Věžáky Records je DIY kazetový label based in Kladno, který dali dohromady náctiletí kluci Tom Vaits a Ilja Kolbek. Tom dorazil na rozhovor, který jsme nahrávali v půvabné restauraci Lotos, jako první. Vždycky si s lidmi před rozhovorem snažím povídat o všem možném abych je trochu rozpovídal. V tomhle případě jsme o hudbě začali mluvit tak rychle, že jsem ani nestihnul zapnout rekordér. Tom totiž začal vyprávět o tom, jak bude nejspíš vydávat jakýsi srbský noise metal.
„Pak jsem to začal poslouchat víc a asi jsem v tom začal vidět ten smysl.“
Jak se dostaneš k srbskému metalovo – noisovýmu … věci?
Tom Vaits: Vlastně díky Vojtovi Lýbovi aka Bunkererovi, protože on jim dělal nějaký art a pak mi to posílal, že to je dobrý a že by se mi to mohlo líbit. Tak jsem si to pustil, a bylo to slušný a zaujalo mě to, takový synťákový eggpunk… Pak jsem si to pustil ještě třeba třikrát, a říkal si, že to je fakt tvrdý. Tak jsem pak napsal tomu týpkovi, Adam Lazár Nečekov ze Srbska a začali bavit jsme se bavit. Strašný frajer, jsou to hustý týpci, těším se až to vyjde. Zase 25 kusů kazet určitě.
Takže normální náklad je u vás 25 kusů?
Tom: Jo. U těch třeba víc noiseových věcí, tak jenom třeba pět, protože tam už je to předem daný, že se tolik neprodají. My jsme si třeba původně mysleli, že když budeme vydávat jenom noise, tak že to bude zlatý důl. Protože jsou prostě ty bohatý děcka, které si to koupí vždycky, protože to je cool a avantgardní.
To zní jako kdybys na americký střední chtěl prodávat gram oregana za 20 dolarů.
Tom: Akorát, že prodáváš noisový kazety. No a pak mi došlo, že to jde jenom v USA. Ta scéna je tady především pro ty nadšence, za což jsem teda rád. Není to nějak přehlcený lidma, kteří do toho jdou jen na oko. Štve mě, když lidi poslouchají něco, co je nebaví. Je v pohodě nemít rád noise. Já ho tak ze začátku neměl rád a je to něco, k čemu jsem se musel doposlouchat. Teďka chodím po hotelích a nahrávám si klimatizace.
Jak dlouho tohle děláš? Kdy jsi začal poslouchat noise?
Tom: Asi od začátku. Samozřejmě, slyšel jsem třeba Merzbow a to se ti hned nelíbí. Byl jsem překvapený, vypnul jsem to a okamžitě to zavrhnul. Dělal jsem si z toho strašně dlouhou dobu srandu a všem říkal, jaká to je blbost. A pak jsem začal poslouchat free jazz a experimentálnější formy jazzu, jako John Coltrane a další věci. Jeho poslední koncertový záznam, živák z Olatunji, byl hodně noisovej, nahraný ve hrozně špatných podmínkách, jsou tam slyšet zvuky dopravy venku a je to celý úplně strašně uječený. A nejprve jsem z toho byl taky docela překvapenej, ale pak jsem to začal poslouchat víc a asi jsem v tom začal vidět ten smysl. A pak jsem se seznámil s labelem Stoned to Death, kde jsem začal objevovat nějaký dronový věci. Takže jsem se k tomu dostal spíš přes ambience nebo ten free jazz. Je to strašně zajímavý spektrum.
*V tenhle moment přišel Ilja a rozhovor mohl začít naplno*
„Experimentovat. Nejen s hudbou, ale se vším.“
Kolik vám je?
Ilja: Mně je 16.
Tom: Mně je 15.
Jak jste se k tady těm, moderním, experimentálním alternativním věcem dostali?
Tom: Přes kámoše, nejspíš.
Ilja: Já jsem se spíš dostal k tomu tak že mě postupem času všechno omrzí takže potřebuju tý hudby hodně, stejně jako všeho možného. Víc a víc experimentovat, nejen s hudbou, ale se vším.
