Když Hanzi Prouza začínal s pořádáním závodu Excelent Soldiers, umínil si, že do Deštné v Orlických horách přiveze vítěze X-Games. Loni se mu to povedlo. Jak se staví největší skok ve střední Evropě, na němž si to 4. – 6. března 2016 rozdají freeskieři z celého světa? A jak se takový skok testuje?
Excelent Soldiers 2016 je největší freestyle lyžařský závod ve střední Evropě a nabídne již po šesté v řadě nejen největší skok v regionu (s výškou odrazové hrany 10 metrů a vzdálenosti od dopadu 25 metrů) ale i tradičně jeden z nejrozjetějších mejdanů, které můžete během zimy na českých horách navštívit. Lokalita akce, kterou je Deštné v Orlických horách, nabízí závodníkům i návštěvníkům ideální podmínky a genius loci dané oblasti přímo vybízí jezdce, aby si to jako skuteční „soldiers“ rozdali v napínavém boji. Účast ve startovním poli již potvrdil přední zahraniční i domácí jezdci včetně účatníků prestižních X-Games a Olympiády. Nyní už je ale čas na rozhovor.
Skok, jaký zanenedlouho vyroste v Deštné, vzbuzuje u normálních lidí strach. Můžeš nám ho popsat?
Najíždí se na něj rychlostí 60 km/h. Vykopne tě do výšky patnáct až dvacet metrů nad zemí. Musíš přelétnou vzdálenost 25 metrů, abys překonal mezeru mezi odrazem a dopadem a bezpečně přistál.
Kde se vezme odhodlání, že jdeš na louku a postavíš takový skok pro někoho jiného?
Pro někoho jinýho je to v pohodě (smích). Bane, samozřejmě to nechceš postavit špatně a někoho zranit.
Je na stavbu skoků nějaký program nebo aplikace?
Existuje, ale přenést to na sníh není zas tak jednoduché a v praxi by nám to moc nepomohlo.
Jak dlouho se skok staví?
Zhruba patnáct dní. Začíná to tak, že se jenom hrne sníh na hromadu, která bude tvořit dopad. Současně to musíme šalovat, protože kdybychom jenom hrnuli, kupa bude nesmyslně široká. Sněžit se začíná víc jak měsíc před závodem. Sníh musí uzrát.
Co znamená uzrát?
Když se nasněží hromada, sníh uvnitř je příliš mokrý. Musí promrzat ze dvou důvodů – kdyby do hromady vjela rolba dřív, měli bychom obrovské ztráty na objemu, a za druhé bychom stavěli z mokrého sněhu, který by se pak proměnil v ledovou horu. A to také nechceme, protože výsledek dotváříme lopatou a s ledem bychom nehnuli.
Začíná se dopadem nebo odrazem?
Jako první se staví dopad. Musí mít správná sklon. To znamená, že musí být dost prudký, ale se při přistání rozložila dopadová energie, ale ne zas moc, protože by to jezdce při přechodu do roviny zamáčklo do země. Musí mít o optimální délku, aby se na něj dalo trefit. Velmi důležité je odhadnout směr. Jakmile by jeho osa dopadu vybočovala z osy letu, už by se to nedalo přehrnout. Za další přijde na řadu odraz. Otázkou je najít správný radius – tedy úhel. Musí být příjemný a ideálně by měl kopírovat kružnici. Když ji netrefíš, tak to jezdce někde tlačí.
Je v této fázi u stavby testovací jezdec Dan Hanka, který by radil, jak má skok vypadat?
Není. Dan přichází až ve chvíli, kdy je to všechno hotové. Najíždí si do radiusu a zkouší jeho plynulost. Za ty roky jsme to ještě nikdy nepředělávali.
Jak došlo na to, že se právě Dan stal předjezdcem – resp. předskokanem?
Důvodů je několik. Je statečnej, je to lokál, v Česku je to jeden z nejskušenějších freeskierů – nebo já ho tak vnímám – a hlavně je to jezdec, který to cítí a nemá moc havárek ani zranění.
Znamená, že právě on dokáže odhadnout správnou nájezdovou rychlost?
I tady jednou neodhadl, ale to už souvisí s testováním. Většinou neodhadneš rychlost tak, že jedeš pomaleji. Rychleji nechce jet nikdo, protože takhle velký skok nechce přehučet nikdo, protože to by znamenalo spadnou třeba z výšky patnácti dvaceti metrů, což je výškový rozdíl mezi odrazovou hranou a patou dopadu. Člověk se většinou rozjede pomaleji, a proto se staráme o plošinu nahoře dopadu, kam hrozí že pomalejší lyžař dopadne. Během testování rozhrabeme sníh, aby to dokázalo dopad ztlumit. Ale jsme závislí na podmínkách a když je sníh mokrý a těžký, stejně tomu moc nepomůžeme. A takhle nám tam Dan jednou přistál.
Co se mu stalo?
Ze šedesáti kilometrů v hodině šel na nulu. Důvodem bylo, že mu krátce před pokusem změkl sníh na odrazovém rádiusu, do kterého se mu zařízly lyže, což ho dost zpomalilo. A protože je to bylo již v závěrečné fázi, nedalo se s tím dělat nic jiného než prostě doufat a letět.
Jak je let dlouhý?
No, byl tak jeden a půl vteřiny ve vzduchu. Za tu dobu stihneš pět šest slov – většinou stejných (smích). A přistál nám na vrcholu dopadu.
Měl z toho nějaké zranění?
Naštěstí se sešlo několik dobrých okolností. Dopadl do měkkého, byl mladej a ohebnej a taky to dobře odpružil. Ale měl kolena až za uši (smích).
Letos bude skok otvírat opět on?
Ještě jsme o tom nemluvili, ale já s tím počítám (smích). Není u nás lepšího testovacího jezdce.
