Johanna je mladá česká písničkářka, na kterou se můžeš těšit na Konci Školy, akci, která 29. června vypukne v Chapeau Rouge! My jsme se jí zeptali na pár otázek.

V kolika letech ses začala věnovat hudbě?

Úplně od malička, hrála jsem od pěti na klavír. Ale dělat vlastní hudbu s kytarou jsem začala asi ve čtrnácti, než jsem šla na gympl.

Jak hudba ovlivňuje tvůj život?

Velmi. Je to můj způsob, jak se vypořádávám se svými problémy, ale i obecně se zážitky a událostmi v mym životě. Hudbou ventiluju všechno to, co bych jinak v sobě stlačovala a pak by to jednou bouchlo. Takže kromě toho, že mě naplňuje, mi ještě pomáhá těmhle situacím předcházet. Je to jako když si někdo píše deník. Já píšu písně.

Kdo je tvým vzorem?

Mým vzorem jsou všichni umělci, kteří jsou do své tvorby zapálení a jdou do toho po hlavě. Co se nebojí tvořit nové věci a sdílet je s ostatními.

Co považuješ za svůj největší životní úspěch?

No, zatím asi jen to, že je tu pár lidí, které zajímá to, co tvořím. To mi dělá ohromnou radost, hrát pro lidi moje věci s tím, že vím, že je to zajímá a baví. Nebo, že mi teď vyšla písnička, která má víc lajků, než dislajků haha. Ale pak asi taky takový všednější úspěchy, jako třeba úspěšnou maturitu.

Jaký si myslíš, že mají lidé v ČR názor na busking?

Já jsem se, vždycky když jsem dělala busking, setkala s pozitivní reakcí od okolí. Ale je fakt, že jsem vždycky hrála v centru, kde byli hlavně turisti. Nicméně mě mrzí, že vyšla ta poslední vyhláška, která busking dost omezuje. Otázkou ale je, jestli to má něco společného s názorem veřejnosti.