Bunkerer, Vojta Lýba, je taky z Kladna?
Tom: Jo, super člověk, který teď hodně nadnáší Kladno a hypuje ho v různých médiích. Teďka ho zmínil třeba Zenkole Mateus, Radio Wave, hráli ho na Radio 1. Hrál taky na dost super akcích a teď třeba bude dělat support Power Plant.
A Vojta je z Podprůhonu. To je taková jako super čtvrt, kde se dějou Kladenský dvorky, kde jsme se vlastně seznámili.
Ilja: Nejhezčí a nejzajímavější část Kladna. Já ho znám ještě přes základku. On je teda starší než já, asi od dva, tři roky.
Tom: Dvacet jedna mu bude teď.
A mělo na vás vliv ještě něco jinýho než ta komunita okolo? Máte třeba rodiče muzikanty, chodili jste do ZUŠky?
Ilja: Zrovna my dva s Tomem jsme se poznali v ZUŠce tady na Kladně. Já osobně jsem v hudbě hodně přes rodiče. Postupem času objevuju, k čemu všemu se dostali bez toho, aniž bych to věděl a pořád od nich objevuju zajímavější věci. Takže já k tomu mám blízko jak přes rodiče, tak přes okolí.
Tom: Já taky hodně přes rodiče, a do ZUŠky jsem chodil už od první třídy. Mám docela dost hudebních předků z máminý strany z Moravy, který asi tím, že vydávám noisový kazety, docela zavrhuju. Dělám si srandu, ale jakože dost hudebních předků, co byly třeba hudební učitelé. Nemůžu říct, že jsem to nějak zdědil, ale asi i díky tomu mi máma ukázala hodně folklorní hudby, a od mala se mnou nějaký věci hrála. Pak mě dostala k Mňáze a Žďorp a táta zas třeba k U2 nebo k Quennům. A pak jsem se k hodně věcem dostal sám přes Bandcamp nebo třeba Pitchfork.
Ale nějaká průprava tam byla.
Ilja: To je jako určitě, máma mi třeba ukázala Massive Attack a Portishead. A ještě jsme měli nějaký starý CD, co se týče alternativní undergroundových hudby v Česku, Metamorphosis, a takovýhle věci. Tak od toho všeho máme CDčka doma. A táta mi ukázal takový věci jako Mňagu, U2, Vypsanou Fixu, Tata Bojs,….
A pak vlastně hodně Spotify, třeba to rádio, když mi dohraje playlist nebo nějaký písničky. Spousta lidí si na to stěžuje, ale jak mě zajímá skoro všechno, tak zrovna u mě to funguje. Objevil jsem přes to hodně věcí, které jsem třeba pak zašel poslouchat hodně, což mě zaujalo, i když to vlastně moc nechápu.
Tom: Ten algoritmus je zase samozřejmě super. Někdy je teda strašně dementní, ale já se hodně do hudby dostávám tak, že když si pustím nějakou kapelu a hodně mě zajímá, tak mám potřebu si toho o ní dost hledat. Ať už na Wikipedii nebo jako v jakýchkoliv jiných digitálních archivech. A tam se pak často dostaneš třeba k jiným kapelám.
„Abychom zachránil kulturu v Kladně, tak musíme rozbít D1 a rozbořit železnice.“
Jak na Vás působí samotné Kladno? Přece jen se jmenujete Věžáky Records, o kterých tu máte dokonce muzeum. Jak se tedy promítá do nějakého vašeho života, do vaší tvorby, do Věžáky Records?
Ilja: Mně kladno přináší hodně zájmu, ale zároveň hodně smutku, protože mě mrzí, že je tady takový prázdno. Přijde mi že věžák je jediná pořádně zajímavá věc na Kladně. Když už sem někdo pojede dobrovolně podívat, jak to tady vypadá, tak bych řekl, ať se jde podívat do věžáků, protože nic zajímavějšího tady asi nenajde. A to jsou to paneláky snad z 50. let.
