Podle statistik jsou Češi největší konzumenti piva na světě. A já jsem na náš národ v tomhle případě opravdu hrdý. Miluju pivo. A nechápu, proč existuje nealkoholické pivo. Tak jsem se zkusil s ním ožrat, abych zjistil, jestli je teda aspoň k něčemu. 

Na začátku tohoto článku je důležité si ujasnit dvě věci. Tou první je, že nealkoholické pivo je označení kvašeného nápoje z obilného sladu s nízkým nebo žádným obsahem alkoholu. Ve světě přitom nepanuje jednota v pojmenování tohoto druhu piva, ani ve stanovení hranice mezi pivem alkoholickým a nealkoholickým. Jestli si teď myslíte, že tenhle článek bude vážnej, tak určitě ne, tuhle celou část jsem totiž obšlehl z Wikipedie, jenom abych vypadal chytře. Druhá věc je taková, že fakt hodně, ale opravdu hodně miluju pivo. Jo, a asi je důležité říct ještě věc třetí, a to že se rozhodně nejedná o reklamu na nejmenovaného výrobce piva. 

Birell je super nealko. Birell je nejlepší nealko na trhu. Kupujte si Birell.  Protože já si ho koupil, i přesto, že k mému velkému překvapení je na českém trhu k sehnání velké množství nealko piv. Můžete sehnat nealko od Bernarda, Zlatopramenu, Krušovice, Staropramenu, Svijan a nebo Stelly Artois. Což opravdu nechápu. Jsou dvě věci, které asi za můj život nikdy nepochopím. Jak vzniknul vesmír a proč lidi dobrovolně pijí nealkoholický pivo. Vždyť je to úplně oxymóron. A v české bohatě-pivní  kultůře by to mělo být bráno za vlastizradu. Každopádně já se rozhodl, že se překonám a pokusím se na sobě otestovat, jak moc nealkoholová piva opravdu nealkoholová jsou. Prostě jsem se rozhodl ztřískat se.

Vyrazil jsem tedy do nejbližšího Kauflandu a koupil bednu Birellů. Nikdy jsem si u kasy nepřipadal tak moc trapně jako v tu chvíli. Necítil jsem se ani tak trapně, jako když jsem si v patnácti letech kupoval své první prezervativy.

Jelikož jsem sociální sebevrah, tak jsem se rozhodl bednu pivek odvést domů tramvají. Ty pohledy opovržení a nenávisti byly všudypřítomné. Jeden chlápek v umaštěným triku s Braníkem v ruce se mi vyloženě vysmíval. A bohužel měl právo.

Po dlouhé nepřijemné cestě, po které jsem si říkal, že už nikdy nemůžu vyjít mezi lidi, jsem si řekl, že je na čase se tedy pustit konečně do těch pivek. Předtím jsem samozřejmě nervózně vykouřil půlku krabičky, chodil po pokoji v kruhu a sbíral odvahu, jako když mám telefonovat někomu cizímu.

K mému velkému překvapení mi první kousek opravdu zachutnal a dokonce jsem měl chuť na další. Ano, vím a v neděli půjdu do kostela žádat o odpuštění.

Dokonce jsem si i bláhově myslel, že to teda nakonec asi nebude takovej problém. Byl. Problém to začal být asi po šestém pivu, kdy jsem každých zhruba dvanáct až patnáct minut musel běhat na záchod. Když jsem se dostal k desátému pivu už jsem byl fakt nasranej. Nasranej na sebe, proč dělám takovou volovinu a nasranej na výrobce nealkoholických piv.

Je strašně zvláštní vypít deset piv a vůbec nebýt opilej. Ještě teď trochu cítim to zoufalství a úzkost. Rád bych tu teď psal, jakej jsem byl borec a vypil jsem za večer basu piv. To se ale nestalo. Vypil jsem jich třináct, protože další už jsem do sebe nalít nedokázal.

Zajímavé je, že to nebylo protože by mě třeba bolelo břicho a potřeboval jsem maminku, ale protože jsem byl prostě přepitej. A střízlivej.

 

Po čtrnácti pivech značky Birell jsem nadýchal 0,00 promile a uběhl asi tak 3,4 kilometru na záchod a zpátky.

Co z toho všeho vyplývá? Pokud vám bude váš soused Ferda tvrdit, že měl před jízdou nealko a stejně při kontrole nadýchal, tak lže a ožíral si držku gambáčem. Pokud vám někdo bude tvrdit, že nealkoholické pivo chutná stejně, tak taky lže, protože nechutná, ale taky nechutná špatně, teda aspoň Birell. A pokud vás bude váš kamarád nutit pít nealko, tak to vůbec není váš kamarád. Jo, a pokud tu někdo z vás zná někoho, kdo pracuje pro marketing Birellu, tak ať se mi ozve.

Experimentu se účastnil a fotky nafotil Kryštof.