Jon Hopkins je britský hudebník a producent. Vyznačuje se osobitou elektronickou a ambientní tvorbou, mnoha úspěšnými kolaboracemi a skvělými tanečními i čistě ambientními skladbami.
Vrzající dveře, lidský dech a šoupání židlemi. To všechno zařadil Jon Hopkins do svého patrně nejznámějšího a naprosto skvostného alba Immunity. Sám tvrdí, že po všech hodinách strávených za počítačem při tvorbě alba musel zkrátka využít i běžných zvuků, aby se vrátil do reality. Tím se právě vyznačují ambientní umělci, kteří tvrdí, že hudbou může být každý zvuk kolem nás.
Hopkins ale přišel s naprosto jedinečnou a nenapodobitelnou tvorbou. Využívá klasických znaků elektronické hudby, které ale mísí se svým osobitým projevem. Ten spočívá v již zmíněném využívání naturálních prvků, v citlivé práci se zvukem a všemi jeho aspekty a v produkování krásných melodických linek, které v sobě ale zároveň nesou jistý náboj a zápal. Jeho práce tak obsahuje pořádné taneční pecky nabité energií, které jsou jako stvořené pro klubovou scénu. Vedle toho ale také přímo snové ambientní skladby, při kterých máte chuť meditovat, rozjímat o světě a jen zírat do dálek. Není tedy divu, že je v posledních letech stále více a více oblíbenější. Hopkins občas také vyrazí na turné a minulé léto zavítal například do brněnského klubu Fléda. Většinou svou hudbu předvádí na festivalech či přímo v různých klubech.
Jon Hopkins, který původně vystudoval klasickou hudbu, má kromě své vlastní tvorby na kontě řadu úspěšných kolaborací. Již dlouhá léta spolupracuje například s britským producentem a hudebníkem Brianem Enem. Ten je považován za “otce ambientu”. Dále také s hudební skupinou Coldplay. Z jedné takové vydařené spolupráce vzniklo i úspěšné album, které Hopkins nahrál s irským písničkářem, který si přezdívá King Creosote.
Pokud chcete Hopkinse opravdu poznat, musím vám doporučit jeho album Immunity z roku 2013. Je sice již pár let staré, ale podle mého je to jeho nejlepší album vůbec. Pusťte si ho od začátku až do konce a nechte se unášet na vlnách ambientního techna, které se mísí společně s elektronickým nábojem a ve výsledku činí zkrátka skvost.
Skvělá jsou ale také jeho ostatní alba a další samostatné skladby, kterých je nespočet. Hopkins také vytvořil soundtrack k filmům Monsters či How I Live Now a k úspěšné londýnské verzi Hamleta z National Theatre z roku 2015. A pro ty, kteří by radši poslouchali právě ty klidnější a uvolněnější skladby, Hopkins vydal celé Asleep Versions album, ve kterém nabízí své nejlepší skladby v klidném ambientním kabátu.