Tohle měl být původně moje ice breaking otázka, jestli bydlíte ve věžáku …
Tom: Ne, nebydlíme ve věžáku… já jsem v tom muzeu byl a hodně se mi tam líbilo, protože mě tam provázel Vojta Lýba, který tam v tu dobu pracoval. Ale jo, Ilja má pravdu, ty vežáky jsou tady takový ikonický. Jinak ten život na kladně mi na jednu stranu přijde, že je vlastně strašně super, protože to máme blízko Praze, ale to je zároveň problém, protože to tu všechno požírá.
Ilja: Přesně, za kulturou do Prahy. Proč mít kulturu tady, když si uděláš tam 30 minut cestu budeš v největším největší kulturním centru Česka.
Tom: To je přesně takové smutné, proto se tady snažíme dělat nějaké koncerty nebo kazety, akce, prostě cokoliv, aby tu něco bylo. Zároveň to tu bylo docela hezký jednu dobu, třeba v 90-tkách a potom jako v nultých letech, kdy tady byly taky docela častý hardcore koncerty.
Byl tady klub Spider a nějaký další, které už jsou zavřené samozřejmě. Nevím jestli byla vyložena nějaká událost, která donutila všechny aby se tak jako přesunuli do Prahy nebo to bylo prostě organický.
Ilja: Zlepšení dopravy třeba, už jenom to, že předtím to mohlo trvat třeba hoďku, takže ty lidi přece jen chtěli mít něco tady. Ale teďka, jak je to jednodušší a jednodušší, tak o to lidi přestávají mít zájem.
Tom: Takže abychom zachránil kulturu v Kladně, tak musíme rozbít D1 a rozbořit železnice.
Myslíte, že tady tenhle sentiment má víc lidí?
Ilja: Určitě se jich pár najde. Myslím, že jsou přitom hodně orientovaní na ten Podprůhon, kde se jednou za rok dějou Kladenský dvorky a spoustu dalších akcí. Hrají tam nějakých maličký kapely z Kladna a okolí, ale zároveň tam hrála i třeba Bára Zmeková a předtím tam hrály Zrní, což je taky kladenská kapela. Trochu mi přijde, že ty dvorky v poslední době upadají, ale pořád jsou tam lidi, kteří se o kulturu starají . Není to přitom jenom o hudbě. Jsou tam i různý výstavy obrazů nebo fotek, které se dělají v každém tom dvorku.
A směřuje to víc k těmhle alternativním žánrům, jako třeba právě noise?
Tom: Já bych vůbec neřekl. Minulý rok ta stage byla u Maninů, u našeho kamaráda Čendy, a celý ten ten den tam byl takový dost experimentální DJ set. A pak ten večer završil právě Bunkerer. Ale jinak není to zas tolik orientovaný na noise nebo ambient, byly tady nějaké pražské kapely, které se tomu třeba přibližovaly, ale furt je v rámci nějakého v uvozovkách normálu, oproti třeba věcem, kterým se věnujeme my.
„Hudba by měla být přístupná všem“
Takže se skrz kazety zaměřujete primárně na tyhle žánry?
Tom: No nejenom kazety – vydali jsme třeba i dvě CD-rka a možná jich budeme vydávat víc. Nechceme se upínat jenom na jeden nosič. Rád bych vydal v budoucnu sedmipalec, ale ta kazeta mě baví v tom, že se může udělat malej náklad, stejně jako u těch CD-ček. U těch vinylů Ti málo fabrik řekne: „Ok, můžeš si udělat deset sedmi palců.”
Je to taky super nosič, je analogový, není to digitální a tím pádem je takový víc lidský, fyzický a je tam větší pocit nějakého vlastnictví. Celkově když to prostě vyndáš z tý krabičky a dáš do přehrávače, tak je to takový rituál. Mám to rád.
Posloucháte hodně z kazet?
Ijla: Já ne, protože na ně nemám žádný přehrávač a kazetu mám třeba jednu. Jsem spíš orientovaný na ty CDčka, takže na kazety je hlavně Tomáš.
