Joshua Curran je mladý česko-irský zpěvák a multiinstrumentalista. Na hudební scéně se nepohybuje nijak dlouho, do povědomí se ale rychle zapsal svou skladbou Ninety Five. V jeho tvorbě se prolíná alternativní rock, osobní texty a chytlavé melodie s letním nádechem. Začátkem roku 2023 založil kapelu Rubberdux, se kterou plánuje na konci července vydání debutového alba.
Stává se mi, že za mnou po koncertech chodí lidi, že vůbec netušili, že jsem Čech. Přijde mi to docela cool.
Co je v hudbě nejdůležitější?
Cítit, dělat věci s láskou a dělat co máš rád pro sebe, a ne pro ostatní. A pak bych řekl, že zkoušet nové věci.
Stává se Ti, že se občas musíš od hudby úplně oprostit a dát si po intenzivním tvoření třeba týden pauzu?
Určitě. Když se zaseknu u psaní písniček, tak si dám pauzu. Nebudu nic hrát na sílu, když mě nic nenapadá. Píšu jen když mě něco napadne a cítím to.
Jak bys popsal svůj hudební žánr?
Jako hodně různorodý, ale hlavní by byl asi alternativní rock.
Chceš se toho žánru držet i v budoucí tvorbě?
Dlouho jsem nad tím přemýšlel. V červenci budeme vydávat desku, která je hodně různorodá a říkal jsem si, jakým směrem bych se chtěl vydat. Na jednu stranu bych se rád držel alternativního rocku, na druhou stranu jsme mladí a byla by škoda nevyzkoušet nové věci, experimentovat. Nějakou bázi svého žánru si chci ale ponechat.
Zmínil jsi experimentování, je umělec nebo žánr, který bys odmítl?
Pravděpodobně metal nebo český rap, do toho bych určitě nešel. Nechci se moc věnovat české tvorbě, i když proti ní nic nemám, ale moc to nefeeluju.
Jsi napůl z Irska a zpíváš v angličtině, stává se Ti, že jsou lidé překvapení, že žiješ v Česku?
Vlastně ano. Občas se mi stává, že za mnou po koncertech chodí lidi, že vůbec netušili, že jsem Čech. Prý na mě většinou narazili na sociálních sítích a třeba až po půl roce se dozvěděli, že jsem z Česka. Přijde mi to docela cool.
Kapela se skládá z tebe, kytaristy Olivera Dubského, bubeníka Marka Dršaty a basáka Františka Zahálky. Jak jste se seznámili?
S Fandou chodím už 8 let do školy. S Oliverem mě seznámil kamarád v hospodě a právě on mě potom seznámil s Markem.
Jedna z tvých (asi nejznámějších) skladeb se jmenuje Ninety Five, ve které zpíváš It feels like it’s 95’. Ale pokud se nemýlím, tak ty jsi rok 1995 nikdy nezažil.
Nesnáším tuhle otázku (smích). Ptá se mě na to úplně každý.
Tak jinak, co si představuješ pod tím vibem 95?
Mnoho lidí neví, že Ninety Five byla napsaná o té době v roce 1995, o které jsem hodně slýchal od rodičů. Vyprávěli mi, že to byl rok, kdy se dělo hodně crazy věcí v Anglii, ale i po celém světě. Hlavně jsem se snažil v ní zachovat jistý anglický vibe. Když zpívám It feels like it’s 95’, odkazuji na ten chaos, jaký byl v té době.
text Ninety Five je o chaosu a o konci vztahu.
Mluvíš o chaosu, ale Ninety Five má spíše klidný vibe.
Myslíš? Hned následující sloka, kde zpívám je Maybe I’ll get hypnotized, je lehká narážka na alkohol nebo jiné omamné látky, které tě zhypnotizují. Celý text je o chaosu a o konci vztahu. O tom, jak ho člověk vnímá.
Je pro Tebe důležité, aby byly skladby hodně osobní?
Asi ano, ale nejedná se jen o moje zkušenosti. Čerpám i z toho, co slyším od rodičů a o jejich zkušeností ze života. Ne vždy se musí týkat přímo mě.
Čekal jsi, že bude mít Ninety Five takový úspěch? Čemu přikládáš, že to tak vybuchlo?
Už od začátku se mi opravdu líbila, osobně si myslím, že je chytlavá. Spoustu lidí mi říká, že má vibe letního večera, když jedeš autem kolem moře, což dost sedí.
Neštve Tě někdy v tomhle ohledu, že žiješ právě v Česku? V zahraniční by ses s podobnou skladbou mohl prosadit?
Asi do určité míry ano. Na druhou stranu myslím, že ani tak by nebylo jednoduché. Výhoda Česka je, že pokud chceš vybuchnout, není to tak těžké jako třeba ve Státech.
Proč myslíš?
Protože je tam mnohem větší konkurence a spousta lidí se snaží prosadit právě skrze hudbu.
