Nikdy bych nedělal pro lidi tak omezené, že by jim tetování vadilo, říká kuchař Marek Pavala

Marek je 30 letý mladík z Prahy, který se živí tím, že vám uvaří, na co si váš jazyk jen pomyslí. V rozhovoru prozradil něco o jeho účasti v soutěži MasterChef, která nastartovala jeho kariéru, nebo o tom, kam by se rád posunul do budoucna.

Úspěšně ses účastnil soutěže MasterChef. Jaký byl prvotní impuls se tam přihlásit?

Úplně první impuls přišel, když jsem sledoval všechny ostatní série, které byly v Americe a podobně. Říkal jsem si, že kdyby to bylo náhodou tady, tak bych to musel rozhodně vyhrát. V tu dobu jsem však nečekal, že by to tady opravdu mohlo být. A když se to tu tu ukázalo, tak jsem neměl na výběr nic jiného, než se tam přihlásit.

Takže jsi šťastný, že se k nám MasterChef dostal?

Řekl bych, že nejsem ani šťastný, ani nešťastný. Akorát se mi zdá, že jsme celý ten koncept MasterChefa, který má ve světě docela úroveň, poměrně zfušovali. Z mého pohledu tomu chybí originalita, soutěž je, hlavně v posledních sériích, brutálně jednotvárná a nic zajímavého se tam neděje. Já jsem měl alespoň tu kliku, ze v první sérii byly relativně vidět peníze a jezdilo se natáčet do exteriéru a bylo to poměrně pestré. Dnes je to jen studio a soutěží se o “drobný”.

Umístil ses na třetím místě. S tím spokojený jsi?

Já k tomu mám takový ambivalentní vztah. Nejsem z toho ani extra nadšený, ani smutný, nakonec to dopadlo dobře, třetí místo nebylo špatné. Zvláště teď, když už to je nějaké ty tři, čtyři roky zpět, tak mi to je snad už i jedno. Koneckonců mám pocit, že jsem z těch finalistů dopadl nejlépe – o nikom neslyším, ani nevím, jestli stále vaří, a jestli ano, tak je to postavené na tom MasterChef úspěchu. Já hned po soutěži dostal facku, ze vlastně je ta moje účast spíše na škodu a hned jsem se snažil od toho spíše distancovat. Človek nechce být  “ten kuchař z nějaké realityshow”. Rozhodně jsem šťastný za své třetí místo a vsadím se, že tenkrát bych ten milion a čtvrt, co byla výhra, utratil za úplné hovadiny, takže snad i dobře, že jsem to fakt nevyhrál.

Šel bys tam znovu?

Znova bych šel do první série určitě, byla to neuvěřitelná sranda, i když stát 12 hodin na place není úplně dreamjob. Ale v zásadě tam byli super lidi, alespoň to tvrdé jádro, a opravdu jsme si to všichni užívali – žili jsme tím. A chtěl bych tam s těmi znalostmi a “skillem”, co mám teď – to ale bohužel nejde. Jedna z hlavních podmínek je, že je to soutěž jen pro amatérské kuchaře, co nikdy nepracovali v kuchyni. Do nových sérií by mě jít ani nenapadlo, připadá mi to teď takové ošizené.

Co bys dělal, kdybys nešel do MasterChef, který nastartoval tvou kariéru?

Má babička vždy říkala: “Kdyby byly ryby v prdeli, nemusely by být rybníky.” Je asi pravda, že k nějakému cíli vede více cest, takže kdyby MasterChef nebyl, tak si myslím, že bych se k tomu vaření dříve nebo později určitě dostal – asi klasicky, postupně, přes kuchyni od nejnižších pozic. Takhle jsem měl sám pro sebe trochu iluzorní náskok, že už jsem “ten materchef”, tak jsem se snažil rovnou získat lepší práce. A povedlo se to, za ani ne dva roky profi vaření jsem se stal šéfkuchařem nejlepší italské školy vaření u nás. Kdyby MasterChef nebyl, třeba bych někde stále obracel burgery.

Máš například svůj vlastní catering a pracuješ také jako soukromý kuchař. Plánuješ do budoucna nějaké další projekty?

Je to tak, kdokoliv si mě může najmout a já mu uvařím, nebo nachystám catering naprosto na přání – jak podle chutí, tak finančních možností. Jsem naprosto flexibilní. K těm projektům, plánuji strašnou spoustu věcí. Nejaktuálnější je třeba na TV Mňam má vlastní TV show. Také si plánuji založit firmu, ač to může znít divně, na své vlastní luxusní vonné svíčky. Budou ručně dělané, s mým vlastním logem, co jsem si udělal. Měly by být laděné do severských vůní. Vše by bylo z kvalitního včelího vosku. Neměly by stát jako svíčky od luxusních firem, co si za ně naúčtují klidně i dva tisíce korun. Rozhodně by měly být dostupné.

Jak jsi říkal, máš vlastní pořad co se jmenuje “Tetovaný Chef”. Tetování je pro tebe asi symbolické. Setkal ses někdy s nepochopením nebo s problémy?

Upřímně řečeno, nesetkal. První tetování jsem si nechal udělat v osmnácti letech. Rodičům jsem argumentoval, že bych nikdy nedělal pro lidi tak omezené, že by jim tetování vadilo.