Tom: Já jsem začal od minulého června, kdy vznikly Věžáky, kazety sbírat. Mám strašně moc kazet po tátovi a po nějakým jeho kámošovi, který prostě přišel domů a řekl: „Tomáši, chceš nějaký kazety?” A tak jsem si je vzal. Ale tam je samý klasik rock. Já pak začal sbírat hlavně nějaký tvrdší žánry.
A to sháníš jak?
Tom: Těch labelů tady není moc ani málo. 99% mých kazet je od Stoned to Death, pak třeba různě od kámošů nebo i recordstorů. Není tak těžký sehnat kazety.
Máte radši analogový nebo digitální nosiče?
Ilja: Já mám radši analogový, i když teď nemám možnost jak si je přehrát. Rád bych sbíral čistě vinylový desky a všechno si pouštěl přes gramofon, ale nemám na to teď finanční rozpočet a ani místo, kde bych si to mohl doma v klidu užít. Takže si počkám, že až budu mít vlastní bydlení, pustím se do toho. A budu sbírat dost! Teď je tedy můj oblíbený nosič CD, což je digitální nosič, protože nemám moc jinou možnost
Tom: No určitě ty analogový. Ten zvuk je oproti těm digitálním docela dost odlišnej . A je to celý prostě jiný. Ono to možná bude znít strašně pozérsky nebo snobsky, ale ty analogový nosiče opravdu mají něco víc do sebe. Ale na druhou stranu, ta hudba by měla být přístupná všem – i těm, co nemají žádný přehrávač nebo možnost, jak si to pustit. Ty lidi co mají možnost, tak si to koupí fyzicky a ty co ne si koupí digitál. Nebo nekoupí a stáhnou si to zdarma.
Děláte nějakou vlastní hudbu?
Tom: Já dělám teda solo, nějaký ambient a noise. Teďka jsem dostal k Vánocům modulární syntezátor a chci dělat v budoucnu asi hodně ambientu. A pak mám ještě takový hodně improvizační free folk. Měl jsem jeden koncert, který byl katastrofální. Praskly mi tam dvě struny a furt tam otravovali nějaký ožralý kreténi. Pak taky bylo super, že tam přišli moji spolužáci, kteří vůbec nejsou zvyklí na tyhle věci. A pak za nima přišli nějací ti ožralí borci a začali s nima řešit, co že je to vlastně za žánr. Tak to byl trochu nepříjemný zážitek.
Ale ty folkové věci, který skládám, tak to už jsou trochu víc normální. Určitě to budu nějak prezentovat, ať už ten noise, tak i ten folk.
Věci, které jste vydali tak byl Bunkerer a pak Lidový milice. Oboje to používá samply ze starých socialistických videí. Motivy jako lidový milice, tuzex, budování socialismu. Co to, že vaše první dvě věci, tak tíhnou zrovna k těmhle tématům.
Tom: Od vydání Bunkerera do vydání Lidových milic je asi sedm měsíců, takže to není hned. Ale Vojta se nějak zná s týpkem, co dělá Lidový milice. Ten mi napsal, jestli bych to nechtěl. Tak jsem mu řekl, že jo a jsem rád, protože mě to, co dělá, hodně baví.
Ijla: Za mě ten socialistický hlas a všechno ostatní dost dodává Kladnu takový kouzlo. To je pro mě velká vize – když začnu nějak přemýšlet nad Kladnem, tak vidím jak jsou lidi v továrnách. A sedí mi to k tomu, i k Věžákům Records.
Tom: Je to tu hodně proletářský. Já se teda Vojty osobně nikdy neptal, jak se k těmhle věcem dostal, ale zas tak těžký to není. Ta estetika jako taková je strašně monumentální. Nechci vyzdvihovat ten režim, ale je fakt pravda, že když se někdo podívá na tu propagandu, tak to působí strašně obrovsky. A použít samply z toho na svoje věci mi přijde hustý.
Máte když tak něco sami, co byste chtěli říct?
Tom: Mějte se rádi, jestli nejste fašisti. A fašisty nemějte rádi, to je všechno.
Chtěl bys něco dodat, Iljo?
Ilja: Poslouchejte hudbu. Užijte si hudbu, to je všechno, co můžu říct.