
Jared Bailey alias Piqi Miqi je producent a písničkář, který své skladby nahrává v domácím studiu. Do Česka (konkrétně do Prahy) se přestěhoval před 11 lety z New Yorku poté, co dostudoval New York University a udělal si diplom z ekonomie. Nejprve zde byl právě během studia na jeden semestr, ale protože cítil, že ho v Evropě čeká nějaké dobrodružství, přestěhoval se sem.
Předtím, než se z Jareda stal Piqi Miqi, vyzkoušel několik jiných hudebních projektů. Původně začínal v Ostravě okolo labelu Azurit Kingdom, poté byl pod přezdívkou Mickey Price člen synthpopového dua The DAT a sólo kariéru odstartoval v roce 2015. Za tu dobu vydal několik skvělých singlů a spolupracoval i s mnoha tuzemskými hudebníky. V roce 2017 se například objevil na Hasanově albu LOFT. V roce 2019 vydal mimo jiné úspěšné skladby Ice Cream či Good Vibrations, v loni track Move On a letošek odstartoval s klipem Ménage À Trois. Pro kulturní gurmány je třeba zmínit i to, že se objevil ve veleúspěšném seriálu Ulice.
(Níže je přeložená verze rozhovoru, s Piqim jsme ho totiž vzhledem k jazykovému komfortu vedli v angličtině. To je taky důvod, proč dostal o otázku navíc.)
Jak bys sám charakterizoval svou hudbu?
Svou hudbu bych popsal asi jako New wave funk a Punk funk. Inspiraci ale chytám z R&B, new wave, soulu, funku, rocku, hip-hopu a všeho mezi tím. Baví mě míchat ty nejlepší prvky ode všeho, co slyším a pak to skládat do těch správných rytmů.
Jak bys porovnal českou a americkou kulturu? O nás Češích se občas říká, že jsme příliš konzervativní a úzkoprsí. Jak to vidíš ty?
Myslím si, že obě kultury jsou liberální i konzervativní v různých věcech. Myslím si, že Američané jsou trochu víc společenští a Češi spíše trochu rozpačití a plaší. Obě kultury toho ale mají hodně, co se od sebe mohou učit, a proto jsem rád, že můžu na vlastní kůži poznat, jaké je žít tady.
Co dalšího plánuješ a na co se můžeme těšit?
Rozhodně očekávejte hudbu, která vám v těchto těžkých časech pozvedne náladu. Zrovna dokončuji svoje první studiové album a dělám na nějakých nových videoklipech. Taky spolupracuji i s jinými umělci.
Jak je na tom tvoje čeština?
Mluvím a rozumím česky poměrně dobře, nejspíš okolo úrovně C1. Ale kvůli tomu, že většina mých přátel tady také mluví anglicky, tak češtinu často nepoužívám. Jo a taky nejsem tak sexy, když mluvím česky, takže když to jde, zůstávám u mluvení anglicky. Česky mluvím s náhodnými babičkami, které občas venku potkávám a ty mě cení za to, že se snažím naučit váš náročný jazyk. Shoutout všem babičkám!
Blue Chesterfield
David Jirka alias Blue Chesterfield se nám představil sám:
„Vystupuju pod názvem Blue Chesterfield. Pod tímhle názvem jsem doposud vydal dvě alba, EP a pár singlů. K 19. dubnu vyjde moje třetí album nesoucí název My Burning House pod taktovkou Drug Me Records labelu kapely Kill the Dandies. Album vyjde i fyzicky. A to ve formě vinylu, za což vděčím svému kamarádovy Tobymu, frontmanovy z Ed Rosenthal, kterej obstaral všechny dílčí aspekty související s tímhle médiem.
Na rozdíl od předchozích alb, na kterých jsem dělal sám, na desce My Burning House spolupracovala spousta skvělých hudebníků. A taky je to první počin, kde se objeví živý bubny, saxofon, ale třeba i čelo. Pro mě osobně je celej ten projekt od začátku v podstatě takovej experiment.“
Poznámka: Rozhovor jsme s Davidem dělali ještě před vydáním alba, které je už ale v současné chvíli venku. Pustit si ho můžete zde.
Jak bys sám charakterizoval svou hudbu?
Vždycky mě fascinovalo pojetí hudby „primitivních kultur“, u kterých je pak velkou součástí třeba rituálů. Pro západní svět je hudba spíš otázka zábavy, přesto pro nás může být hudba spirituální zážitek. Záleží, jak se na to člověk kouká. Svým způsobem vlastně vůbec nevím, co dělám, jen asi hledám nějakou vlastní mystiku nebo správnej způsob, jak něco vyjádřit, říct.