Která písnička je Tvoje nejoblíbenější a proč?
Asi jedna z ještě nevydaného alba, které vyjde na konci července. Ale z momentálně vydaných jsem si poslední dobou hodně oblíbil Homesick, protože ji mám spojenou se svou partou.
Trochu jsi to už nastínil, ale uvažoval jsi, že budeš skládat i v češtině?
Samozřejmě jsem nad tím už přemýšlel. Hlavně proto, že mi spoustu lidí říká, že s anglickou hudbou v Česku neuspěji a už vůbec ne internacionálně. Každopádně doposud jsem názoru, že mi to není tolik blízké. Ani jako malý jsem českou hudbu neposlouchal. Tím, že je můj táta z Irska, tak s jeho rodinou rozhodně ne a ani moje máma ji nikdy nepouštěla. Tím pádem k ní nemám tak blízko, jako třeba jiní, tudíž proto asi spíš ne.
Zmínil jsi, že Ti spousta lidí říká, že se s anglickou hudbou se v Česku neprosadíš. Je to pro Tebe důležité?
Kdyby byla podmínka skládat česky, tak ji nepřijmu. Stojím si za tím, že těžká práce Tě vždycky někam dostane. Už od začátku jsem si říkal, že rozhodně nechci propadnout nějaké marketingové nabídce.
S kým bys rád spolupracoval z české scény, kdyby sis měl vybrat jednoho umělce, umělkyni nebo kapelu?
Hodně mě baví hudba Sofiana Medjmedje, takže kdyby se rozhodl se s námi spojit, tak určitě.
Už jsme to nakousli, ale v červenci budeš vydávat své první album. Jak bys ho tematicky popsal ve třech slovech?
Jméno alba ještě nechci prozrazovat, ale popsal bych ho jako láska, smutek a štěstí.
Co byl zatím Tvůj nejsilnější dojem nebo zážitek?
Asi bych neřekl úplně nejsilnější, ale nedávno za mnou na jedné akci přišla fanynka, která měla na ruce vytetované 95, to mi rozhodně přišlo dost cool.
Takže to byl ten moment, kdy sis řekl, že jsi to někam dotáhl?
Spíš jsem si řekl, že už na mně něco závisí a že na mně nějakým lidem asi fakt záleží.
Kdy je podle Tebe nejlepší chvíle, na to si poslechnout Tvoji hudbu?
To je těžká otázka. Když můj oblíbený interpret vydá skladbu, tak si ji pustím do sluchátek, když jsem v klidu, abych se mohl soustředit. Takže bych řekl v momentě, kdy se člověk soustředí, aby to neměl jen tak do pozadí jako kulisu.
Hudbu popisuješ jako vhodnou k poslechu v klidu doma ve sluchátkách, jak to pak probíhá na koncertech?
Určitě víc crazy (smích). Mám rád velkou show, takže se s klukama snažíme do toho dát co nejvíc. Osobně nemusím koncerty, které jsou pomalejší. I když hrajeme klidnější skladby, snažíme se jim dát život. Máš pravdu, že koncerty jsou něco jiného, mají víc energie a života, je to jiný zážitek.
Mamka má mou hudbu hodně ráda, takže ji v autě posloucháme, malinko mi to leze na nervy.
Posloucháš vlastní hudbu nebo když Ti na shuffle vyskočí Tvá skladba, tak ji přepínáš?
Spíš si poslechnu nevydané písničky, které mám. Mamka má mou hudbu hodně ráda, takže ji posloucháme většinou v autě, což už mi leze malinko na nervy.
Považuješ skládání a hudbu obecně za nějakou osobní terapii?
Určitě ano. Psaní hudby je na 100% moje terapie, proto to taky dělám. Je to důvod, proč jsem začal. I když mi bylo 13 a neuměl jsem zpívat, jen tak jsem si sedl, psal texty a zpíval. Sice otřesně, ale vždy to byla úleva.
Na sociálních sítích nejsi tolik aktivní jako například jiní umělci. Myslíš, že je v dnešní době důležité se skrze ně propagovat?
Určitě je to důležité. Snažím se být aktivní hlavně na TikToku, což je podle mě ta hlavní platforma. Zároveň mě to ale úplně nebaví, ale asi bych se tomu měl věnovat více.
Právě na TikToku máš příspěvek, že pokud lidi přijdou na váš koncert a ukážou konkrétní video, tak budou mít vstup zdarma. Stalo se Ti to už někdy?
Upřímně ještě ne. Ale jakmile pojedeme někam do zahraničí, tak jsme připraveni, že se to opravdu stane. Asi je budu muset pustit no. Jsem blbec, že to dělám (smích).
Máte už nějaké koncerty v zahraniční naplánované?
Momentálně plánujeme turné po střední Evropě, hlavně Německo, Nizozemí a Belgie. Tam máme zatím nejvíc posluchačů, více než v Česku.