Mají tvá tetování nějaký význam? Nebo si dáváš tetovat jen to, co se ti líbí?

Částečně ano, částečně ne. Něco význam má a něco je jen to, co se mi zkrátka líbí. Na zápěstí mám třeba vikingský kompas, co má člověka nasměrovat spravným směrem. Nebo vlka Fenrira a hada Jormungandra ze severské mytologie. A jasně, tyto věci pro mě mají význam. Poté však mám třeba na noze kus pizzy, oblíbenou mušli, nebo holku, co jí chlapské ruce tahají při sexu za vlasy. Na hrudníku samopal HK MP5K, což sice význam má také, ale hlavně to mám, protože to prostě mám rád.

Neuvažoval jsi o kariéře modela?

V podstatě jsem o tom neuvažoval nikdy, i když jsem se někdy nechal tlakem zapsat do nějaké agentury, A jestli jsem měl nějaké dva prapodivné kšeftíky, tak to prostě nic nebylo. Ani do budoucna bych o tom určitě neuvažoval, to je pro úplně jiné typy lidí.

Pokud bys měl napsat vlastní kuchařku, co by v ní bylo za recepty?

Byly by tam asi recepty, co jsou pro lidi snadno pochopitelné, na které si dokážou sehnat suroviny a zárověň jim to rozšíří obzory, že se nemusí vařit jen z kuřat a brambor. Také aby nebyly takové ošizené. Žádné polotovary, práškové věci, chemie a podobně. Byla by tam zkrátka hezká, sexy jídla, co jsou zdravá a zároveň opravdu dobrá. A zdravé je pro mě máslo, maso i kachní sádlo, ono jde o to umět všechno dobře vybalancovat. Nevařit si jen knedlíky, ale opravdu jíst skvěle připravenou zeleninu co nejčastěji a pak není problém si občas “nacpat nácka” tou kachnou se zelím a vším kolem.

Pokud by ses dostal až k vlastní restauraci, mohli bychom tam očekávat podobnou kuchyni?

Kdybych tady otevíral restauraci, asi bych se zaměřil na českou kuchyni, ale v moderním stylu. A tím nemyslím nutně zdobnou michelinskou úroveň a experimentovaní, jako dělá Eska, ale spíše bych dělal takové české odlehčené klasiky. Vařil bych s lokálními sýry, domácí nakládanou zeleninkou, klobáskami od super řezníka. Takové domacké a klasické, co je ale šmrncovní a fresh.

Jaký je tvůj kuchařský idol?

Vždy to byl Gordon Ramsay, už jen díky tomu, že to je spjaté s tím MasterChefem, on mi to vlastně vše tak nějak představil. V tuto chvíli to je však určitě Francis Mallmann. To je asi nejznámější kuchař v Argentině a je to ohromný frajer, který vaří v podstatě jen venku na otevřeném ohni. Má tam několik různých cest, jak se dá ten oheň k vaření použít, a vůbec celá ta jeho filosofie se mi líbí.

Jaký bys doporučil recept pro studenty, aby byl snadný na uvaření a nevyprázdnil úplně peněženku?

Nevím, jestli to je vyloženě recept, ale dal bych jim takovou radu, že je třeba vnímat, co je zrovna v sezóně. Například dneska jsem šel z Petřína a všude roste česnek podivný. Chutná hodně podobně jako medvědí česnek, ale má mnohem sofistikovanější chuť. A je také levnější, kdokoliv si ho může natrhat. No a z této věci se dá jen s použitím třeba parmezánu a oleje udělat pesto a to si můžeš dát třeba na chleba, do rizota, k těstovinám.

Nebo bych šel po surovinách, které jsou dostupné všude. Může to být i kuře. Stačí si udělat normální pečené kuře. Nekupovat si jednotlivě prsa a tak, protože to vždy vyjde dráž. Toho ptáka si musíš koupit celého. Stojí asi 140 korun, pokud je aspoň trochu dobré a není z nějakých koncentráků. Hlavně ho musíš udělat správně, ne ho hodit do trouby na sto osmdesát a počkat, až bude celý zlatý. To maso se prostě celé vysuší. Musíš ho dělat pomalu, třeba na začátek tak dvě hodiny na teplotu kolem osmdesáti stupňů. Musíš počkat, až se maso udělá uvnitř na nějakých sedmdesát stupňů, k tomu si můžeš koupit teploměr, co stojí pár kaček. Výsledek je naprosto krásné šťavnaté jídlo. K tomu můžeš dát i tu pitomou bramborovou kaši, nebo udělat nějaký lehký jarní salát.

Marek (30) je mladík, který se účastnil první série reality show MasterChef a umístil se na třetím místě. Nyní se věnuje vlastním projektům, jako je zajišťování cateringu, účinkování ve vlastní kuchařské show na TV Mňam, nebo práci kuchaře na objednávku. V minulosti dělal například osobního kuchaře Arnoldu Schwarzeneggerovi, nebo učil vařit herečku Carrie-Anne Moss, která ztvárnila postavu Triniti v kultovní trilogii Matrix. Pokud by se neměl již věnovat vaření, jeho snem je opravovat hodinky ve Švýcarsku.

@marekpavala
www.marekpavala.cz

foto: Jan Ruttner, Renáta Muchová