Jaký máš nejsilnější zážitek z nějakého svého vystoupení?
Jednou jsem odehrál koncert v Českých Budějovicích, na parádním místě a se skvělýma kapelama, ale vlastně jsem to vůbec neměl připravený, vůbec nevím, co jsem si tehdy myslel. Dostal jsem předem zaplaceno lístkama na pivo, no a jak jsem byl nervózní, tak jsem stihnul před tím vystoupením vypít, mám pocit, pět nebo šest piv. A jak jsem byl vožralej a neměl to pořádně nacvičený ani připravený, tak jsem kromě pár melodickejh částí hrál jenom nějakej nerytmickej noise. Pak jsem začal hrát úplně mimo na buben – v tu dobu už tam byla jen moje dívka a zvukař. Do toho se mi z těch všech piv chtělo celou dobu hrozně na záchod, tak jsem asi po čtvrtý písničce hodil nějakou nepříjemnou smyčku a šel jsem. Nevím, jestli to je nejsilnější zážitek, ale rozhodně je nejtrapnější. Doufám, že si to nikdo nepamatuje.
Co dalšího plánuješ a na co se můžeme těšit?
19. dubna vyjde třetí album, který bude o poznání jiné než ty předchozí, snad je kvalitněji nahraný, a hlavně vyjde i jako vinyl, což je pro mě úplně nepředstavitelný. Ale jinak mám už spoustu písniček, představ, textů a pomalu chci začít nahrávat další. Rád bych dal víc prostoru klasickým nástrojům, jako jsou například smyčce nebo dechy, ale zároveň tomu chci ponechat tu špinavou a volnou tvář.
Jan Váňa
Honza se narodil v Táboře, ale aktuálně bydlí v Praze, kde studuje na konzervatoři Jaroslava Ježka. K hudbě měl blízko vždycky. Nejprve se učil na housle, později i na kytaru, k tomu začal psát básně a nakonec to spojil všechno dohromady. V jeho textech můžeme slyšet osobní motivy, které jsou však lehce uchopitelné i pro ostatní, a každý se v nich tak může najít.
Za většinou práce své tvorby včetně klipů stojí Honza opravdu sám. Za občasnou pomoc při nahrávání ale vděčí i svým kamarádům. Na podiu ho pak najdete třeba s looperem, takže zpívá do živě vytvářených smyček, ve kterých kombinuje různé zvuky kytar, případně i ostatních nástrojů. Jeho tvorbu najdete jak na Soundcloudu, tak i na Spotify, Apple Music a dalších streamovacích platformách. Na YouTube pak naleznete například skladbu Kopřivy se skvělým animovaným klipem, který si, překvapivě, dělal také sám.
Jak bys sám charakterizoval svou hudbu?
To je fakt těžký, spíš přemýšlím, jak o ní mluví ostatní. Někdo to, myslím, označil za poetickej folk, jinej člověk za alternativu. Těžko říct, co je na tom pravdy. Sám bych to asi označil za ambientní brnkání pod básničkama.
Na jaké všechny nástroje umíš?
Jedinej nástroj, ve kterým si fakt věřím, je kytara. K tomu jsem celou základku chodil do táborský ZUŠky na housle, ale moc jsem tomu tenkrát nedával (touto formou bych se chtěl omluvit všem svým učitelům a učitelkám, co si mě za tu dobu přehazovali), nicméně teď se k tomu nástroji zas vracím. Po pár pivech poměrně solidně zahraju na klavír Žiletky od Psích vojáků, s menší jistotou pak stupnici C dur na violoncello a bluesovou dvanáctku na baskytaru. Když mě opijete, zvládnu něco předvést na většinu strunnejch nástrojů a kazoo.
Co dalšího plánuješ a na co se můžeme těšit?
Snažím se teď využít koncertové vakuum a od píky předělávám svůj set na živý hraní. S trochou štěstí to bude znít líp a uvidíte mě na pódiu i s jinejma nástrojema, než jen s kytarou. Zároveň pomalu začínám pracovat na novým klipu, kterej si budu zase sám animovat. Už mám hotový nějaký podklady, ale ještě to potrvá. Dost písniček, co mám na Spotify a podobně, jsem ještě nestihl nikde hrát naživo, tak už se nemůžu dočkat. A zakládám novej projekt s kamarádem z Ježkárny, je to kombinace mejch textů a elektronický hudby. První dvě věci jsou už třeba na Spotify nebo Apple music – najdete nás jako Dvojdetail – další tracky už jsou na cestě.
